Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

veronixika: Netuším, jak jsem se dostala zpět na začátek této povídky, opravdu to nevím. Ale je něco, co by mě zajímalo ještě více: "Jak něco takového dokážeš napsat?". Prostě, zpětně když to čtu, tak je to prostě... neuvěřitelně nádherně smutné, je v tom tolik emocí, tolik energie, tolik lásky a tolik smutku. Je to kus děje a přitom to nepůsobí sekavě a... prostě tě obdivuji. Myslím, že si Entitu přečtu ještě jedou, už jen pro ty emoce, které se v těch slovech, těch větách a řádcích objevují...
Jednou bych chtěla psát TAK dobře jako ty. A ani nevím, co bych dostala za TAK dobré nápady... prostě, miluji tvou tvorbu!
A ač obvykle se v smajlících nevyžívám: