31. část

19. listopad 2009 | 15.21 |

Edwarde! Hlupáku!

Když jsem se jakš takš dala do pořádku, tak jsem ležela stočená do klubíčka na své postely. Někdo mě dokola hladil po zádech. Po vlasech. Po tváři. Natáhla jsem se na postely a zjístila jsem, že je to Edward. Usmála jsem se na něj, ale vzlyky se mi draly z hrdla. Vždyť jsem Erota nemilovala. Ani jsem ho neznala! napomínala jsem se. Marně. Alespoň jedno vím. pomyslela jsem si o chvilku později.

,,Miluju tě Edwarde Cullene." zašeptala jsem a koukala se na Edwardovu tvář. Tvářil se neutrálně.

,,Zopakuj to." řekl chladně. Bez emocí. Což mi prozradilo, že zažívá velmi intenzivní emoce, ale nechce je ukázat. Posadila jsem se. Objala jsem ho okolo krku a zašeptala mu: ,,Moc a moc tě miluju Edwarde Cullene, byl jsi a budeš jediný, kterého miluju tak intenzivně. Chci s tebou a se svou rodinou stravit svou spokojenou věčnost.." šeptala jsem a dávala do těch slov všechny emoce, které Edward potlačoval. Cítila jsem, jak mě jeho ruce silně objaly. Pak se trochu odtáhl. Ale jen proto, aby mě mohl políbit. Líbal mě tak vášnivě, že jsem jeho tempo nestíhala. Nechávala jsem mu tedy dominantní postavení a nechala jsem se vézt. Pomalu se se mnou položil na postel.

,,Taky tě muluji Bello.." zašeptal, když se dal na prozkoumávání mého krku. Rukou mi zajel pod tričko, které po chvílí zkončilo na opačné straně místnosti.

,,Edwarde!" Zrovna jsme se dostávali do toho nejlepšího, když se na mě Edward v křeči zhroutil. Poznala jsem to, že si vzpomíná. Starostlivě jsem si ho stáhla do náručí a přikryla jsem nás dekou. Konejšivě jsem ho kolébala a trpěla, když se mu tvář stáhla bolestí. Věděla jsem, že se kvůli mě snaží nekřičet bolestí.
Trvalo to tak dlouho, že jsem si začala dělat starosti, jestli se mu neděje i něco jiného.

,,Bello.." zašeptal, ale v tichu, které jsem okolo sebe celých 8 minut měla to znělo jako výkřik. Radostně jsem toho svého upíra objala.

,,Vzpomínáš si... na Carlisla, Esmé, Rose, Emmetta a na to, kdo s kým má být?!" zeptala jsem se nedočkavě.

,,Ano.. js má žena.. ale ty jsi s Jasperem...." klidně jsem se mu dívala do očí, což ho asi znervóznilo, protože se zakoktal: ,,no, prostě, ty jsi s ním... jednoduše spala. A to jsme se milovali až za hrob. A já a Alice." Edward se smutně podíval před sebe.

,,Cítím se jako úchyl.. já se svou sestřičkou spal!" řekl najednou.

,,Edwarde.... když jsem se vrátila a vy jste mě s Jasperem našli v zahradě... no tak předtím jsem vás viděla v mém pokoji.." začala jsem, ale Edward mě přerušil.

,,Jo... nějakou dobu jsme byly spolu i my dva." řekl Edward tak rychle, že jsem to skoro nepobrala.

,,To dělá Marcus nebo Chelsea. Mění mezi námi vztahy. Já s Alicí jsme vždy věděly, koho milujeme, ale vy dva jste byly jako přelétavý ptáci." řekla jsem s úšklebkem.

Edwardovy potemněla tvář zlostí. Poděšeně jsem se na něj podívala.

,,Edwarde, musíme donutit, aby si vzpoměli i Alice a Jasper! A Emmett! A pak utečemě. Najdeme zbytek rodiny a nějak to pak vzládneme!" zašeptala jsem jako o překot. Bála jsem se, že se Edward bude chtít pomstít. Otočil se na mě a v očích.. jak jsem předpokládala, vztek.

,,Musí za to zaplatit!" tohle by kdysy neřekl. Edward před Volterou byl ctižádostivý a hrdý, ale nebyl blázen. S úzkostí jsem ho sledovala.

,,Edwarde, jestli to uděláš, zabiješ mě.." zkusila jsem to jinak. Edward se zastavil a zmateně se na mě podíval.

,,Cože?" zeptal se zmateně.

,,Budu tě bránit vlastním životem.." tak jak jsem měla bránit Erota... pomyslela jsem si a pokračovala: ,,Protože už NIKOHO nechci ztratit!" říkala jsem to důrazně a musela jsem si připomínat, že nás někdo může slyšet. Edward se na mě zkoumavě podíval a pak trhaně přikývl.

,,Dobrá... jdu najít Jaspera, zkus donutit si vzpomenout Alici." řekl a už byl pryč. Povzdechla jsem si a vyšla jsem na chodbu. S ohromným rámusem jsme s Alicí do sebe narazily.

,,Bello, zabijou nás!" zakřičela na mě. Ihned jsem pochopila.

,,Ty tupče!" vyběhla jsem do síně nevšímajíc si nadávání Alice. Po chvíli jsem po boku ucítila i Jaspera. Vběhla jsem do síně ve chvíly, kdy Edward stál nad Arem a chystal se mu prokousnout hrdlo.

S ohlušující ranou jsem ho od Ara odhodila a s vrčením jsem se postavila před vládce. Alice se v křeči zhroutila na podlahu. Janin dar. Jasper chvíli po ní. Edward se na mě málem vrhnul a Aro mě znehybnil. To se nestalo za více než půl vteřiny. Stačila jsem si jízlivě pomyslet, že jsem tomu upírovy právě zachránila krk a on místo toho, kdo ho chce zabít znehybnil mě.. která ho nepochopitelně chránila.

,,Pane, co se stalo?" hrála jsem si na hloupou. Ve skutečnosti jsem byla vyděšená. Aro si musel Edwarda přečíst, když ho chtěl Edwadr zabít.

,,Vzpoměli jste si." řekl neutrálně Aro. S narůstajícím zděšením jsem koukala na to, jak se do síně hrne stále více a více upírů. S trochou netečnosti jsem si pomyslela, že tím se budeme muset probít, protože jinak se ven nedostaneme.

,,Jo... vzpoměla jsem si Aro." řekla jsem klidně. Upíři se na nás zmateně dívaly. Jane se na mě škodolibě šklebila. Vždy jsme se předháněly o Arovu přízeň.

,,Chcete nás sesadit!" řekl obviňujícím hlasem.

,,Né! Chci jen žít klidný život s rodinou!" řekla jsem a potlačovala jsem hysterii. Začínala jsem se třást. Čím? Tím jsem si nebyla jistá.

,,Dokaž to!" řekl Aro zřetelně. Ztuhla jsem. Moc dobře jsem věděla, co po mě chce. Neukážu se mu! křičelo na mě mé svědomí.. nebo něco podobného. Ale když to neudělám, tak nás nepustí! říkalo mi něco uvnitř mě. Nakonec jsem to vzdala a stáhla jsem obranu. Cítila jsem, jak se do mě Aro netrpělivě zanořil. Jak listoval vzpomínkamy, zkoumal emoce, přání.. sny. A dříve než jsem si to uvědomila, udělal Aro krátký posunek rukou a já nestihla ani zakřičet.

Viděla jsem, jak se upíři vrhly na mé spolubojovníky a pomocí Alecova a Janina daru je roztrhaly. Cítila jsem Arovy tesáky na mém hrdle. Slyšela jsem se srdcerivně křičet. A pak nastala tma..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.14 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 31. část gaudi 03. 09. 2009 - 19:38
RE(2x): 31. část moira 03. 09. 2009 - 19:42