Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: Ještě jsi nečetla Na půl cesty? Děláš chybu, kdo ještě nepotkal Bonese, jako by nežil.

Myslím, že každý před Neomi je nepopsaný list papíru, na tom jsem byla tehdy stejně. Neomillnerová píše tři hlavní série: Moira (povídky, Písně čarodějky /Nakažení, Hon na lišku/), potom o zaklínačce Lotě (to je ta Psí zima a Žár krve), a pak ještě takovou městskou fantasy Tina Salo (Sladká jak krev, Doušek věčnosti, Past na medvěda...).

Upozornňuju předem, co se týče Neomillnerové, jsem předpojatá a sujbektivní jak prase. A lituju tě, o mých milovaných autorech se dokážu rozepsat na půl dne, takže sis teď zavinila menší přednášku. Předem se omlouvám!

Pokud s Neomi začínáš, doporučila bych spíše tu Moiru, ale Lotu si určitě taky zamiluješ. Vše co Neomi píše je v podstatě dark fantasy (možná až na Tinu Salo, která by se dala zařadit do urban fantasy), Lota je zasazená do období zhruba středověku, kde najdeš všelijaké magické potvory. (A blíže se seznámíš s vampýry. ) Lota je zaklínačka, podobně jako u Sapkowského Geralda zabíjí monstra za peníze. Na Lotě mám ráda to, jak impulzivně a živelně se chová. A Torgeho, jejího kolegu zaklínače. Je to prostě miláček. x)) Chronologicky první je soubor povídek Zaklínačka Lota, potom román Psí zima a nakonec Žár krve. x))

O dalších dvou sériích se raději rozepisovat nebudu, už tak jsem ti ukradla půl dne života.
A upozornění na konec - jak jsem psala, ne každému Neomillnerová sedne. Má svůj svérázný styl psaní a někdo jej prostě nedokáže překousnout, i když má klasickou fantasy rád. (Už se mi to několikrát stalo. xP)

Tak sebestředně jsem se rozepsala, že jsem zapomněla na něco, co jsem chtěla napsat. No nic.