Brent Weeks se narodil 1. března 1977 v Montaně. Je americkým autorem fantasy. Vystudoval Hillsdale College s titulem z angličtiny, krátce pracoval jako učitel, poté barman, než se začal věnovat psaní knih na plný úvazek. V současnosti žije se svou ženou Kristi v Oregonu. Má za sebou úspěšnou trilogii Noční anděl. Černý arcimág je prvním svazkem série Lightbringer (Světlonoš), z nichž jsou v originále vydané prozatím dva díly.
**
Černý arcimág
Světlonoš 1
 |
Originální název: The Black Prism Nakladatelství: Fantom print Překladatel: Petra Kubašková Žánr: fantasy Počet stran: 512 Vazba: brožovaná Rozměry: 145x205 Autor obálky: Lubomír Kupčík ISBN: 978-80-7398-242-3 Rok vydání: 2013 |
Anotace:
Gavin Guile je arcimágem, nejmocnějším mužem světa. Je to velekněz a vládce, muž, jehož síla, důvtip a kouzlo udržují jinak vratký mír. Ale arcimágem nebude věčně a Guile ví přesně, kolik života mu ještě zbývá: pět let, během nichž má dosáhnout pěti nemožných cílů. Ale když Guile zjistí, že má syna, narozeného v dalekém království po válce, která mu dopomohla k moci, musí se rozhodnout, jak vysokou cenu je ochoten zaplatit, aby ochránil tajemství, jež by mohlo rozervat jeho svět na kusy.
**
Nevěděla jsem, co od Černého arcimága čekat, a ze začátku byla docela rozpačitá ze stylu psaní autora. (Nebo možná překladu.) Ale pak? Lidi, potom jsem se do příběhu ponořila, začala jsem hltat jednu stránku za druhou a dostala parádní příběh. O mnoho víc, než jsem čekala.
"Pověz mi Kipe, když člověk celý život páchá nedobré věci a pak položí život při nějakém dobrém skutku, myslíš, že se tím vše zlé odčiní?" – Gaspar Elos
Gavin Guile žije ve světě, kde je magií ovládání barev spektra. Průměrný mág ovládá jednu, dvě, vzácně více barev. Gavin je arcimágem, osobou, která dokáže ovládat všechny barvy. Je také osobou, který drží rovnováhu magie. Také (popravdě jen podle titulu) vládne sedmi různým územím, které rozhodně nechtějí ochotně spolupracovat. Vše vypadá v pořádku.
Očividně žádný.
Anotace možná nesrazí na zadek, můj nástin toho taky moc neřekne, protože nechci nic vyzrazovat, ale slibuju, že pokud holdujete klasické fantasy se skvělou magií a postavami, najdete si své. No, možná kromě velkých bitev, která se sice na konci taky objevila, ale...
Jsem překvapená tím, jak moc se mi příběh líbil, protože mi nesedl styl psaní. Kniha mě ze začátku nechytila, musela jsem si zvyknout na zvláštní obraty. Chvíli mi to sice trvalo, ale pak... od poloviny jsem byla spolehlivě ztracená. Začetla jsem se do příběhu a svět kolem přestal existovat. A ten konec? Posledních sto stran... wow.
Kniha se mi líbila hlavně ze dvou důvodů – postavy. Krásné na nich bylo, že mi nesedly hned ze začátku, ale tím, jak se vyvíjely (vážně, dobrý vývoj děje a postupně i skvělé vykreslení charakterů), se můj pohled na ně měnil. A magie, která si mě omotala kolem prstu.
Nejvíce mě uchvátila magie. Opravdu jsem se jí bavila. Originální, netradiční dost proto, aby mě to zaujalo, a dost propracované, abych byla nadšená. Autor propracoval i kulturu a pozadí příběhu, takže se dostanete do světa, který vás vážně zajímá a drobnými detaily se stává uvěřitelnějším. Weeks navíc vynikal geniálními drobnostmi, skvělými nápady, které na první pohled vypadaly nevýznamně, ale prohlubovaly příběh a přibližovaly nám postavy.
Charaktery jsem si zamilovala. Některé. A většinu měla ráda.
Gavin pokrčil rameny. "Byl jsem zlobivé dítě. Naštěstí jsem od té doby urazil dlouhou cestu. Nyní jsem zlobivý muž," usmál se, ale nikoli očima. (str. 304)
Jak jsem psala, líbil se mi vývoj postav, což šlo nejvíce vidět u postavy Kipa, patnáctiletého kluka z malého městečka. Ze začátku jsem ho neměla ráda. Tečka. Byl to zbabělec. Ale postupem příběhu, docela uvěřitelně, se měnil. Líbil se mi nakonec i proto, že byl trochu netypickou postavou, tlouštík a tak trochu ufňukánek. Ale bylo to... milé.
A další a další postavy. Líbily se mi i vztahy mezi nimi, byly dynamické a měly svou minulost. Mrzí mě jen, že autor neudělal výlet do hlavy nepřítele, v takových knihách a tak propracovaných si podobné pohledy ráda přečtu. Ale možná by pak kniha ztratila své kouzlo. Možná.
K záporům... Místy zvláštní volba slov, taky mě ze začátku dost pletl přechod z vyprávění k myšlenkám postav bez nějakého zvýraznění, což je škoda. A taky překlepy. Ubírá to takové knize na kvalitě, což je u Černého arcimága škoda.
"Nechci jen tak někoho zabít," řekla Karris tiše, ale nepohlédla mu do očí.
"Ach, ale v očích jsi měla ten pohled..."
Vzhlédla a rozkošně se usmála. "Ne někoho. Chci zabít tebe." (str. 93)
Celkově? Jsem nadšená. Dostala jsem více, než jsem čekala, a to je příjemné překvapení. Postavy mi sedly, pozadí příběhu bylo taky skvělé, styl psaní sice ze začátku pokulhával, ale zvykla jsem si, navíc kniha byla napsaná promyšleně, což to dostatečně vyvážilo. A děj se mi líbil, narazila jsem na překvapení a zvraty, které jsem nečekala. Dobrá, většinou čekala, ale stejně se mi četlo zatraceně dobře. A konec, na kterém tak bazíruju, se mi líbil. Tak. Doporučuju, drahoušci. .)
Hodnocení: 4,75/5*
**
Ráda bych poděkovala nakladateství Fantom print za poskytnutí RC.