My rating: 4 of 5 stars
Střet králů se mi líbil o fous méně, než Hra o trůny. Nevím proč, prostě to tak je. Dlouho jsem se do knihy nedokázala začíst a tam, kde mě intrikování a boje v Hře strhly, mě u Střetu unavovaly a odrazovaly. Celkově je ve Střetu králů intrikování více, než ve Hře o trůny. Zdálo se mi, že to děj lehce utlumuje. Na druhou stranu - v tomto jednom příběhu je tolik příběhů, až to vyráží dech. Martin je prostě spisovatel s velkým S.
Jinak se ale kniha po technické stránce hodně podobná své první sestřičce. Stejně perfektně promyšlená, stejně dobře vykreslené charaktery, stejně dobře podaný příběh. Někdy byly scény tak realistické, až mi přišly absurdní. Nebo tak absurdní, až musely být realistické. Záleží na úhlu pohledu. Opět mě frustrovala výměna pohledů v napínavé situaci, opět mi chyběla magie. Ale ne tolik, jelikož se v tomto díle objevuje častěji, než ve Hře. :) Co musím zmínit je to geniální propojení s draky. Perfect. Nechápete? Nevadí. Přečtěte si to.. ! ;))
Martin si dává hodně záležet na šokujících situacích, což se v této knize ukáže nejednou. A co se na první pohled zdálo ne příliš dobře zvládnuté se pak objeví jako geniální. Vážně. Škoda, že vám nemůžu říct ten konkrétní případ. :P
Celkově je Střed králů výborná kniha. Pořádná dávka kvalitního fantasy. Každý, kdo fantasy alespoň trochu rozumí a čte ho, by měl mít tuto sérii alepsoň rozečtenou. Střet králů končí nepěkně otevřeně, je skoro k neuvěření, že po takové náloži stránek ještě Martin má o čem psát, a já ty jeho konce nenávidím. Doslova. Přesto knihu doporučuju každému milovníkovy klasické fantasy všemi dvaceti... ;))
Píseň ledu a ohně 1: Hra o trůny