ZSO: #9 Černý osud

23. duben 2011 | 18.35 |

Goldeen tu nebyla. Nechala mi instrukce, ať jí peníze nechám na stole a pokud odcházím, ať jí vymažu své číslo z pracovního PMobilu. Na stole Goldeen jsem nechala 2000PK, dopis, že odcházím a... číslo z jejího mobilu nevymazala.

**

Když jsem se teď procházela ulicemi Zkaženého města, cítila jsem se jinak. Rozhlížela jsem se. Opravdu rozhlížela a nedívala se jen k zemi, kde byla všechna ta špína. Dívala jsem se i vzhůru, ke krásným, i když zanedbaným fasádám domů. Zoufalým, i když roztomilým pokusům o vyspravení fresek, chrličů či soch. Bylo mi to bytostně známé a přeci... a přeci jen jsem to teď viděla v jiném světle. Otravné vlaječky reklam a nápisů, které mě obyčejně iritovaly tou krvavě rudou barvou a kýčovitě zlatým písmem, jsem si pročítala s až dychtivým zájmem.

Raining_in_China_Town___sp_by_
deviantart.com

Dívala jsem se na hru světel v oknech a odlescích, lampách a výkladních skříních, dívala se skrz betonovou džungli a pavučiny elektrického vedení na nebe. Cítila jsem se svobodná, lehká a... šťastně. Prudce jsem pocítila lásku k místu, kde jsem se narodila, vyrůstala a žila, až mě bolela hruď. Byl to můj domov. Mé hřiště, píseček malého děvčátka mezi smrtonostnými, krutými dospělými a chemickými odpady. Ne poprvé mě napadlo, že kdybych nevyrůstala zde, měla bych sice lehčí a takový obyčejný život... zároveň mě ale napadlo i to, že bych nebyla tím, čím jsem. Silná holka, která se dokáže postavit osudu, dokáže postavit nespravedlnosti, postavit na odpor. A moc dobře jsem věděla, že toto některá děvčata vyšší společnosti... ba i obyčejné společnosti neumějí. Vychovávají je jako poslušné puťky. Opravdu bych to chtěla?

Došla jsem k pláži. Byla špinavá, zanesená odpadky, stejně tak moře, pokryté odpornou lepkavě mastnou skvrnou. Ale když si to odmyslíte... když se podíváte dále, až za okraj pásu odpadků... uvidíte něco jiného, ne snad ráj na zemi, to ani nejde, ale přesto úchvatného a svým osobitým způsobem nádherného. Hlavně proto, že to tak ke Zkaženému městu patří. Byla jsem na jižní pláži, na té straně ostrova, kde je zákaz vypouštění odpadů a splašků. Byl západ slunce. Otočila jsem se a ohlédla se na město. Vše bylo tak krásné, syté veselé barvy, prostě romantika...

City_Lights_by_zifengw
deviantart.com

Samozřejmě, že nejsme v pohádce. Vše bylo až bolestně krásné a ten nádherný okamžik se musel pokazit.

,,Ale, ale, holčičko, takový náádherný západ slunce..." ozval se přiopilý mužský hlas. Proti své vůli jsem ztuhla a pomalu se otočila. Přišli z opačné strany, než jsem se dívala a udivilo mě, že jsem si jich všimla až teď. Stáli tam tři muži a hloupě se pochechtávali. Jeden z nich měl malého, ale houževnatého Squirtla. Díval se na mě se zmatenou podrážděností.

Pokémoni nejsou zlí a nechtějí ubližovat. Zlý pokémon se dá jedině vychovat.

,,Nechte mě na pokoji, jsem moc drahá." odvětila jsem arogantně.

,,Ale kotě, my nechceme nic platit." zvrhle se usmál snad vůdce této skupiny, hnědovlasý trenér Squirtla. Zatla jsem zuby. Náhle jsem byla Goldeen vděčná za ty všechny kurzy sebeobrany. Sice jsem to období málem nevyšla s penězi, ale teď v této chvíli se mi to hodilo. Hitmonlee sice není ideální protivník jak pro začátečníky, tak pro dívku, ale byla to tvrdá škola s cennými zkušenostmi do života. Když jsem zvládla bojového pokémona, snad se dokážu ubránit i třem idiotům, ne?

,,Squirtle!" rozkázal hnědovlásek škodolibě. Pokémon zaváhal. Muž ho však kopnutím popohnal a já se nad takovým zacházením zamračila. Neměla jsem však na vybranou. Sáhla jsem ke svému opasku a nahmátla pokéball.

,,Flareon, do boje!" jemně jsem stiskla pokéball a s bílým zábleskem se objevila rudá liška. Flareon zívla, potřásla hlavou a líně se rozhlédla. Znechuceně se podívala na blízké moře, ještě znechuceněji na odpadky a pak rezignovaně flarfla. Unikl jí jazýček ohně. Opět. Měla jsem obavy, že se začíná přehřívat... Muži překvapeně ustoupili, pak se však jejich vůdce sebral.

,,Squirtle, nárazový útok!" rozkázal.

,,Rychlý útok!" reagovala jsem. Squirtle vyrazil, avšak Flareon už byla jinde. Než se malá želva vzpamatovala, Flareon už jej srážela. Squirtle zmateně zanaříkal a tvrdě dopadl do písku.

,,Dál od vody." upozornila jsem.

,,Flar!" souhlasila Flareon. Celá žhnula v zápalu boje. Zvláštní hříčka slov.

,,Bublinkový útok!" zavrčel hnědovlas. Flareon se přikrčila a pak převalila v písku. Útok jí minul jen o vlásek. Páni, Flareon má dobré reflexy... napadlo mě.

,,Nárazový útok!" pobídla jsem ji. Zvedla se a vyskočila, avšak kvůli písku byla moc pomalá.

,,Mlha!" zvolal hnědovlas.

,,Squirtle!" z tlamičky želvy se začala linout bílá mlha a Flareon se zmateně zastavila.

,,Sucho!" rozkázala jsem. Flareon kýchla a packou si přikryla čumák. Poté se zhluboka nadechla a... Horký vzduch zavířil okolo rudé lišky a měnil mlhu v malé kapičky. Flareon znovu kýchla.

,,Kousnutí!" křikl hnědovlásek. Flareon, jenž byla ochromená vlhkostí vzduchu, nestačila reagovat. To jsem měla správně já. Flareon tiše zakňučela, když se jí Squirtle zahryzl do hřbetu.

,,Ohnivé kolo!" křikla jsem, když jsem slyšela Flareonino kňučení. Flareon se v očích objevil vztek. Zachvěla jsem se. Snad se nedostavuje Rage...

Flareon z tlamičky začal vycházet takřka líný jazýček plamene a začala se hodit za vlastním oscasem. Pomalu se obalila do ohně celá a...

,,Squirtle!" zanaříkala želvička a vyletěla z Flareonina kola. Tlamičku měl Squirtle celou popálenou od Flareonina horkého kožichu a celý byl vlastně začouzený. Když se zvedal, potácel se.

,,Ohnivý polibek." odvětila jsem zase klidně. Flareon vyrazila, ale želvička se jí neobyčejně mrštně vyhla. Flareon se u tlamičky začaly objevovat malé plamínky ohně, v očích jí hrála zuřivost.

,,Vodní dělo!" rozkázal trenér Squirtla. Ztuhla jsem.

,,Rychlý útok!" reagovala jsem, ale pozdě. Flareon v půli skoku srazila mocná masa vodního útoku. Slabě jsem vykřikla a bezmocně koukala, jak Flareon letí vzduchem, přímo k moři. Naštěstí se zachytila betonového mola a nespadla do vody úplně. Takto byla jen otřesená, roztřesená a promočená Squirtlovým útokem.

flareon 2
deviantart.com

,,Ohnivý výbuch." hlesla jsem. Náhodou jsem v pokémonském středisku posledně narazila na popis nějakého souboje a jedním z pokémonů byl Flareon. Jak se mi to teď hodí! Flareon na mě vděčně pohlédla a začala se soustředit.

,,Nárazový útok!" křikl trenér Squirtla. Želvička se rozběhla a...

Ve chvíli, kdy chtěl Squirtle do Flareon vrazit, zasáhla ho mocná vlna výbuchu. Flareon pohltily plameny a ona se radostně protáhla a zavrtěla oháňkou. Byla suchá a rozpálená. Byl to hezký pohled. Ohnivý výbuch byl regenerační tah. Pak se však v očích Flareon objevila zuřivost, to když pohlédla na želvu, bezmocně ležící na zádech, nemohoucí se otočit. Teď jsem to věděla jistě. Propadla Rage. A pokud nad ní nechci ztratit kontrolu, budu se muset na vlně zuřivosti svést.

,,Nárazový útok!" rozkázal hnědovlas.

,,Rychlí útok!" rozkázala jsem podruhé a pozdě si uvědomila chybu. Flareon byla na Squirtla v písku pomalá a měla jsem nejasné podezření, že by to tak bylo i na pevném povrchu. To mám za to, že je netrénuju... Squirtle se vyhnul a dokonce se pokusil Flareon kousnout do oháňky, ale ihned se pustil, popálený jejím žárem. Schytal za to smršť nadávek od svého trenéra.

,,Sklapni!" neudržela jsem se a křikla na něj. Squirtle si připravoval vodní dělo, které bylo na Flareon předtím tak účinné. A mě najednou napadlo, co udělat.

,,Hrabavý útok, písek směřuj na Squirtla!" křikla jsem. Flareon poslechla a zmizela dokonce i neochota poslouchat. Fyzicky náročné úkoly ji uspokojovaly, dávaly jí pocit, že vážně bojuje. Squirtle vykvikl, když se mu písek dostal do očí, tlamičky a krunýře. Flareon na mě dychtivě koukla a u tlamičky se jí začaly hromadit plameny. Pohled v jejích očích mě podnítil pochopit, co chce.

Chce bojovat, i když to doteď nenáviděla. A nenáviděla to jen proto, že nevěděla, jaké to doopravdy je. No... a také chtěla vyzkoušet plamenomet. Odhodlala jsem se k tomu útoku, který jsem se neodvažovala použít v bytě. Mohli bychom totiž vyhořet.

,,Plamenomet!" rozkázala jsem rozechvěle. Flareon se nadšeně zapřela nohama, a...

Z malé tlamičky Flareon vyrazil tak mocný plamen, až jsem se musela odvrátit. Ovanula mě teplá vlna, až jsem se zapotácela, ostré vysoké podpadky se zaryly do písku a já spadla na zadek. Plamen Flareon ozářil nastupující noc a odhodil mi vlasy z tváře, tak mocná pak byla tlaková vlna. Vzrušeně jsem vykřikla. Bylo v tom nadšení a nevíra. Můj pokémon dokáže vyvinout tak silný útok!! Plamen měl u Squirtla až dva metry v průměru a pokračoval daleko za něj, až se vytratil do ztracena. A neumdléval, naopak, jako by nabíral na síle. Sakra, ze Squirtla už teď musí být topinka... !

,,Dost!" křikla jsem a Flareon po mě blýskla tak zlým pohledem, až jsem se lekla, že zaútočí i na mě. A já bych opravdu nechtěla vědět, jak, chutnají ty mocné plameny, které jí šlehají z těla. Když jsem se na ně tak podívala, začaly nabírat namodralý odstín. Rage už pronikal i do tohoto útoku...

Kdysi dávno jsem četla příručku pro trenéry a tam se Rage popisoval. Byl v kategorii velmi nebezpečných stavů pokémona a byl tam ne moc povzbuzující dodatek, že nezkušení trenéři jej nedokáží zvládnout. Jo, povzbuzení, jak svině... Musela jsem Rage použít ve svůj prospěch, musela jsem Flareon využít, jinak nad ní ztratím kontrolu úplně. A Squirtle by mohl i zemřít...

,,Dost plamenometu, nárazový útok!" křikla jsem přísně. Flareon zaváhala a v očích jí blesklo.... naštěstí ne zuřivost, ale kladná emoce to rozhodně nebyla. Pak mě poslechla. Díky Rage získala Flareon takovou sílu a rychlost, že se jí Squirtle nemohl rovnat.

,,Rychlý útok, poté nárazový... !" účelně jsem vybírala útoky, které hodně vyčerpávají. Squirtle, naprosto ochromený plamenometem, sebou jen nechal házet. Bylo mi těžko u srdce, když jsem jej tak viděla, ale raději toto, než kdyby mě měla Flareon napadnout.

,,Vodní pumpu, ty blbá želvo!" křikl hnědovlas. Co to je? blesklo mi hlavou. Už mě ani nedokázalo rozčílit, jak se chová ke svému pokémonovi. Squirle se vzpamatoval a stáhl se do krunýře. Pak se začal točit a já měla zlou předtuchu, že tuším, co to je.

,,Rychlý útok! Uhýbej!" odvětila jsem roztržitě. Flareon byla zmatená, nevěděla před čím uhýbat, avšak poslechla. Byla zadýchaná. Plamenomet ji hodně vyčerpal, stejně jako Squirtlovi ublížil. Ne, to je hloupost. Ublížil mu více. Přesto ji dost vyčerpal. A zase za to může trénink. Nebo spíše jeho nedstatek. Squirtle byl dobře trénovaný. Flareon ne... avšak byla na druhou stranu nebývale silná.

Flareon běhala z místa na místo tak rychle, že jsem ji zahlédla jen, když se na chvíli zarazila k odrazu na jiné místo. Bleskurychlá.... napadlo mě. Ani jsem netušila, že to v ní je. Ukázalo mi to, čeho bych mohla dosáhnout, když budu tvrdě dřít. Squirtel se konečně rozhoupal k útoku. Ze všech děr v jeho krunýři začala příštit voda. Teď už Flareon veděla, před čím uhýbá a protože už byla v pohybu, málem okolo těch sloupců vody tančila. Někdy jí sprška vody zasáhla. To se vždy zarazila natolik dlouho, abych viděla, jak se jí vlhkost z kožíšku vypařuje.

,,Žhavý úder ocasem!" plácla jsem bez rozmyslu. Tak se ten útok určitě nejmenoval. Přesto se Flareon mocně odrazila a malou želvu udeřila zeshora ocasem. V místě, kde se Squirtla dotkla oháňkou, byly černé popáleniny. Želvička poplašeně kvíkla.

,,Znovu žhavá oháňka!" pronesla jsem omámenně. Flareon byla tak nádherná, když bojovala, kožíšek je jí leskl, jak jej oheň rozpaloval, oči zářily vnitřním jasem, malé tesáky bíle zářily, oháňka se celá načepýřila a byla jako nádherný smetanový závoj... Flareon vyskočila a udeřila Squirtla takovou silou, až jej zarazila do země. Poté výhružně sledovala želvičku a vrčela na ni, když se snažila vyhrabat. Pak si lehla a jen jí pozorovala. Squirtel už nebyl dále schopen zápasu.

,,Výborně Flareon!" úplně jsem zapomněla na Rage, prostě mnou cloumala radost a vzrušení z boje, také štěstí a veselí z vítězství. Až když se otočila a přeměřila si mě očima stále trochu zastřenýma hněvem, zarazila jsem se. Ale už jsem nemohla ucouvnout. Rozpřáhla jsem náruč a Flareon mi do ní naštěstí skočila a olízla mě horkým jazýčkem. Až jsem sebou trhla. Byla horká, rozpálená, ale né natolik, aby mě to bolelo. Navíc i ona byla ráda, že vyhrála a jako každý jiný obyčejný pokémon se se mnou chtěla podělit o svou radost.

,,Kdo jsi?" zeptal se náhle krotký hlas trenéra Squirtla. Úplně jsem na něj zapomněla a zase byla ostražitá. Došlo mi, proč jsme vlastně bojovali. Co udělá teď? Bude se mě snažit zmocnit násilím... ?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #9 Černý osud mixx 24. 04. 2011 - 11:29
RE: ZSO: #9 Černý osud mousik 24. 04. 2011 - 14:16
RE: ZSO: #9 Černý osud mousik 24. 04. 2011 - 14:16
RE: ZSO: #9 Černý osud dara 24. 04. 2011 - 16:25
RE: ZSO: #9 Černý osud faire 25. 04. 2011 - 19:10