ZSO: #16 Černý osud

10. červenec 2011 | 19.03 |

,,Moc velké sousto?" zeptala se sestra Joy účastně. Mrzutě jsem přecházela před jejím pultem a nejspíše jsem jí už pořádně lezla na nervy. Abych dala najevo, že ji beru na vědomí, tak jsem prudce škubla hlavou. Mělo to být přitákání. Ať si to přebere jak chce. Byla to už hodina, co Flareon odvezli na PokeJIPku, jednotku intenzivní péče. Joy sice tvrdila, že je Flareon v mezích okolností v pořádku, mně se to ale nelíbilo.

,,Tvůj Vulpix si jen potřebuje odpočinout a tvá nová Eevee se do týdne plnně uzdraví. Je to silný, zdravý pokémon. Kdy jsi si jej pořídila, Zukyo?" rozptylovala mě dále Joy.

,,Dnes." odvětila jsem suše. Jen co jsem domluvila, konečně přestala zářit tabule informující o probíhajícím něčem (s otravným pípnutím, který ale momentálně byl ten nejkrásnější zvuk, který jsem kdy slyšela) a dveře se otevřely. Nevydala jsem se k lehátku, jak by možná někteří čekali, uhranutě jsem na něj jen zírala a nervózně přešlapovala. Flareon, až na náplast na hlavě a obvaz přes hrudníček, neměla žádné jiné zranění. Avšak to neznamenalo, že tu jiná zranění nejsou. Jen nejdou vidět. Flareon stále krvácela. Psychicky. Byla velmi sebevědomý pokémon a prohra s o stupeň nižší evolucí jí otřásla a citelně ji zasáhla.

,,Pojď Flareon, půjdeme domů." odvětila jsem tiše. Flareon na mě zkroušeně pohlédla. V očích měla bolest a něco velmi podobného sebeopovržení. Pohladila jsem ji a když mi skočila do náruče, přestože byla opravdu těžká, pevně jsem jí objala a svírala v náručí. Její teplé pružné tělo se ke mně tisklo a mírně se zachvívalo, cítila jsem pod rukama pevné svaly, měla jsem pocit, že v rukou držím energii svázanou v tomto drobném tělíčku. Drobném v poměru s ostatními pokémony.

,,Za tři dny se o to pokusíme znovu. A když na mě počkáš, když budeme bojovat spolu, porazíme ho. Ano?" broukala jsem tiše a projížděla jí hebkou srst. Smutně zakňučela, tak tiše, že jsem to skoro neslyšela. Flareon je hrdý pokémon.

**

Po příchodu domů si Flareon zabrala křeslo a v něm apaticky ležela, odmítala veškeré snahy Vupixe rozveselit ji. A že byly vcelku dost povedené. Váhala jsem, zda by nebylo lepší přesunout ji do pokéballu. Pak jsem to ale zavrhla. Kdyby chtěla, něco by mi naznačila. Něco jsem však pro ni udělat mohla. S Vulpixovou pomocí jsem křeslo přesunula ke krbu a ten pak nechla Vulpixe zapálit. Flareon zabručela, což jsem mohla brát jako výraz vděku a pak se u ohně ohřívala, občas tam jazýček ohně plivla.

Vulpix mi poté skočil do postele a tam se spokojeně natáhl. Pobaveně jsem na něj hleděla. Sedla jsem si na sedačku a sevřela svůj nový pokéball.

,,Pojď ven." zabručela jsem. S bílým zábleskem se objevil můj třetí pokémon. V duchu jsem se tomu musela navzdory pochmurné atmosféře v místnosti pousmát. Třetí pokémon. Zní to hezky. Eevee se zjevila napůl ležící, zvědavě se napůl zvedala. Pak pohled upřela na mě a bylo tam na můj vkus až moc obezřetnosti.

,,Ahoj Eevee. Jsem Zukya, tvá nová trenérka. Souhlasíš?" zeptala jsem se mile. Pohled na Eevee pro mě byl nezvyk. Byla drobná, o dost menší než Vulpix a ten byl skoro o polovinu menší, než Flareon. Eevee nejistě zavrtěla ohonem.

,,Eevee?" broukl nový pokémon. Všimla jsem si, že Vulpix v posteli v reakci na Eeveein hlas zvědavě zvedl hlavu. Flareon nereagovala. Eevee sledovala můj pohled, skákala očima mezi Flareon a Vulpixem, pak se však dívala jen na něj. Navzdory své únavě se totiž zvedl a zamířil k nám. Začal Eevee zvědavě očuchávat a Eevee se na mě bezradně podívala. Začínala se ježit.

,,Toto je Vulpix, Eevee. Můj první pokémon. Vulpixi - toto je Eevee. Ta, kterou jsi porazil." pochvalně jsem na něj mrkla. Vesele na mě koukl a vyplázl jazyk, pak si lehl těsně k Eevee. Neodtáhla se, ale mírně vycenila zuby. Vulpix jí ignoroval a spokojeně si složil hlavu na packy. Za chvíli už spal jako dřevo. Pobaveně jsem pozorovala, jak si jej Eevee nejistě očuchává a pak do něj strká čenichem. Když Vulpix nereagoval, jemně jej kousla.

,,Vul?!" vyděsil se Vulpix a vyskočil na nohy. Pořádně pomalu. Eevee se však také vyděsila a já ji po chvíli našla, jak se  schovává za sedačkou a nenápadně nás zpoza ní pozoruje. Nevydržela jsem to a rozesmála se naplno. Vulpix zavrtěl svými ohony a vyběhl za Eevee, zdálo se, že zapomněl, že si navzájem způsobily zranění, která je teď trápí. Ne že by mi to vadilo.

,,A tam je můj druhý pokémon, Flareon." pronesla jsem tiše. Flareon mě obdařila pochmurným pootevřením jednoho oka, pak se rozhodla dále apaticky odpočívat.

,,Eevee?" nesměle zatáhla malá liška.

,,Ne, Flareon je smutná proto, že nedokázala porazit toho druhého Eevee." odvětila jsem a automaticky druhého pokémona pohladila. Eevee nejdříve ztuhla, pak se ale mému doteku poddala a strčila mi hlavičku do dlaně. Obdařila jsem jí za to milým úsměvem. Eevee se začala rozhlížet, poté začala okolí zkoumat. Vzbudila tím znovu Vulpixe, který jí zleže pozorně sledoval. Nakonec se rozhodla, že si ustele na parapetu okna. S tichým smíchem jsem ji tam dala starou deku, než jí koupím její vlastní brloh.

**

Další den mě vzbudil budík. Chvíli jsem na něj ospale mžourala a uvažovala, zda se zbláznil on (nebo se už zcela pomátla já). Pak mě však přepadl iracionální strach, že se mi můj nový, takřka dokonalý život, jen zdál. Hrklo ve mně a prudce jsem se posadila. Pohled na luxus okolo mě uklidnil. Měla jsem sice nejmenší pokoj ve vile (mám pocit, že Delem ho bral za nějaký sklad - on sám se služebnictvem měli vlastní oddělený dům), avšak stále málem luxusnější a prostornější, než mé bývalé bydliště. O vyhlídce nemluvě.

,,Vulpix!" vypískla nadšeně malá rudá liška a skočil na mě. Vyjekla jsem. Nebyl už zrovna nejmenší ani nejlehčí. Opatrně jsem ho tedy vzala a položila si ho do klína. Nadšeně mi v klíně seděl, mával svými pěti z šesti ocasů. Tím šestým doslova mával jako šílený. Upřel na mě nedočkavý pohled.

,,Co?!" zeptala jsem se zmateně. Vulpix se podíval na Flareonino křeslo a...

Bylo prázdné. Prudce jsem se narovnala a rozhlédla se. Od okna nás zvědavě pozorovala Eevee, ale po Flareon ani stopy. Zaklela jsem. Sáhla jsem po pokéballovém pouzdru a lehce přejela přes Vulpixův a Eeveein pokéball. Oba poslušně zmizeli. Natáhla jsem na sebe nedbale župan a vyběhla ven.

Na prahu husté části parku, který se měnil tařka v les, jsem málem zakopla o Flareon. Lízala si novou ránu - hluboký škrábanec na stehně. Zasténala jsem a přísně se na ní podívala. Věnovala mi přezíravý pohled.

,,Co to děláš, Flareon?" povzdechla jsem si. Flareon podrážděně prskla, že kdyby Eevee neutekl, vyhrála by. Smutně jsem ji pozorovala. Nemohla jsem ji zastavit, když mi utekla, ale něco pro ní přeci jen udělat mohla. Mohla jsem ji ošetřit a podržet jí nad vodou.

O deset minut později jsem se dozvěděla, proč mi zvonil budík. Měla jsem důležitou schůzku, měla jsem vyjednat smlouvu s jednou firmou. Macharyho firma prodávala toaletní papír. Nikdy by mě nenapadlo, že by se na tomto dalo zbohatnout.

**

Útěk Flareon se opakoval i další noc. Zase jsem musela zoufale do Pokémonského střediska, zase se na mě Joy nesouhlasně dívala, zase byla Flareon o něco skleslejší. Nevěděla jsem, co dělat.

Tak jsem se třetí den rozhodla ji sledovat. Řekla jsem svému pokémonovi, že za tři dny toho Eeveeho porazíme. Teď to jen splnit.

Flareon se opatrně vyplížila z pokoje, pak i z vily a odběhla do lesa. Čmuchala a hledala, až...

Prudce vyrazila a jako střela mířila hluboko do lesa. Rozhodnutá ji dnes neztratit jsem se jí držela jako klíště, i když to bylo dost obtížné. Flareon běžela tak rychle, že jí od pacek odlétala hlína. Za chvíli jsem ji přesto ztratila, ale směr jsem vytušila neměnný.

Po pěti minutách jsem celá zadýchaná doběhla na malý palouček. Ani jsem nevěděla, že nějaký takový tu je. Už na první pohled jsem poznala, že tento Eevee je silný - co silný, mocný a těžký soupeř. Byl skoro půl metru vysoký - což je o dost více, než obyčejný Eevee - Jedno ucho měl ten Eevee bojovník natržené, na stejné straně mu pak oko přetínala jizva, která ho o oko připravila. Otřásla jsem se. Ještě nikdy jsem neviděla takto zmrzačeného pokémona. Udělala mu to Flareon nebo takto už byl? napadlo mě. Hloupá otázka. Moc dobře jsem viděla, že ty rány jsou starší než těch pět dnů, které tu Eevee je. Flareon se ani nevydýchala a zuřivě se do Eeveeho bezhlavě pustila.

Pozorně jsem sledovala každý její krok a styl boje. Vše šlo dobře.Plamenomet dechberoucí, rychlé útoky nepostřehnutelné lidským okem. Avšak tento pokémon byl nejen mocný, ale i vychytralý a lstivý.

Plamenomet lehce rozřízl železným úderem, rychlý útok kopíroval, takže se k němu Flareon nedostala a pak předvedl útok, o němž jsem vytušila, že může za Flareoninu prohru. Zapřel se do země a široce otevřel tlamičku. Pak jsem začala vidět rozmazaně, jelikož jsem měla pocit, že se vše stahuje k Eevee. Až po chvíli jsem pochopila, o co jde. Došlo mi to díky tomu, že se mi okolí zdálo náhle světlé a ploché. Eevee stahovala stíny a hustila je do stinné koule. Když byla koule velká asi jako pěst, Eevee kouli rychle vyplivnul. Rychlost koule byla ohromující. V jednu chvíli byla koule u Eeveeho a v druhé už narážela do Flareon. Nestihla jsem se ani pohnout, jen jsem to ohromeně pozorovala.

Flareon však po tomto mocném útoku neodpadla, jak jsem byla přesvědčená, že se stane. Ne. Sice otřeseně, ale přeci se postavila a dále čelila svému protivníku. V podobném scénaři to pokračovalo. Flareon byla těžce zraňována, avšak na druhou stranu se Eevee pekelně vyčerpával. Kdyby Flareon alespoň trochu uvažovala, využila by toho. Já to jen celičká ohromená sledovala, uchvácená tím dechberoucím bojem. Když ale Flarepon zase hloupě chtěla skočit přímo do rány, vzpamatovala jsem se.

,,Flareon, vyhýbavý útok!" křikla jsem. Eevee překvapeně zakňučel a Flareon na mě upřela zlostný pohled. Byla pod nadvládou Rage. Ani jsem si nevšimla, kdy se to stalo. Možná už ve chvíli, kdy jsem jí ztratila. ,,Vyhýbavý útok!" křikla jsem nekompromisně. Flareon mě neochotně poslechla a pak (ke svému, né mému) překvapení Eevee vyvedla z rovnováhy. Hned jsem toho využila pro žhavou oháňku. Eevee už se vzchopil (pekelně rychle) a použil proti oháňce železný úder. Avšak - Flareon byla evolučně výše, měla větší hmotnost a objem a navíc měla na své straně i setrvačnost a oheň. Eevee překvapeně zavyl, když jej útok doslova smetl na zem.

,,Rychlý útok, příležitostně plivej plamenomet..!" křikla jsem. ,,Ohnivé střely!" pojmenovala jsem ten útok. Flareon můj právě vymyšlený útok neznala, ale věřila mi a byla zvyklá plnit mé nesmyslné příkazy. Ze začátku se Eevee ještě vyhýbal, ale pak začala Flareon zasahovat a útok byl zdrcující. Vypadalo to na nejlepší cestě. Snad to tak vydrží.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #16 Černý osud faire 11. 07. 2011 - 11:07
RE(2x): ZSO: #16 Černý osud moira 14. 07. 2011 - 11:19
RE: ZSO: #16 Černý osud dara 14. 07. 2011 - 18:30
RE(2x): ZSO: #16 Černý osud moira 19. 07. 2011 - 22:45
RE: ZSO: #16 Černý osud faire 20. 07. 2011 - 13:58
RE(2x): ZSO: #16 Černý osud moira 20. 07. 2011 - 14:50