Moira | Temnota kovaná v ohni - Chris Evans

Konowa Rychlý drak navzdory faktu, že je elf, nenávidí les. Byl vůdcem pluku Železných elfů, zvláštní skupiny elfů, kteří nikdy nedokázali splynout s přírodou. Avšak poté, co z vlastní iniciativy zabil šíleného místokrále, za to byl do nenáviděného lesa vyhnán. Málem zešílel. Politické důvody však vyžadují jeho povolání zpět do služby. Znovu mu postaví jeho pluk, Železné elfy, a ti mají jít do boje.

Železní elfové sami o sobě jsou příběh v příběhu. Velmi dobře popsaní, dobře vykreslení a úžasně vystižení. Železní elfové, kdo byli, co byli, čím byli a kým byli... čím se stanou, co budou, to vše jsou střípky příběhu, který z této knihy dělá neobyčejný čtenářský zážitek.

...Konowa si byl totiž jistý, že ho stromy navíc sledují. A co bylo ještě horší, začínal mít nepříjemné tušení, že se mu snaží něco říct. K jednomu přistoupil, a dokonce ho poplácal rukou, ale strom tam dál jen stál a choval se jako strom, což znamenalo zcela nevyzpytatelně. str. 20

V příběhu se pohybujeme ve válečném prostředí. Konowa zastává vysokou vojenskou hodnost (majora)  a velí svému pluku, pro který by položil život. Bohužel mu velí pod velením samotného prince Impéria, který o velení pluku nemá ani páru, ale myslí si o sobě, že to zvládá nanejvýše skvěle. Jelikož Konowa není z nejtrpělivějších a nejmírumilovnějších osob, docela ho to irituje. Miluje boj a být velitelem je jeho život. Je odhodlán už nikdy neztratit své muže. Ale neváhá s nimi jít do bitvy.
Nakonec dostane boj na který nezapomene do konce života. V mnoha rádoby epických fantasy není o pořádném boji ani zmínka. V této knize naopak boj tvoří závěr knihy a... wow. Musím říct, že toto jsem nečekala. Někomu by to mohlo připadat jako až příliš krvavá řezničina, ale vlastně ani není. Bitva je dost zmatená a chaotická, možná jsem se párkrát i ztratila, přesto... přesto před Evansem smekám. Je to úžasný závěr děje. A závěr knihy, který přišel po boji, mě úplně dorazil.

Kniha má zvláštní konec. Avšak miluju tu hravost s kterou Evans příběh napsal, jak ho dokázal splést a nakonec všechny, úplně všechny napálil. Je to promyšlený text, kterému rozhodně stojí věnovat pozornost. Když přičtu, že i kulisy příběhu jsou promyšlené a dobře vystavěné, nemám takřka nic na co si stěžovat.

 "...Začínám si myslet, že v tomto pluku není jediná duše, která by ti nechtěla zakroutit krkem." - vévoda Rakestraw
"A to matka vždycky říkala, že že s ostatními dětmi vycházím dobře." - Konowa
"Nebyly to děti, ale vlci. To tě nezarazilo, že měli chlupaté ocasy?" str. 113

Konowa je zvláštní postava. Nebyl takový, jakého jsem čekala. Postupem děje se Konowa hodně mění. Ze začátku to je sarkastická postava, kterou stojí sledovat už jen proto, že je. Projdeme částmi, kdy se Konowa stane zvláštním a jeho chování ještě zajímavějším - hlavně, když se bude nacházet ve společnosti slečny Tekoy. Dojdeme však i do částí, kdy se plně soustředí jen na jednu věc a jeho posedlost je skoro až děsivá. Tady byla ta část, které jsem přestávala rozumět a která se mi zdála strašně chaotická.

Když vynechám hlavní postavu, musím vyzvednout i ty vedlejší. Evans jim věnoval dostatek prostoru, jsou skvěle vystihnuté a mají co do sebe. Najdeme mezi nimi zábavné veselé postavy, najdeme tam zbabělce, najdeme tam sebevědomou krásnou čarodějku, i tu sebevědomou zlou a nakonec i jednu paní, která pro nás je velkým otazníkem a která není tím, čím se být zdá. A to je teprve začátek.

Kniha je inspirovaná Francií za první světové, místy možná až přespříliš. Vyvažuje to však originalita, s kterou Evans podává jiné části příběhu. Napadlo by vás třeba, že existují různé druhy draků? Například tchoří drak se smrdutými plameny? Některé situace v knize se mi zdály až absurdní, ale zapadalo to do příběhu tak dokonale, že jsem to vzala jako naprosto normální a ža mnohem později mi došlo, co jsem tak vesele přešla. 

Konowa napůl očekával, že se pták rozplácne o zem, ale Viklan bolestivě  pomalu zamával křídly a rozlétl se. Chvíli zmateně kroužil nad vozem, pak zamířil na západ, bláznivě přitom kmital sem tam po nebi. Konowa sledoval, jak pelikán letí na východ, pak chvíli na sever, jen aby se vrátil a zamířil na jih. Ať už letěl kamkoliv, bral to vyhlídkovou trasou. str. 213

Dvě věci, které mi vadily: lehký chaos v závěru knihy, z větší části způsobený náhlým opakováním situace z různých pohledů postav. Jelikož se takřka celý příběh vyprávěl z pohledů několika postav, avšak nijak se neopakoval, zatímco na konci se jedna scéna opakovala ze čtyř pohledů, mátlo to. Druhá drobnost je taková maličkost, věc osobního názoru: ženská, v našem případě slečna Tekoy, se nechová tak úplně jako ženská. Jak říkám, věc pohledu. :)

Kniha byla velmi dobře napsaná i stylisticky a graficky upravená. Vadilo mi na ní jen minimum věcí a pátou hvězdičku nedám jen z jednoho důvodu - nechávám si rezervu pro další díl. x)) Doporučuji každému, kdo se nebojí pořádné dávky klasické fantasy, nevadí mu pořádné boje a kdo si rád přečte o vojenském prostředí. A koho samozřejmě neurazí vtipný hrdina trochu jiného ražení, než na jakého jsme zvyklí.

"Když mi bylo sedm, bloumal jsem po kopcích a narazil na toulavého věštce. Řekl mi, že když vylezu vysoko na strom a natrhám mu jablka, poví mi, co mě v budoucnu čeká. Udělal jsem, co po mně chtěl, on mi poděkoval a řekl: 'Jednoho dne zemřeš'." - Konowa, str. 113

Hodnocení: 4/5

**

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fantom print za poskytnutí RC výtisku.

---

Železní elfové 2 - Světlo hořících s/...