Padlá 19

7. leden 2011 | 15.45 |

Krátká, vím, že je krátká, ale vážně se mi do Padlé vůbec nechce a nechci se do toho nutit. Pokud ani příští týden nevyřeším tuto krizi, možná... opravdu jen možná tuto povídku pozastavím. Omlouvám se, ale... No, nic není ztracené. Uvidí se. Doufám, že nebudu muset za Deníkem anděla zavřít šuplík.. m.

Mučírny

V chodbě bylo podivné, narudlé světlo. Horko. Ale nebyl to Chaos, o to mi to bylo nepříjemnější. Po stěnách byly rozvěšené odporné obrazy svou podstatou se přesně hodící do Pekla. Ale i ty obrazy, zvrácené a odpuzující, byly mnohem mírnější varianta, než ostatní exempláře na stěnách. Ty obrazy některé věci jen zobrazovali. Někde ty části rovnou byly. V některých poličkách byly sklenice naplněné podivnou tekutinou (nevím proč, ale pochybovala jsem, že to je lak), která uchovávala čerstvost různých orgánů. Zvířecí, lidské, kousky lidí, lidi... lidé tu byly od zárodku po starce. Byli tu zdraví i zmrzačení lidé, nádherní i odpuzující. Zmrzačení. Lidé staženi z kůže, přibiti na zdi, nuceni se dívat před sebe na svou vlastní kůži. Lidé zohaveni, ale žijící. Nejspíše to budou ti lidé, kteří přežili zápasy. A Lucie mě na jeden z takových zápasů vedla. Opoždně jsem toho zalitovala. Změnit názor jsem však už nemohla. Lucie by mě za to stáhla z kůže. Možná doslova, kdyby mě pak dokázala dát do kupy. Otřásla jsem se navzdory vedru okolo mě.

Zlo. došlomi náhle. To bylo teplo zla. Mučírna byla zlem prolezlá. Zlo. Další důkaz, že peklo není jen zlé a nebe jen dobré. Protože středem Pekla bylo Bludiště. Chaos. A co bylo středem Nebe.. ? Absolutní dobro v Nebi neexistovalo, určitě ne, přeci jen jsem si vzpoměla na bloudící duše, jenž se strkali, zraňovali a pošlapávali vždy pře CpOSem. To není dobro. Jaký pak je závěr? Jednoduchý - nic není absolutní. Možná ani smrt ne. Rozhodla jsem se, že s touhle myšlenkou se Hell svěřovat nebudu.

To už jsme došli do arény. Lucie nás zavedla do kóje nad ní, dost vysoko, aby se k nám bestie v aréně přítomné nedostaly, ale dost blízko na to, abychom vše detailně viděli. Ohniví se hlučně dohadovali, nejspíše sázeli. Jeden sázkař se hloupě zeptal i Lucie, zda si nevsadí. Odtáhnout ho museli jeho druzi, a to měl na krku jen jednu drobnou rudou randu. Lucie jej nehtem otrávila. Pokud jste se mylně domnívali, že jej druzi odtáhly pro jeho dobro nebo pro jeho případný pohřeb, nenechtě se vysmát. Z jedné části to udělali proto, aby se na ně Lucie nezlobila a z druhé proo, aby jej okradly. Pak jej hodili do arény. Jedna z potvor ho pak sežrala. Donutila jsem se na to dívat bez pohnutky a snažila se neodvrátit pohled.

Aréna byla pokryta pískem. Na každé světové straně byl na dlouhém řetězu upoután jeden... tvor. Řetěz měl takový dosah, aby potvory obsáhly celé hřiště, ale nemohli se vrhnout na sebe navzájem, i když by to nejspíše s chutí udělaly. Co bylo nejděsivější na těch tvorech? Zřejmě to kdysy byli také lidé... Lidského ale na nich zbylo už jen málo.

,,To jsou hračky skládačů a loutkařů." Lucie se naklonila k mému uchu a mluvila klidným hlasem. Kdyby zvráceně šeptala, jak to má ve zvyku, přes okolní hluk bych jí neslyšela. Jeden bývalý člověk měl podivně protáhlou pusu a přes oba rty mu přečnívaly mohutné tesáky. Další měl místo lidských lví packy. Někteří neměli dolní čás těla a místo jí dva plazí ocasy. V místech, kde se lidské tělo pojilo s cizí částí byly výrazné černé švy. Lucie si všimla, jak je zkoumám.

,,Čím jsou to... spojení?" zašeptala jsem a upírala pohled na ty lidské bestie. Tam, kde se dvě cizí kousky masa sbíhaly byly výrazné, černé.. černé?... švy. Tepaly. Plály. Byly to vůbec švy... ?

,,Tajemství  skládačů.. ale je to něco se zlem, Mučírnami a temnotou..."

,,Temnotu do toho netahej. Ta není zkažená." odvrkla jsem automaticky.

,,Jak to myslíš?" otočila se ke mě Lucie a podivně si mě prohlížela.

,,Temnota... není zlo. Je to jen odvrácená strana dobra. Temnota..." nevěděla jsem, jak pokračovat.

,,Temnota je sladká, přesladká snivá dáma. Iluzionistka a přadlena snů. Temnota je součástí všech a vůbec není zkažená." souhlasil náhle krásný, melodický hlas ospale. Ztuhla jsem. Měla jsem pocit, jako bych zaslechla Gabriela... Než jsem stačila reagovat, Lucie mě prudce strhla k zemi a donutila mě kleknout, hlavu mi strhla k zemi. Ve stejné poloze byla kupodivu byla i ona.

,,Pust...!" štěkla jsem a chtěla jsem se jí vytrhout, ale sevřela mě ještě pevněji a vrhla na mě krátký pohled. Měla jsem pocit, že jsem v jejích očích zahlédla úzkost, což bylo nejblíže strachu za celou dobu, co jí znám. Nehty mi zarývala do paže, ale spíše nervozitou, než zlostí. Ozval se zvonivý smích, jenž se ale vzdaloval a Lucie se pomalu uvolňovala z křečovitého napětí. Zmateně jsem jí pozorovala.

,,Příšššště.... " Lucie byla opravdu vyvedená z míry, CHVĚLA se! ,,Ssse necukej. Já sssi klekám jen před jedním pánem. Jedním pánem a jedním otcem. Otec je hluboko v Bludišti. Pán je... Pán je Lucifer..." poslední jméno Lucie zašeptala a já se na Lucii šokovaně podívala.

,,Volala jsi mě, drahá Evo?" zeptal se Luciferův hlas a mě se dech zadrhl v hrdle. Měla jsem v tuto chvíli poslušně padnout na kolena, ale něco ve mě se zvedlo na odpor.

,,Ne ona, to já tě volala, Lucifere. Já..." chtěla jsem odvětit něco drzého a postavit se, ale náhle mi něco sevřelo hrdlo. Zasýpala jsem a kolena se pode mnou podlomila. Nemohla jsem dýchat, a zároveň věděla, že to není příčinou toho, proč se bojácně chvěju. Byla to moc, jenž mi svírala hrdlo, která mi naháněla téměř nepříčetný strach. Podle děsu v očích Lucie jsem poznala, že to nedělá ona. Ale cítí to.

,,Dobrá, co dělá dobrá v Pekle? Ale ne zcela dobrá, tudíž ani ne padlá...." zašeptal Luciferův hlas. Něco mě pohladilo po tváři a já náhle přestala vzdorovat, úplně jsem zkrotla. A náhle jsem mohla i dýchat. Už mě to něco nedusilo. Avšak.. i když mě moc přestala dusit, stále jsem cítila jemný tlak na krku. Sáhla jsem si omámeně ke hrdlu a...

Šokovaně jsem vytřeštila oči. Obojek?! Chtěla jsem ho strhnout, ale jen jsem si ublížila. Lucie se zvedala, oprášila si sukni a propalovala mě ledovým pohledem.

,,Pán dal. Pán si vzal. Pán si přivlastnil. S tím nic nenaděláš." odvětila chladně. Spolkla jsem knedlík v krku. Nevěděla jsem, co si myslet. Bylo toho najednou tolik.. ! Lucifer, obojek, Luciina... nebo Evina? slova, Gab, jeho vztek, co se stalo, strach, respekt... Alespoň jedno jsem ale věděla jistě.

Gab bude zuřit...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 19 isabella* 17. 01. 2011 - 14:17
RE(2x): Padlá 19 moira 22. 01. 2011 - 14:20