13. část

27. srpen 2009 | 17.11 |

O mě

,,Melani? Řekni nám něco o své rodině.. tady Edward se k ničemu nemá.." řekla Alice a zářivě se na mě usmála. Chvíli jsem se na ní nejistě dívala, ale pak jsem spustila.

,,Zasáhl mě blesk a Melwoyovi mě zachránili." začala jsem a Emmett se začal řehtat tak, že jsem se k němu po chvílí přidala.

,,Ale je to pravda!" řekla jsem, když jsem se uklidnila. Vydýchala jsem se, abych se zase nerozesmála a naučeným pohybem jsem si setřela neexistující slzy.

,,Zachránili mě a vychovali.." řekla jsem a nálada mi klesla pod bod mrazu.

,,Snažili se a to dost.. ale mé sebeovládání je hodně pod nulou.." řekla jsem a už chtěla rychle pokračovat, když na mě Rosalie vypálila s otázkou:

,,Kolikrát jsi uklouzla?" zavrtala jsem se do ní pohledem a pak smutně zklopila oči.

,,Dvacekrát. Možná jich bylo víc.." řekla jsem mrtvým hlasem.

,,Kolikrát, že?" zeptal se Emmett. Asi si myslel, že se přeslechl.

,,Byla jsem hodně.. nezvladatelná. Mám velmi výbušnou povahu.." řekla jsem a rychle pokračovala: ,,Vychovali mě a já teď jakš takš zvládám být zavřená v jedný místnosti s krvácející osobou.. pokud se mě ta krev nedotkne. Bydlíme teď kousek odtud... Hlavou rodiny je.." zarazila jsem se. ,,Nevím, jestli bych vám to měla prozrazivat. Ani vás neznám!" řekla jsem, když jsem si uvědomila, že jim říkám moc. O sobě si klidně kecat můžu do rána, ale o ostatních bych nic říkat neměla...

,,Ale noták, vždyť my vás nenapadneme.." řekl Emmett a já se na něj podívala. Nevěřila jsem mu. Něco v jeho hlase mě varovalo. Začali se mi dělat mžiky před očima.

,,Ať vám to řekne Edward.." řekla jsem a postavila se. Najednou se se mnou povážlivě zhoupl svět a já málem spadla.

,,Melani?" zeptal se Edward, který mi četl myšlenky a Jasper, který cítil mé emoce.

,,Potřebuju na vzduch.." řekla jsem přiškrceně a vydala se rozhodným krokem ke dveřím. Vše by vypadalo normálně, kdybych do dveří nenarazila.

,,Co ti je?" ihned vedle mě byl Carlisle.

,,Vzduch!" zasýpala jsem. Otevřel dveře a vyšel se mnou ven. Odstrčila jsem se od něj, rozběhla se a roztáhla ruce. Nemusela jsem moc dlouho čekat. Tělem mi projela křeč a já najednou byla ve vzducu. Radostně jsem zaskřehotala a vyletěla do oblak. Pak jsem se střemhlav pustila dolu a těsně před zemí jsem se proměnila v člověka... upíra. Zabořila jsem ruce do země a chvíli tak zůstala. Cítila jsem, že přese mě někdo něco přehodil, protože proměna mi rozthal oblečení. Po chvíli jsem vztala a všimla si, že mám na sobě bílý doktorský plášť.

,,Promiňte... prostě to na mě přišlo.." řekla jsem jim. Nedůvěřivě se na mě dívali. Já se zamyslela. Od proměny to bylo poprvé, co jsem se proměnila v ptáka. Zajímalo by mě, jak se to ovládá.

,,Wow.. ty nás čím dál víc překvapuješ!" řekl vždy veselý Emmett.

,,Bože, nemůžeš být chvíli ztichá!" zeptala jsem se a Emmettse uchechtl. Strašně mě bolela hlava.

,,To byla tvá schopnost?" zeptal se zvědavě Carlisle. Nejistě jsem přikývla.

,,To je zajímavé.. takovou schopnost mají jen vlkodlaci a ty jsi upír.."

,,Vlkodlaci?!" vyjekla jsem.

,,Takové potvory existují?!" zeptala jsem si ještě vyděšeněji. Jako malou mě napadl německý ovčák a od té doby mám panickou hrůzu z velkých psů.. no teda jako člověk jsem měla.

,,Musím vás děsit čím dál víc.. asi bych už měla jít!" řekla jsem a nasadila veselý obličej, ale z toho, že jsem se měla setkat s Robinem mi bylo šoufl.

,,Né! Ještě jsi se mnou nebyla na nákupech!" řkla Alice a já od ní podvědomě ustoupila.

,,Oblečení?!" zeptala jsem se nešťastně. Někdo se uchechtl.

,,Já toho mám dost! Minulý týden jsem byla uvězněná v pokoji, protože jsem si musela zkoušet horu věcí! Nemučte mě!" řekla jsem zoufale a Alice po mě hodila psí oči. Už jsem chtěla záporně odpovědět, když se rozzářila a skočila mi okolo krku. Dalo mi zabrat, abych s ní nepraštila o zem.

,,Bude tě to bavit, nebo to budeš aspoň přesvědčivě hrát!" řekla vesele.

,,Jasnovidci, jestli někomu podobnému vlezu pod střechu, tak mě vyfackujte!" zamumlala jsem si pro sebe. Někdo se zasmál.Alice mě čapla za ruku a táhla mě k nějakému pokoji, měla jsem podezření, že je to šatna.

,,Alice, mě stačí ryfle a košile..." řekla jsem varovně a Alice si něco naštvaně zabrblala.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 13. část mája 31. 08. 2009 - 13:29
RE: 13. část moira 31. 08. 2009 - 13:46