ZSO: #1 Černý osud

15. leden 2011 | 17.14 |

Mé řemeslo bylo dědičné. Žena jako já v podstatě ani nemá na vybranou. Jsem vyškolená společnice. To je ten milejší název. Děvka... toto také slýchám často.

Matka mě začala "zaškolovat" v mých dvanácti letech. Nedovolila nikomu na mě sáhnout v tom ohledu, v jakém se prodávala ona, ale i tak to pro mě bylo traumatizující.

Ve čtrnácti jsem už byla "žena". Další tři roky bych raději nepopisovala. V sedmnácti se však můj život rapidně změnil. Mělo to důvod. Matka zemřela. Spáchala sebevraždu. Téměř k smrti mě traumatizovala pohledem na rudou koupel a její podřezané žíly. Avšak.... dostala jsem se z toho. A rychle. Musela jsem. Jinak by mě Zkažené město ubilo. Dodnes lituji toho, jak jsem se zachovala. Možná jsem neměla na výběr, stejně to bylo ohavné. Prodala jsem matčino tělo vědcům na výzkumy. Kdybych věděla, co se stane za pár dnů, neudělala bych to. Já se tehdy ale bála, že nebudu mít její výdělek, vyhodí mě z bytu a nebudu mít ani na jídlo. Byla jsem zoufalá.

Jak jsem naznačila, za pár dnů se zrovna tato má starost vyvrátila. Veškeré matčino "zákaznictvo" přešlo na mě. Měla jsem důvod k radosti. Mohla jsem si vybírat. A možná (vlastně zcela určitě) to mi stouplo do hlavy. Po půl roce mí pravidelní zákaznící odcházeli, majíc plné zuby mých nehorázných cen a mého nevhodného chování. Samozřejmě jsem si je chtěla udržet, tak jsem snižovala ceny. Později začala povolovat i jisté zásady, jenž jsem měla do té doby tvrdě dané. Dodnes toho, jako nemálo věcí, lituji. Stejně jsem nakonec skončila jako řádová prostitutka a skončila u Madame. Měla jsem vždy dobrou schopnost přizpůsobit se. A tak se to stalo i tehdy.

Po těch zlatých časech mi zbylo alespoň něco dobrého. V Poké-útulku jsem si odkoupila mého milovaného Vulpix a získala jsem Eevee - teď už Flareon. Vulpix jsem si "pořídila" jako první. Jak to děti na východě měli jednoduché! Dostali v desíti letech svého pokémona - a to zadarmo! U nás sice profesor Daenroen také dával v desíti pokémona začínajícím desetiletým trenérům.. avšak to se týkalo vyšší společnosti. Pro usmrkánky ze Zkaženého města nic takového nebylo. Pak ty děti na východě jednoduše vzaly bágl s věcmi a cestovali si, zdokonalovali se, čerpajíc z peněženek svých rodičů, lhostejní k stinným stránkám světa. Občas mě napadne, zda to na východě není jiné. Zda na východě vůbec existují místa jako Zkažené město. Jinak si neumím představit, jak tam mohou být lidé tak naivní.

Já si na život musela vydělávat sama a můžete se vsadit, že život nejen v Kaloenech, ale právě ve Zkaženém městě je sakra tvrdej.

Kdo ve Zkaženém městě byť záhlédl pokémona, mohl vyprávět dalším generacím.

**

Nastoupila jsem do metra  pomalu procházela až k řídící kabině. Tam byl můj zákazník. Zřejmě přišlápnutý taťulda, jenž zatoužil po dobrodružství. Zaklepala jsem na přepážku smluvené heslo a dveře se se zasyčením otevřely. Nasadila jsem zvrácený úsměv a speciálně dnes mi obličejové svaly trnuly neochotou. Byla jsem unavená, ale ne fyzicky. Psychicky. Zkažené město mě ubíjelo. Jak to tak dlouho dokázala vydržet matka, než si sáhla na život... ?

,,Neškleb se a pojď hezky ke mě!" odvětil nervózní řidič. Ztuhle jsem se usmála a nenápadně si sáhla do kapsy...

**

Znuděně jsem se oblékala a řidič mě nervózně popoháněl. Zamluvil si hodinu. Byl za patnáct minut a to ještě s faktem, že se nervozitou málem ani nedokázal vzmužit. Stejně byl až kouzelně rychle. Jeho smůla. Tak jako tak mi zaplatí za hodinu.

Řidič ani nepočkal, až si zavážu botu a už mi cpal bankovky a chtěl mě vytlačit pryč z kabiny. Zapřela jsem se a naštvaně si ho měřila.

,,Děláš si srandu, dědo? Za deset PK bych ti ho ani nepodržela!" zavrčela jsem výhružně.

,,Seber se, ty prolhaná čubko, a zmiz!" hlas mu přeskočil a řidič se začal potit ještě více, než při tom namáhavém úkonu, k němuž jsem se propůjčila. Zvedal se mi žaludek, přesto jsem se nepěkně usmála.

,,Zaplať, taťko, 300PK, jinak tě nahlásím." zlomyslně jsem se usmála. Moc dobře jsem věděla o zákazech návštěv v řídící kabině.

,,Cože?!" řidič skoprněl a hlas měl směšně vysoký.

,,Mám nahrávku." vytáhla jsem z kapsy kalhot PMobil a přehrála záznam. Vše tam šlo dobře slyšet, řidič šel jasně rozeznat.

,,Ty jedna štětko! Dej mi to!" zařval rozzuřeně muž a já poprvé pocítila mírný nával strachu. Muži zahnaní do kouta bývají nebezpeční, musím si dát pozor na to, jak moc na něj tlačím.

,,300PK. Taková byla dohodnutá cena." stála jsem si na svém. Muž po mě skočil a já hbitě uhla. To už si však řidič sahal k opasku a mě se srdce zachvělo nadějí, že snad vytáhne peněženku. Ne, nebyla jsem tak naivní, ale doufat jsem stále mohla.

,,Vem té... ženě... ten PMobil, Bellsproute!" křikl a slovem žena se téměř zalkl. Rád by řekl něco sprostšího, avšak před pokémonem nechtěl trvrdě klít.. Ušklíbla jsem se. Jak typické...

bellsprout

Pak jsem se však zachmuřila a sáhla po svém vlastním pokéballu. Jemně jsem jej sevřela a zhluboka se nadechla.

,,Flareon." téměř jsem šeptla a jemně pokébal pootočila směrem dopředu. Pokéball se otevřel a s bílým zábleskem se zjevila má Flareon.

flareon 1

Řidič vytřeštil na Flareon oči. Malá rudá liška s huňatým krémovým ocáskem, hřívou a ofinkou se protáhl a znuděně se rozhlédla.

,,Ohnivý polibek!" odvětila jsem takřka znuděně, avšak srdce mi zběsile bušilo. Neznala jsem základní útoky - až na ty nejzákladněji nejzákladnější - proto jsem se svými pokémony tak trochu experimentovala. Flareon se ohromující (alespoň pro mě) rychlostí vydala vpřed a u tlamičky se jí objevily malé plamínky ohně. Už byla téměř u Bellsprota, avšak ten nečekaně hbitě uhnul. Flareon se zmateně rozhlédla. Jen klid... nabádala jsem se v duchu. A ruce se mi mírně roztřásly. Vrazila jsem si je do kapes. Nebojovala jsem zrovna často.. vlastně poslední souboj byl ten, při kterém jsem získala Flareon! A to už nějaký ten pátek bylo...

,,Rychlý útok!" hlesla jsem nejistěji, než jsem chtěla. Avšak Flareon poslechla a... zmizela. S očekáváním jsem se podívala na Bellsprouta a Flareon nezklamala. Bellsprout vykvikl a letěl na stěnu, jak jej můj pokémon srazil.

,,Ohnivý polibek!" zopakovala jsem jistěji. Rozjařeně jsem pak sledovala, jak tentokrát Bellsproute nestihl uhnout. Když se Bellsprout svezl po zdi, ohořelý Flareoniným útokem, otočila jsem se k řidiči. Povolal Bellsprouta zpět a bojovně se na mě díval. Vyřídila jsem to jednou ranou do spánku. V něčem je výhodné vyrůstat mezi naprostou spodinou. Dle mých přání se mi řidič složil k nohám. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že takto bych nejraději viděla všechny muže. Mé zákazníky, alespoň ty velmi surové, určitě.

,,Výborně, Flareon." pochválila jsem rudou lišku a když si ke mně přišla pro pochvalu, začala jsem ji škrabkat za uchem. Strčila mi hlavičku do břicha a já se se smíchem převážila do zadu, načež narazila do dveří. Unikl mi tichý povzdech.

Od řidiče jsem si vzala 350PK plus 400PK jako přirážku za ten útok a za ten nepodařený podvod. Peněženka zela, až na 1PK, prázdnotou. Vzala jsem rtěnku a na poslední bankovku škodolibě psala pozdrav...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #1 Černý osud dara 15. 01. 2011 - 19:39
RE(2x): ZSO: #1 Černý osud moira 22. 01. 2011 - 14:22
RE: ZSO: #1 Černý osud faire 21. 01. 2011 - 18:17
RE(2x): ZSO: #1 Černý osud moira 22. 01. 2011 - 14:23