ZSO: #14 Černý osud

18. červen 2011 | 16.18 |

Když jsem se otočila za zvukem otevírajících se dveří, uviděla jsem je. Byli to dva muži. Více než nechápavě na mě zírali, poté se ještě nevěřícněji rozhlédli. Po svých pokémonech, mám-li být konkrétní. Cacnea zanaříkal a s obtížemi se k jednomu z mužů přiblížil. K tomu, který tehdy kopal do Flareon. A dle jejícho vrčení si to moc dobře pamatovala. Zaraženě jsem se podívala na svůj bok. Flareon se musela sama vyvolat z pokéballu! Vulpix kníkl a já uskočila před Fearowem, který poskakoval po jedné noze k mužům a komicky přitom popoletával. Voltorb se (přiopile) koulel a zdálo se mu jedno, co se okolo něj děje.

,,Ty...!" křikl na mě muž a zle se na mě podíval. Na chvilku se mi zastavilo srdce strachem. Dva muži, o mnoho silnější než já a nezdálo se, že by se jim příčilo použít násilí. Jeden sáhl za opasek a vytáhl malou pistoli. Strnula jsem děsem. Nechtěla jsem vědět, jestli dokážu přežít, jestli mě střelí. Nechtěla jsem důvěrně poznat ten pocit. Ne, dozvědět se to jsem vážně netoužila. Už jsem chtěla začí křičet a utíkat a Flareon to vycítila a také se napnula k úprku.

,,Ta Flareon je naše." zavrčel muž, s kterým už jsme se tak trochu znali. Jeho partner na mě namířil.

,,Ne! Je moje!" hlas mi strachem trapně přeskočil. Odkašlala jsem si a horečnatě přemýšlela. Pokud se pohnu, ten muž mě (za)střelí. Je plamenomet mých pokémonů rychlejší, než kulka? Možná... Kéž bych už nevyčerpala Vulpixovy psychické schopnosti!

,,Ne nadlouho. Ukradli jsme si ji jednou, můžeme podruhé." zavrčel muž s Cacneo a druhému se pohl prst na kohoutku. Náhle se událi tři věci najednou.

Skočila jsem bokem. Flareon vyplivla velkou ohnivou kouli. Nakonec byla rychlejší, než kulka, kterou za letu roztavila. (V duchu jsem nad tím obdivně hvízdla. To byl kousek!) A tou třetí věcí bylo, že...

,,Policie Chovatelského ostrova! Dejte ruce nad hlavu a stůjte! Jste zatčení za úmyslné odcizení pokémonů a jejich týrání!" křikl hlas policistky Jenny. Chatot krákoravě její příkaz opakoval, zatímco vletěl do skladiště a vyrazil muži pistol z ruky. Jenny s napřeženým paralizátorem elegantně vlezla do skladiště a nespouštěla muže z očí. Muž s Cacneou se snažil utéct, ale tím jen dal Flareon důvod zaútočit a ta se na něj vrhla. Musela jsem k ní přiběhnout a odtrhnout ji, jelikož jí propadla Rage a kdyby muž nenastavil paži, nejspíše by jej Flareon zardousila. Zadýchaně jsem Flareon svírala, zatímco jsem šokovaně zírala na mužovu krev. Policistka Jenny něco mumlala do vysílačky, ozývalo se volání a křik, také tu byl strašný hluk, ale jako by to ke mně přicházelo vše z dálky. Možná jsem byla v šoku, možná jsem omdlévala a ....

,,Zukyo!" zakřičel na mě někdo a já sebou vyděšeně trhla. Zvuky se s bolestnou jasností vrátili a já měla pocit, že mi praskne hlava. Rozhlédla jsem se. Kousek ode mě byl Machary a znepokojeně na mě zíral. ,,Děje se něco?"

,,Já.

.. nevím." hlesla jsem. Roztřeseně jsem schovala pokémony do pokéballů. Pak se vztekle obrátila na policistku Jenny. ,,Kde jste sakra byla! Ten chlap - ten chlap mohl... bože!" hysterčila jsem. Třásla jsem se a opatrně se posadila na zem. Svým nohám jsem nevěřila.

,,Měla jsem ho na mušce, nic by vám neudělal." snažila se mě uklidnit Jenny. ,,Doneste jí horký čaj!" křikla na jednoho uniformovaného policistu. Poté se znovu starostlivě obrátila ke mně. Sama jsem nevěděla, proč jsem tak hysterická. Už jsem se stala svědkem přestřelek. Zkažené město je dobrá škola. Ale když se vy díváte do hlavně pistole... Snad se slil stres a děs ze ztráty pokémonů se strachem z blízké smrti.

,,Proč jste doprdele tak dlouho čekala?!" můj hlas přeskočil o pár oktáv výše. Jenny sebou trhla.

,,Potřebovala jsem doznání. Kdybych zasáhla příliš brzy, mohli by se z toho vykroutit." odvětila přísně. Zarazila jsem se a zírala na ní. Pak zaúpěla.

,,Potřebuju panáka. Mám volno, pane?" zeptala jsem se zoufale. Možná Machary něco pochopil z mého pohledu. Nechal mě jít. Chytila jsem si první spoj do Zkaženého města a pak zalezla do své oblíbené hospody. A pila a pila a pila. Do Macharyho sídla jsem se poté raději nevracela. Nebude na škodu podívat se, jak přežívá můj byt...

**

Zamračeně jsem se procházela po chodbě pokémonského střediska. Mí pokémoni byli v pořádku, avšak čekali jsme, až Macharyho Growlithe dodělá celkovou prohlídku, jakožto nově narozený pokémon. Důvod k zamračení jsem měla oprávněný. Někdo se snažil podplatit lidi na vyšších místech, ať se ti dva muži dostanou ven. Machary je naštěstí přeplatil, takže se ven nedostali, přesto.. přesto...

,,Pano Joro? Zde je váš Growlithe." odvětila přívětivě Joy. Machary jí chladně pokynul, vzal pokéball a odcházel. Já se k Joy přidružila a zaplatila výdaje, pracovní kartou jeho, mou ty mé. A byla jsem na minimu. Pokud nechci ztratit úroky, na těch zbylých 10 000 PK nesmím ani sáhnout.

,,Vy jste osobní asistentka pana Joriho?" zeptala se mě Joy vesele. Nepřítomně jsem přikývla. Ani jsem si neuvědomila, že mi Joy vyká.

,,Chtěla jsem se, sestro Joy zeptat..." odvětila jsem zamyšleně. ,, Může Vulpix používat telekinezi?"

,,Ninetales - druhá evoluce Vulpixe - je známý svými obrovskými temnými a základními psychickými schopnostmi, ale i u nich je telekineze vzácná. Ninetalesové se zaměřují spíše na iluze, prokletí a útoky na mysl. Já osobně jsem nikde ani nečetla, že by Vulpix měl tyto schopnosti.... Kdyby možná byl dostatečně starý, je to - teoreticky - možné. Chcete naučit svého pokémona tuto schopnost? Obávám se, že se vám to nepodaří. Spíše bych navrhovala ovládání ohnivých koulí. Také vzácná schopnost, podobná telekinezi, a pro vašeho Vulpixe určitě možnější, než telekineze." zdvořile se Joy usmála. Pozorovala jsem ji, pozorovala jsem ji tak dlouho a tak intenzivně, až i její sebeovládání a železné nervy povolily a ona se ošila.

,,Děkuju." odvětila jsem potom stručně a odcházela. ,,Nashle!" dodala jsem pak opožděně, když jsem překračovala práh pokémonského střediska. Takže Vulpix v podstatě nedokáže ovládat telekinezi - určitě ne ve věku, v jakém je ten můj? No to se na to podívejme! Velmi zaujatě jsem si to probírala. Sedla jsem si na náměstíčku ke kašně a koukala na malé fontánky. Takže můj Vulpix je zvláštní - vyjímečný. To jsem samozřejmě věděla už předtím. Ale teď se to v praxi potvrdilo, teď jsem v ruce měla i nezvratitelný důkaz. Zamyšleně jsem si poklepala prstem o dolní ret. Co s tím udělám? Jak s tou informací naložím?

Pohlédla jsem na malé dítě, které se hodinlo s dalším chlapcem okolo laviček. Vyčarovalo mi to na tváři úsměv. Pak ale děti doběhli na lavičku a přisedli si ke svému, pravděpodobně, dědečkovi. A já si vzpomněla na bláznivého starého rybáře. Zamrazilo mě. A co když si opravdu nic z toho, co říkal, nevymyslel?

**

Seděla jsem v zahradě a užívala si pohled na útoky mých pokémonů. Vulpix si doslova hrál. Plival kapky ohně a snažil se je seřadit do kruhu. Maličké kapičky ho také vyčerpávali, ale ne tolik, jako dřívější útoky. Flareon chrlila sloupec ohně do nebe a snažila se jej ovládnout natolik, aby se jí příliš brzy nerozptyloval. Stále jí to moc nešlo, ale uměla už přesněji mířit a perfektně odhadovala sílu a množství ohně, které chrlila. Fascinovaně jsem na ni zírala. Kde se v ní všechen ten oheň bere? A jak je možné, že své zásoby ještě nevyčerpala? Věděla jsem, že pokémoni mají jen omezený počet ohně, vody či elektřiny (a tak dále), které může vypustit. Ale Flareon se zdála, že je nevyčerpatelná. Že má v sobě věčný oheň. Možná to mělo spojitost s tím, že najednou tolik jí a je svalnatější. Vážně. Předtím byla - přiznejme si to - tak trochu kulička. Dávala jsem svým drahouškům možná až moc všeho a stali se z nich malá prasátka. Teď na obou pokémonech nebyla ani unce tuku navíc, jen svaly. Že by Flareonin i Vulpixův vnitřní oheň požíral jejich zásoby těla? napadlo mě zamyšleně. Smysl by to dávalo.

Flareon štěkla a s vyplazeným jazykem jako ostříž sledovala Vulpixe. Už se mu povedlo srovnat kapky do jakš takš ucházející šišky. Ale kdo by chtěl v dnešní době dokonalost? Já ne. Perfekcionisté jsou jen všichni okolo. Já ne. Ale mohl by se více snažit, ten můj drahoušek, posunou tuhle kouli tam a tuto trošku stáhnout níže... Něco mě napadlo.

,,Vulpixi! Seřaď koule do kruhu který bude mít v průměru... no dejme tomu dva metry. A ty, Flareon... odběhni asi o... deset metrů! Skvělé! A teď se ohnivou koulí do kruhu tref, Flareon! Když se Flareon trefí, trošku poodběhni a kruh zmenši, ano Vulpixi?" zavolala jsem na něj. Souhlasně štěkl, nadšeně vrtěl svými ocasy. Flareon se na mě vysloveně mračila. Nerada ze sebe dělala pokusného králíka. A nerada dělala něco, co pak nedotáhla do konce, popřípadě nezvládla. A z tohoto úkolu měla nejspíše pocit, že je nad její síly. Povzbudivě jsem na ní mrkla a ona se uraženě odvrátila, okázale zívla.

Zatímco se pokémoni pustili do plnění mých úkolů, došel ke mně Machary. Hravý Growlithe odvěhl k Flareon a snažil se jí chytit. Flareon stačila i uhýbat i plivat oheň. Na sto procent, zatím se strefovala. Bylo hezké, že si Flareon Growlitha oblíbila. Původně jsem se bála, jestli jej nebude napadat či nebude jinak agresivní, ale zdálo se, že jej blahosklonně ignoruje, občas si s ním i hraje. Obvykle Growlithe jde za stejně hravým Vulpixem, ale občas se stane, že zatouží provokovat Flareon. Jen čekám, kdy to začne Flareon doopravdy vadit a já budu muset zasáhnout. Bude to zajímavé. Určitě. Jen doufám, že to stejně zajímavé příjde i Macharymu.

,,Pěkný trénink." pochválil mi Machary. Tázavě jsem na něj koukla, ale sledoval Flareon a Growlitha. Něco chtěl, ale rozhodl se chodit kolem horké kaše. To se mu nepodobalo.

,,Ano. Občas mě osvítí a vymyslím podobnou blbůstku." odvětila jsem rozpustile. Rozhodla jsem nechat na Macharym, ať mi řekne, co ma na srdci. Byl dnes oblečený, na něj, zanedbaně. Já bych řekla domácky, ale Machary trval na tom, že si musím přeorientovat slovník ze Zkaženého, na slovníček vyšší společnosti. Zbytečné. Znepokojovalo mě však nejen Macharyho oblečení, ale i podivné chování. Jen jsem doufala, že mě nevyhodí na dlažbu. To bych se asi zhroutila. Měla jsem tu vše a podobně dobrý kšeft podruhé nikde neseženu. Do konce života by mě to pak žralo. Ta myšlenka mě znervóznila natolik, že jsem se ošila a netrpělivě se na Macharyho podívala.

,,Nechtěla by jsi trénovat i Growlitha? zeptal se nečekaně Machary. Překvapeně jsem se na něj koukla.

,,Tak to nefunguje. Pokud si s Growlithem chcete uchovat dobrý vztah, trénujte ho sám. Uvidíte, že vás to sblíží a i když vám to zprvu nepůjde, Growlithe bude určitě trpělivý. Proto jsem ho koneckonců vybrala." zdůraznila jsem. Možná, že když mu budu omívat, co vše zvládám a dělám pro něj, nevyhodí mě. Což je nepravděpodobné, protože když se k něčemu rozhodne, názor nemění. Ale co. Snaha se také cení, ne? A navíc... už jednou jsem jeho rozhodnutí (žádní pokémoni) zvrátila. Kdyby mě chtěl vážně vyhodit, můžu se o to snad pokusit podruhé, hm? Ne pousit - já jej musím zvrátit! Navíc... mohla bych si Growlithem a radami jak trénovat získat plusové bodíky. Hodně plusových bodíků. ,,Growlithové jsou velice přátelští a věrní pokémoni." odvětila jsem a koukla se na Vulpixe. ,,Běž od těch stromů dále, nechceme to tu podpálit!" křikla jsem varovně. Mí pokémoni už byli asi pětadvacet metrů daleko.

,,Ostatní trenéři to tak dělají." dodal lakonicky Machary. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, na co naráží. Vrátil se zpět k nabídce, abych mu trénovala Growlitha. Možná ho k tomu dovedlo to, jak jsem Growlitha donutila použít vnitřního stopaře. Vlastně to není až tak hloupý nápad. To ale nic nemění na mém přesvědčení, že trenér si pokémony má trénovat sám.

,,Pokud se bojíte, že se ztrapníte, tak trénujte tady na zahradě. Nikdo vás neuvidí." navrhla jsem.

,,Já... co mám dělat?" navrhl Machary zoufale a rozhodil rukama. Rezignoval a já potlačila široký úsměv, který se mi dral na tvář.

,,Pro začátek si zjístěte, kde má hranice. Jeďte třeba golfovým vozíčkem a nechte ho za sebou běhat. Pokud má dobrou výdrž, vydrží běhat bez zadýchání deset minut v kuse a hodinku s vámi bude držet krok - za předpokladu, že budete dodržovat rozumnou rychlost. Možná to ale bude méně, jelikož váš Growlithe je malý a netrénovaný. Poté síla. Tuším, že Growlithe by měl pohnout tak dvacetikilovým závažím. Pokuste se, ať pohne nějakým větším balvanem. Dále... hmm... třeba... Dejte mu nějakou hračku, kterou pořídíte v pokémonském středisku - nic nemusíte říkat, vyřídím to hned jak se tam příště stavím - a můžete vyzkoušet, jak silný má stisk. A můžete vyzkoušet i hru na schovávanou - schováte si třeba botu a Growlithe jí bude muset najít jen pomocí čichu. A oheň. Když jej solidně udrží alespoň minutu, máte slušný základ." odvětila jsem zamyšleně.

,,Jak to víš?" užasl Machary. Sledoval mě vážně ohromeně. Zapýřila jsem se - lehce, ale přeci.

,,Čtu příručky. Nechám vám je na nočním stolku u postele." slíbila jsem. Machary chvíli mlčel a ač byla jeho otázka celkem nečekaná, zdálo se, že kvůli tomu nepříšel. I ta otázka byla klička! napadlo mě pobaveně.

,,Jakého chceš dalšího pokémona?" zeptal se Machary zamyšleněn s pohledem upřeným na mé pokémony. ,,Dalšího ohnivého?" navrhl logicky. Mám dva ohnivé a jemu samotnému koupila dalšího ohnivého. Netušila jsem, jestli je to další klička, ale netušila jsem ani to, proč by se mě ptal na oblíbený typ pokémona. Navíc to řekl podivným tónem, který jsem u něj ještě neslyšela. Nebyl pronesen ani chlapeckým tónem dítěte ani tyranským tónem nadřízeného. Skoro bych řekla, že je to třetí osoba - Machary sám.

,,Nejsem fixovaná na ohnivé - jen se to tak seběhlo. Vždy mi takový pokémon padl do oka. Mám v oblibě kočičí, liščí a vlčí pokémony. Nádherní jsou i dračí a hadí. Kdybych si však mohla vybrat... tak... Ale na to nemám peníze. Nejspíše asi Eevee. Pracuje se mi s nimi dobře."

,,Co Dratini? Lapras? Abra či Gastly?" navrhoval Machary. Gastly se dá chytit? napadlo mě. Vždy jsem toho duchovního pokémona považovala za nepolapitelného.

,,Jsou to úžasní pokémoni, ale pro mě nedosažitelní." odvětila jsem ze všeho nejvíce pobaveně. ,,Eevee. Až to bude nějaký pokémon, tak Eevee." dokončila jsem.

To jsem ještě netušila, co na mě stařík chystá. Když Machary odcházel, řekl něco, co mě naprosto zmátlo. Hlesl si to spíše pro sebe, ale střejně jsem to slyšela. ,,To je snad osud...!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #14 Černý osud dara 19. 06. 2011 - 00:53
RE: ZSO: #14 Černý osud faire 20. 06. 2011 - 14:55