ZSO: #10 Černý osud

30. duben 2011 | 22.14 |

,,Já jsem - ehm - Zukya-" zarazila jsem se. Muž si mě prohlížel, chvilku čekal, poté se však ujal slova on.

,,Jsem Ludha Tooros. Omlouvám se - za ten začátek." odvětil a já na něj koukala spíše nevěřícně, než podezřívavě.

,,Proč?" vypadlo ze mě.

,,Jsi dobrá trenérka." odvětil jednoduše. ,,Jsem si jistý, že se ještě na nějakém zápase setkáme - a nechci, aby jsi si o mě myslela něco zlého." odvětil a hrozba se mísila s prosbou. Ach tak. Je v tom vypočítavost. Už to chápu a už mi to dokonale zapadá do vzorce chování Kaloeňanů. No - to trochu pozdě, ne? napadlo mě. Navíc - myslí si snad ten chlap, že jsem idiot? Počkat, začíná mě bolet hlava, co tak se ho co nejdříve zbavit, pak zdrhat jako o život, přitom si pečlivě hlídat záda a až se mu ztratím, tak jít domů a naložit se do teplé koupele? Ano, to zní nádherně...

,,...miniturnaj, Kaloenské zápasy..." slyšela jsem muže říkat. Zamrkala jsem a zmateně se na něj koukla. Vůbec jsem ho neposlouchala, což bylo zatraceně hloupé.

,,Cože?" vyhrkla jsem dříve, než jsem se dokázala zarazit. Ludha se na mě podivně zadíval a já měla nutkání bleskurychle si skopnout ty zatracené boty na vysokém podpatku a utíkat.

,,Každý rok, na konci zimy, se pořádájí Kaloenské zápasy, nejdůležitější souboje pokémonních trenérů vůbec." odvětil pečlivě muž. Postřehla jsem, že mu zase dřevění jazyk. Že by dostavující se účinky alkoholu? Ale nemá to být naopak - nejdříve rozjařenost a až poté bolestná střízlivost? ,,Na Kaloenské zápasy potřebuješ minimálně čtyři pokémony..." pokračoval ochotně Ludha. ,,No to snad ne, to není možné.. ! Porazil mě začátečník!" zaúpěl Tooros, když mu to došlo. Já přemýšlela. Jedny Kaloesné zápasy jsem teď prošvihla - avšak stejně by to bylo mimo mou kategorii - mám jen dva pokémony. Ale i tak... byla to hezká představa, myšlenka, že bych se zúčastnila...

,,Má silnou Flareon..." broukl jeden z přátel Ludhy. Zmateně jsem na ně koukla. Zdála jsem si jako v jiném světě, moc jsem své společníky ani nevnímala, byla jsem ztracená ve svých myšlenkách. Ani nevím proč, možná nějaký dopad přemíry adrenalinu.

,,...má talent! Přirozený trenér... " postřehla jsem řeč druhého kámoše Ludhy a otřásla se. Než mi došlo, že mluví o mně. Než jsem se vzchopila na slovo, už rychle odcházeli. Došlo jim, že na něco zapomněli, tak se zarazili a upjatě se rozloučili, pak ušli docela. Zaraženě jsem se koukala na místo, kterým zmizeli. Oni prchali přede mnou! Bože, bohové a potrefená osudovosti, to bylo poprvé, co kdy někdo prchal přede mnou! Drbala jsem Flareon za ušima a ona tiše mručela.

,,Flááá... reon. Flááá... reon."

,,Byla jsi opravdu dobrá." uznala jsem. ,,Proč jsi dříve nenaznačila, že umíš a chceš bojovat?" zeptala jsem se jí jemně.

,,Flar!" ňafl pokémon.

Zmateně jsem se zamračila.

,,Nechceš bojovat... ?" zeptala jsem se zmatená a jistá, že jsem jí špatně rozumněla. Pak mi to došlo. ,,Nechceš trénovat, jelikož tvůj předchozí trenér tě do toho nutil a... co? Počkej, nerozumím ti.... Ale ani dál nemusíš. Dobrá. Budu tě trénovat, ale nutit ne, počkám, dokud nebudeš chtít sama." ukončila jsem pobaveně.

,,Reon?" broukla překvapeně Flareon.

,,Samozřejmě. Pokud tě to nebude bavit, bude to stejně tak jako tak zbytečné..."

**

Byla jsem ve svém bytě. Nechtěla jsem jej opustit, ale finančně bych to neutáhla, kdybych dojížděla na Chovatelský. Ani finančně, ani časově. Pochmurně jsem se balila. Člověk by při pohledu na mě až řekl, že mi někdo umřel. Pohlédla jsem na velký sametový rudý kufr. Stál zpola skrytý ve skříni. Tam byla má plná vyzbroj společnice. Měla jsem k těm věcem takový sentimentální vztah a neměla to srdce je vyhodit.

Společně s Flareon jsme pak upřeli lítostivý pohled na velké pohodlné křeslo, temně rudé a místy už mírně odrbané, které jsem si do této garsonky pořídila jako úplně první věc. To křeslo jsem milovala. A Flareon taktéž. Smutně jsem uvažovala, co s ním...

Dovolil by mi Machary si to křeslo vzít... ? napadla mě bláznivá myšlenka. Bude muset! rozhodla jsem se tvrdohlavě. Pak se však ukázal další problém. Nedokázala jsem křeslo ani obejmout, natož abych jej zvedala. Flareon štěkla a já se na ní tázavě podívala. Váhavě se k ní přidal i Vulpix a já překvapeně zamrkala.

,,To že chcete... ?!" broukla jsem a Vulpix souhlasně kýchnul.

Nadzdvihla jsem tedy polovinu křesla a uhla. Vulpix vklouzla ke středu křesla a Flareon ke kraji, kde tíhu držela. Obdivně jsem se na ně dívala. Vždy jsem je měla tak trochu za křehké bytosti - a teď toto! Rychle jsem vzala druhou půlku křesla a udělala první krok do svého nového života.

**

Funěla jsem jako lokomotiva a opírala se o křeslo. Konečně jsme byli na molu. V dálce právě načas zahoukal lodní zvon a já zvedla hlavu. Vulpix nadšeně pobíhal okolo, na hřbetě můj batoh. Flareon znuděně seděla vedle křesla a v tlamě držák mého kufru. Ani jeden nevypadali nějak zvlášť unaveně a to se mnou to křeslo táhli. Já táhla jen křeslo a měla pocit, že vypustím duši. Až si příště budu pořizovat nábytek, najdu nějaký extra odlehčený.

,,Zuky? Ty se stěhuješ?" zeptal se překvapeně Leon.

,,Jo. Jdu natrvalo na Chovatelský." vydechla jsem.

,,Pomůžu ti. Jak jsi holka dokázala to vše dostat až sem - ty máš pokémony!" vykřikl nadšeně, až se po nás pár lidí zvědavě otočilo. Zasmála jsem se.

,,Jo, Vulpix byl můj první a Flareon.... je moje druhá." odvětila jsem vesele.

,,Ohniví? Není to trochu nepatřičné na ostrovy? Ale to je jedno, jsou silní? Zúčastníš se nějakých zápasů?"

,,Leone!" křikla jsem pobaveně. Z toho ostříleného námořníka se stal malý kluk. Zdá se, že i on ujíždí na pokémonech - ale kdo vlastně ne, že?

,,Promiň." zazubil se Leon a sáhl k opasku. Proti mé vůli mé ruce také trhly k opasku pro pokébally. Leon byl přítel, ale pokud vytáhlne síť, chci být připravená. Smutné, nevěřím ani příteli... Jenže....

,,Ivysaure!" křikl. ,,Pojď ven a vem ty věci na loď." rozkázal. Zjevil se malý, dinosauru podobný pokémon a mě přemohla zvědavost. Také se mi ulevilo. Leon je přítel, ať si má stihomamská dušenka myslí co chce. Šetrně jsem odsunula Vulpixe a sklonila se k Ivysaurovi. Nebyl to moc velký problém, sahal mi po pas.

,,Páni, to poupě je živé!" křikla jsem nadšeně. Ivysaurus měl na zádech růžové poupě, od kterého vedly elegantní zelené listy.

,,Jo, to je." zasmál se štěkavě Leon. ,,Šlehavý útok, brachu, vem ty věci." dodal k pokémonovi. Z poupěte Ivysaura se vynořily zelené liány a ty se omotaly okolo všech mých věcí. Ivysaur se zapřel a plynule pak věci přenesl na palubu. Zírala jsem. Zatímco Leon Ivysaura chválil, podívala jsem se na své pokémony. Tvářili se znuděně. Takže také oni mají takovou sílu.. ?

,,Známe se už léta a já ani netušila, že máš pokémona..." broukla jsem pak zamyšleně. Zavolala jsem své pokémony zpět.

,,Nápodobně, děvenko, nápodobně..."

,,Co jsi to říkal o zápasech?" vzpomněla jsem si. ,,Je nějaká, kde můžu zápasit jen s jedním pokémonem?"

,,No jo. Nepříznivé ostrovy mezi Kaloenskými zápasy vždy pořádá ty své miniturnaje. Jsou tři, na každé roční období jeden. Na první dva potřebuješ jen jednoho pokémona, pro třetí miniturnaj bys teoreticky měla nahlásit tři, ale někteří stejně zápasí jen s jedním..."

,,Kdy je první miniturnaj?!" zeptala jsem se dychtivě.

,,Za měsíc a půl!" pousmál se vědoucně Leon.

,,Svezeš mě?" zeptala jsem se laškovně.

,,Pro tebe cokoliv." odvětil Leon a odešel řídit svou loď.

**

Stála jsem před Macharyho vilou. Udělám krok vpřed a absolutně absolutně už není cesta zpět.

,,Proč jste sem to křeslo tahala, stejně ho..." brblal nespokojeně majordomus.

,,Pokud vyhodíte křeslo, jdu taky." odvětila jsem nekompromisně. Majordomus nafoukl tváře a sjel mě nehezkým pohledem.

,,Pan Machary by vám koupil nové a lepší, ženská jedna bláznivá..." brblal si pro sebe a pak s povzdechem kývl na nějaké sloužící. ,,Dejte ho vyčistit a pak doneste do pokoje slečny." odvětil úsečně.

,,Děkuju!" odvětila jsem vykolejeně. Budu mít vlastní pokoj? pomyslela jsem si omráčeně. Čas na vzpamatování mi ale nebyl dopřán, protože pak přišlo další překvapení.

,,Vítám vás Zukyo! Dnešním dnem vaše práce začíná! Rozhodl jsem se vám platit 300 tisíc PK měsíčně. Co na to říkáte? Bohužel si za to budete muset kupovat vše potřebné - mimo jídla a ubytování samozřejmě." odvětil Machary a zarazil mě tak hned ve dveřích.

,,Ty vole." ujelo mi. Machary se stroze pousmál a káravě se na mě podíval.

,,Žádná sprostá slova, prosím." dodal a odcházel. ,,Deleme, vysvětli jí, co její práce obsahuje." broukl ještě přes rameno na majordoma. Delem mi začal něco říkat, ale já jako přetažená palicí jen nevěřícně zírala před sebe. 300 tisíc! To jsem si s odřenýma ušima vydělala asi tak za celý tento rok! A za co to mám proboha utratit, když si nebudu muset platit ani jídlo ani bydlení?! Vždyť já se v těch penězích budu topit!!

,,Cože bude v popisu mé práce?" zeptala jsem se náhle podezřívavě. Delem se na mě podrážděně podíval.

,,Právě vám to vysvětljui." zavrčel. Asi se mnou ztrácel trpělivost. ,,Dělat pánovi společnost přes noc, starat se o jeho štěstí přes den, přirozeně mu proto také rozplánovat den. Hned vám nechám dosnést časový harmonogram pána Macharyho, ať se máte o co opřít. Také budete docházet do kurzu osobních asistentek, kde se naučíte například účetnictví a postupně budete přebírat část mých povinností, budete kontrolovat chod firmy..." Delem mluvil a mluvil a já pomalu propadala panice.

,,Pokud se peníze ztratí nebo budou nějaké problémy, budete dle míry provinění stíhána, samozřejmě..." dolehl ke mě zpola výhružný dodatek a Delem dále mrmlal dálší mé povinosti.

,,To vše mám dělat?" vyjekla jsem. Začala jsem pociťovat prudné sympatie k vytíženým osobním asistentkám. Delem mě sjel úsečným pohledem.

,,Co když to nezvládnu..." zamumlala jsem s malou dušenkou.

,,Strhne se to z platu, přirozeně, a pak postih úměrný chybě, už jsem to říkal." odvětil nemilosrdně Delem. Kývl, ať jej následuju a pak mě vedl do hlouby tohoto málem zámku.

Přeci jsem si nemyslela, že budu dostávat tolik peněz za nic, že ne? napadlo mě. Navíc... je to poctivá práce, za kterou se nemusím stydět. Tak buď ráda, holka, a snaž se nic neposrat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #10 Černý osud dara 30. 04. 2011 - 23:21
RE: ZSO: #10 Černý osud faire 06. 05. 2011 - 14:35
RE: ZSO: #10 Černý osud faire 09. 05. 2011 - 20:20