#37.5

Plánoval jsem cestu do osady Lucariů, když mi ta zpráva dorazila.

Urichiáši, dostav se do sídla. Okamžitě.

Byl to Prim. Bratr by něco takového neposlal, kdyby nebylo něco totálně v hajzlu. Nedostatek informací doprovázející zprávu byl stejně znepokojující.

Během cesty do sídla jsem sbíral informace, a když jsem vcházel do medicínského křídla věděl, jsem o situaci nejspíše více, než momentální hlava Rodiny Romares. To neznamenalo, že jsem toho věděl dost.

"Suri," zamumlal Primo, který stál v chodbě. Pod očima měl temné stíny. Situace Rodiny nebyla špatná, ne tak jako jiné složky vyšší společnosti. Ale byly to pro naše obchody těžké časy, které si totálně nárokovaly veškerý čas mladého Patriachy.

"Primo."

"Víš, co se děje?"

Kývl jsem.

"Co uděláš?"

Dlouze jsem si bratra prohlédl a uvědomil si, že s ním otec ještě neskončil. Můj bratr na tohle nebyl připravený. Málokdo by byl, ale Primo byl obchodník prve a teprve poté generál. Část jej, která měla být schopna dělat chladnokrevná rozhodnutí, ta sice byla zasazena. Ale ještě stále nebyla plně rozvinutá a Primo se cukal před důležitými rozhodnutími, která musela být učiněna. Věděl to. A žádal o pomoc.

Došel jsem k němu a objal jej, poplácal po zádech. "Vezmi si dovolenou, bratře. Týden. Jsem si jistý, že to tvá snoubenka ocení."

Primo polkl, a když jsme od sebe odstoupili, vyhýbal se mi pohledem. "Čeká na tebe."

"Běž."

Primo kývl a zaváhal.

"Ještě něco?" zvedl jsem obočí.

"Ta žena. Snoubenka Ankera. Co pro tebe je?"

Sledoval jsem svého bratra a zvažoval.

"Žena, pro kterou zničím i tebe, bratře."

Zlatý chlapec si pro sebe přikývl. "Nevím, jak dobré jsou tvé zdroje. Doneslo se však ke mně, že se svou Matriarchou učinila dohodu. Rodina Nanoci tak získá dalšího Dědice, zatímco slečna Zukya upadne do stínů a učiní za Rodinu špinavou práci."

Strnul jsem. "Jak přesné jsou ty informace?"

"Mezi dvěma ženami došlo k boji. Tak destruktivnímu, že se skálopevné obrany sídla Nanoci na okamžik zachvěly – a naši zvědi získali informace, na které tak dlouho čekali. Nakonec, zajišťujeme bezpečí velké škále zákazníku a mnoho jich sídlí v rezidencích v sousedství Rodiny Nanoci. Bude zraněná. Pokud si ji přeješ chránit, nabídni jí bezpečí. Více nepřijme. Více nepotřebuje."

Kývl jsem, uznání dluhu, a vešel do otcova pokoje.

Bastardi jej pocuchali solidně, zhodnotil jsem. Pokud bývalý Patriarcha přes veškerá vylepšení a péči rodinných mediků stále byl ve vážném stavu, musel být ihned po útoku na pokraji smrti. V dnešní době rány buď zabíjely hned, nebo se z toho člověk vylízal. Stavy mezi byly velmi vzácné.

Otec seděl a zíral před sebe, výraz kamenný.

"Milovala tě," pronesl poté, co jsem se pohodlně usadil a připravil na dlouhou tichou bitvu vůlí.

Zamyslel jsem se. "Matka?"

"Odpust si svůj výsměšný tón. Nikdy jsi ji nepoznal, ale milovala tě více než cokoli jiného, od chvíle, kdy zjistila, že tě nosí."

"Proto na milovaném fetusu experimentovala?"

Thorsten Romares strnul. "Chtěla ti dát svět. Měl jsi být výsledkem desetiletí její práce. Byla si jistá, že ti tak dá vše, co by kterýkoli Dědic kdy mohl chtít. Tak tě milovala. Byl jsi spojením její lásky k rodině a její vášni k práci. Byl jsi její posedlostí."

Mlčel jsem. A udiveně si uvědomil, že byl otec pod vlivem silných anestetik – prakticky opilý.

"Nikdy bych Aileen neomezoval, nikdy bych ji nezastřihl křídla. Tak lituji, že jsem jí dal všechny prostředky, aby tě mohla stvořit."

Myslel jsem, že otec dávno ztratil schopnost mi ublížit. Ale mýlil jsem se. Ten bastard nade mnou tu moc stále měl.

"Tak jsme tě milovali. Oba dva. Chtěl jsem jí pouze splnit sen, a tak jsem se dostal ke vzorku DNA Mew. Nolanové pomohli, chtěli talent svých dvou brilantních dcer a nikdo se v tomto poli Aileen a Lenalee Nolanovým nevyroval. Aileen s její brilantí kreativitou a géniem, kdy jako by jí něco našeptávalo, že to tak má být. Lenalee, která divoké sny své sestry nějak dokázala udělat realitou. Ale byla to právě DNA Mew, která ji trávila.

https://cz.pinterest.com/pin/327214729150430146/

"Tak tě milovala a bojovala do hořkého konce, odmítala se fetusu vzdát, přerušit graviditu, dokonce i dokončení těhotenství v inkubátoru. Tak se o svého precizního Uriho bála. Tak tě milovala. Sledoval jsem ji umírat, den za dnem, a tak tě nenáviděl. Nakonec přišel den, kdy její organismus selhal, ale ty, věc, která ji zabila, jsi byl zdravý a plný života. Života, který jsi z ní vysál – s mou pomocí. Milovala tě, tak moc, že jsem měl... měl jsem tě milovat také. Že ano?

"Ale v mých očích jsi byl stále jen připomínkou faktu, že jsem lásku svého života pomohl zabít."

Uvědomil jsem si, že ruce držící opěrky židle jsou křečovitě sevřené, a donutil se uvolnit.

"Byl jsem slabý. Byli jsme uprostřed divočiny, v tajné laboratoři v Alolském regionu. Jen kousek od naší pozice se otevřela dimenzionální trhlina, Ultra černá díra."

Zavřel jsem oči. Otec mě nenáviděl. Snažil jsem se nevyvozovat divoké scénáře, ale fakt, že mě mí adoptivní rodiče našli v díře, kterou chránili dva Cosmogové, všichni tři jsme byli nasáklí reziduální energií černé díry...

Cosmogové nebyli pro naši realitu přirození. Narazit na dva divoké, i v lesích Aloly, kde je bylo možné občas zahlédnout, bylo pravděpodobné asi jako východ slunce na západě. Jedinkrát jsem se odhodlal do toho strkat nos.

Zpráva mezinárodní policie, utajená zpráva UB Komanda popravdě, v době mého nalezená našla na jednom z bojišť s Ultra Bestií pachovou stopu, která je o pár týdnů později dovedla do laboratoře dvou známých doktorů.

K Doktorce Surimi, která měla v závěsu malé dítě.

Vedoucí vyšetřovatel spekuloval, že jsem se musel nešťastnou náhodou připlést se svou rodinou na místo, kde se objevila Ultra černá díra, z které se vynořili Ultra Bestie. Zkonstruoval hezký příběh, ve kterém rodiče i další případné oběti byli zmasakrované monstry a miminko zachránila jen dvojice Cosmogů, které přilákala dětská energie. Jelikož Cosmogové byli známí svou naivitou. A také okamžitou teleportací do bezpečí, pokud byli v ohrožení. Jeden Comog by sebou dítě vzít nedokázal, tak si pokémon zavolal na pomoc dalšího – a společně dítě zachránili.

https://cz.pinterest.com/pin/449445237808968952/

Možná měl vyšetřovatel pravdu o Cosmozích. Koneckonců, zkoumal chování bytostí z Ultra prostoru celý život.

V čem se však mýlil: jak by se miminko na takovém místě ocitlo? A přežilo, když za sebou dospělí nezanechali žádnou stopu?

Žádní rodiče ani další oběti.

Racionálně jsem věděl. Ale někde v hlouby duše jsem stále hloupě doufal...

Hořce jsem se uchechtl. V celé věci byla jedna nesrovnalost. Někdo mi musel nosit jídlo pro novorozeňata, jelikož mne mí adoptivní rodiče našli jako roční batole. To byla věc, která mě stále nutila to zpochybňovat, chronologická nesrovnalost v celé věci. Ale i to jsem teď ztratil.

Otec se mě opravdu pokusil zabít.

K osobě, kterou se můj otec tak chladnokrevně stal, mi to dokonale sedělo. Nenáviděné dítě, které zabilo jeho milovanou ženu. Bez zaváhání by jej hodil do otevírající se černé díry. Sbalil si kufry a odjel se svým zbylým synem, bez ohlédnutí. Jistý si, že malého ničitele jeho světa ukončil.

Epická tečka za krvavým příběhem.

https://cz.pinterest.com/pin/437552920046280223/

"První pokus s precizním legendárním materiálem Mew. Vzorek se nedal klonovat ani nijak duplikovat, měli žijící kus Mew, který dokázali uříznout při boji. Bylo to vše nebo nic. Aileen si přála, abys byl prvním lidským bohem, nepřekonatelným mezi všemi ostatními. Měl jsi být největším úspěchem celého projektu." Otec se začal ostře, temně smát. "Když se dozvěděli, že jsem jejich precizní triumf hodil do dimenzionální trhliny! Jak křičeli, jak zuřili. A nemohli udělat nic."

Zíral do stěny a po dlouhou hodinu neřekl ani slovo. Nějak jsem však věděl, že neskončil. Dnes řekne vše. Řízné do té hnisající rány a nechá všechen hnis a hnilobu, aby se vyvalila ven. A buď nás oba otráví, nebo se uzdravíme. Kdo ví, v co doufal více.

"Po návratu, s tvým desetiletým nevděčným zadkem v závěsu, nemohl jsem jinak než vytanout pomluvy, že jsi nemanželské dítě. Máme nakonec stejný genetický materiál. Cokoli jiného by mne nakonec označilo jako vraha. Někteří se mne tímto stále snaží vydírat a myslí si, že nad Thorstenem Romaresem mají kontrolu. Hahaha!"

Obočí mi trhlo v tiku. Cokoli otci dali, muselo to být hodně silné.

"Projekt byl po smrti Aileen a zmizení Lenalee v plamenech pekelných, a já tomu rád pomohl. Hlavní vědec spáchal sebevraždu a s ním byl celý projekt na pár let odsunut na vedlejší kolej.

"Poté byly dvě várky naprostá katastrofa.

"Třetí várka, jejíž součástí byla i tvá nová děvka, byla úspěšná z 12 %. Bez ní, nějak se dokázala ztratit z hledáčku Nolanů. Byla chytrá, Leonine Nanoci. Schovávala se organizaci přímo pod nosem, jelikož spala s jedním, kdo měl na dohled její oblast, Qorenem diDenal. Omotala si jej kolem malíčku. Stupidní vůl se nechal vést za svého ptáka. Když se ujistila, že jsou všechny stopy zametené, nastrčila pár falešných důkazů, kterými ji diDenal "vydíral", a poté vše narafičila způsobem, kterým všechny svedla na iluzi "zoufalé vraždy a následné sebevraždy". Dokonce svedla i jednoho z našich vlastních řad, i když nevěděl, že naši Rodinu nepřímo zradil. Ten starý pes Major, kdo by kdy řekl, že jednoho dne obtáhne matku i dceru jedné z nejstarší krve Kaloen?"

Štěkavý smích a zákeřná radost, když sledoval můj výraz a musel přečíst něco z mého diskomfortu. Zavřel oči a povzdechl si. "Jsi moje zrcadlo. Ale Aileen tě tak milovala. Nenáviděl jsem, čeho jsi byl připomínkou, ne tebe," pronesl náhle. "Postupem času jsem si uvědomil, jak stupidní je nenávidět dítě pro mé vlastní činy. Ale už bylo pozdě. Nenáviděli jsme se proto příliš trpce. Tak jsem střežil tvé pokémony, dával ti vše, co jsi chtěl. Hlídal, aby ses dožil dospělosti, a pak bych tě nechal odejít, jak sis vždy přál. S čistým štítem, bez závazků. Tolik vzpomínce Aileen dlužím."

Pohlédl na mě, jeho výraz prázdný. "Dnes jsem málem zemřel. Ale jsou tu nedořešené věci, které nemohou být zapomenuty. Možná Rodinu nenávidíš, ale dotáhneš naši vendetu do konce. Pro tu svou drahou."

Přimhouřil jsem oči a zvažoval, nakolik byla náhlá ochota bratra před tímto rozhovorem nakonec dobrota srdce, a nakolik manipulací otce.

"Nolanové jí vzali vše. Jak ironické, že dva nejúspěšnější pokusy jejich programu jsou dva, kteří je nenávidí do morku kostí. Které jsem nakonec dostal na ruku já, přestože se ten prokletý projekt snažím už léta zničit. Jak už jistě víš, mají malou armádu svých geneticky upravených vojáků. Na rozdíl od vás dvou nejsou bohy v lidské kůži, jejich asimilace s pokémoními schopnosti nepřesáhla 64 %. Jejich největší úspěch, pokud si mohu být jistý, jste už dokonce stihli utišit a nechat plavat obličejem dolů v kanále, psychotickou Patricii Zisi. Další jejich pokusy mají čím dál menší účinnost, jelikož ztratili formuli pro nějakou růstovou sračku Lenalee, které si ji odnesla sebou, kamkoli zmizela.

"Zabijte jejich vrcholné úspěchy, srovnejte se zemí jejich chovné programy. Ta malá čubka chce svrhnout Nolany a dosadit na trůn Ichaboda. Jedná v zájmu té manipulativní mrchy Nanoci, ale hlubina to sper, chci Nolany vidět zlomené také a nezáleží, kdo nakonec bude úplně na vrchu. Naše Rodina přetrvá. Jako vždy."

Thorsten Romares se zhluboka nadechl, podivně nepříčetný pohled v jeho očích začal ustupovat racionalitě.

"Vítěz Kaloenské ligy dostane tu pitomou rybu. Nevím co to je, Nolanové mě už dlouho drží daleko od svých špinavých tajemství. Ale má to co dočinění s jejich pokusy na Zakázaném ostrově. Experimentují se slabšími legendárními pokémony a obávám se, že chytili silnějšího a chtějí si zahrávat se silami, které mohou zničit náš svět. Ten prokletý program stínových pokémonů. Vyvinuli technologie, kdy proti legendám našich regionů posílají zatracené roboty a drony. A ono to funguje, ono to zkurveně funguje. Kam to ten dnešní svět spěje. Pokud si nedáme pozor, rozzlobíme legendárku dalších regionů a pak budeme totálně v prdeli. Jakoby nestačilo to fiasko s Delaneyi a Černým Ninetalesem. Proklel celý náš region a jde to cítit, generaci po generaci jsou k nám pokémoni čím dál agresivnější, rodí se jich na našem území méně a samotná země pomalu umírá. Za pár stovek let zde nebude nic než pustina a naši lidé? Buď vymřou, nebo se asimiluj do ostatních regionu a zapomenou, kým byli."

Stále jsem mlčel. Mohl jsem říct mnoho kousavých poznámek. Ale k čemu by to bylo? Po dnešním dni, měl jsem pocit, se už nikdy neuvidíme. Bylo pod úroveň nás obou se snižovat k něčemu takovému, jako byly prázdné urážky a zbytečná ztráta času.

https://cz.pinterest.com/pin/555561304005287830/

"Ta ryba... ten Magikarp... mohli zachytit esenci Gyaradose. To je můj poslední strach. Že rozzuří druhého z posvátné trojice. A tento nikdy neměl blaho lidí na srdci. Ten nás chtěl vždy pozřít a stáhnout do hlubin oceánu. Surichiáši. Ta mladá Nanoci, její smysly jsou nelidské. Dokáže najít, co jiným zůstane skryto. Zasáhněte Nolany tam, kde to bude doopravdy bolet."

A nejlépe chcípněte v procesu, všichni vy nepřirození tvorové, dodal jsem v duchu, když se otec vrátil k zírání do zdi. Vypadal strhaně, jako by jej ten rozhovor vyčerpal mnohem více, než by měl. Zároveň však jeho ramena nebyla tak pokleslá. Jako by se zbavil podivné tíhy.

"Machary, ten starý blázen, ti odkázal klíč. A mladé Nanoci něco, co neměl tak okázale ukázat celé společnosti. Nolanové mohou mít esenci Gyaradose, ale jeho předci střežili třetího. A ona má podivné echo prvního. Nepopírej to, mám několik vizuálních důkazů, byla velmi neopatrná. Svrhnětě Nolany a zničte je. Sjednoťte opět svatou trojici. V průběhu můžete podříznout krk Ichabodovi, kdo ví, možná je prokletí opravdu vázáno na jejich krev. Věci by to zcela jistě neublížilo. Osvoboďte pár spoutaných stínových pokémonů, které zde dotáhli z oblasti Orro. Zatraceně, na konci dne možná budete i hrdiny," ušklíbl se otec a pohlédl na mě, "máš týden. Poté bude pozdě. A teď mi zmiz z očí."

Týden.

Za týden je vyvrcholení Turnaje. Myslí si, že vše skončí ve stejný čas?

Možná má pravdu. Zatracený starý bastard. Co ví a neříká? Zcela jistě něco, co mi v poslední chvíli zlomí vaz.

Zvedl jsem se a beze slova odešel.