30. část

17. listopad 2009 | 21.32 |

Zpět ve Volteře

Nemůžu uvěřit v to, že to dělám! stála jsem před branou Volterry. Teda spíše před bránou k hradu. Upír na stráži se na mě díval ještě šokovaněji, než tenkrát, když jsem přišla minule. 12 let mimo gardu. 12 let svobody. 12 let svobodého rozhodování. Známou cestou jsem šla k síni. Svým citlivým sluchem jsem slyšela, jak si ostatní šeptají. Nebylo těžké uhodnout o kom. Dveře do síně se rozletěli. Seděli na trůnech. Majestátní. Vážení. Vládci upíří komunity.

,,Všichni běžte pryč!" rozkázal Aro. Upíři uposlechli. S úlevou, rozmrzelostí a dokonce i strachem. Když za posledním zapadly dveře, Aro mě tiskl v objetí. Šokovalo mě to.

,,Taky tě ráda vidím, pane.." řekla jsem nesvá. Aro ztuhl.

,,Myslel jsem si, že tentokrát jsi mrtvá úplně.." řekl Aro a sedl si zpět na trůn. Ani se nemusel ptát a já zpustila.

,,Zajali mě. Byla jsem ve vězení. Mučili mě. Chtěli vědět informace. O čemkoli. Jednou za měsíc nebo dva jsem dostala napít. Nevím, jak dlouho jsem tam byla. Cela byla bez oken. Utekla jsem, když mě převážely na jejich mateřskou základnu. Erot uprchl, ale nevím, co se s ním stalo pak. Nevím ani kdo mě zajal. Předpokládám, že rebelové, odbojníci." říkala jsem to mrtvým hlasem. Jako bych tam nebyla. A já tam vážně nebyla. Ale takovým způsobem jsem vždy podávala hlášení. Aro se nedíval na mě, ale za mě.

,,Nemůžu ti teď zdělit podrobné informace o Erotově úkolu, ale dostaneš ho ty. Erot je mrtvý." řekl Aro a já nedokázala udržet neutrální tvář. Můj bolestný výkřik se nesl hradem. Padla jsem na kolena. Třásla jsem se. Zlostí? Nenávistí? Nebo tou slabošskou bolestí? Nevěděla jsem. Byla jsem mimo. Proč tak vyvádím? Skoro jsem ho ani neznala! Ani jsem ho nemilovala! Cítila jsem, jak mě objali dvě silné paže. Jasperovy. Schoulila jsem se mu v náručí.

,,Počkej!" vykřikla jsem na Jaspera, který mě nesl pryč.

,,Je to potvrzené! Nezvratné?" skoro jsem na Ara křičela. Smutně se na mě podíval. Nechápala jsem se. Věděla jsem, jak Edwarda miluju, ale i přesto mě Erotova smrt zasáhla až nějak podivně bolestně.

,,Našli jsme hromadu popela, který zaváněl Erotovou vůní. Našli jsme i pár kostí, které odpovídali jeho." řekl a já dál neposlouchala. Snažila jsem se ovládnout. Vzniklo z toho to, že jsem se bezvládně nechala nést Jasprem někam do hlouby hradu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře