12. část

25. srpen 2009 | 19.18 |

Já tě znám!

Sedla jsem si do auta s Bellou (hnědovláska) a Edwardem (kluk s bronzovými vlasy) a Esmé(druhá hnědovláska) a Carlislem. Dojeli jsme k jejich domu (který byl víc než nádherný) a dostala jsem svůj pokoj. Osprchovala jsem se, přijmula oblečení, které na mě čekalo na postely a sešla jsem dolů. A tam všichni seděli jako na trní. Emmett (svalovec) a Jasper (bloňďák s jizvami) hrály na playstationu, Bella, Rose (krásná blondýna) a Alice (jasnovidka, černovláska) se probíraly časopisy o modě. Edward a Carlisle hrály šachy a Esmé všechny jen se spokojeným úsměvem pozorovala. Rychle jsem se rozhlédla a přemýšlela, kam si sednout, když jsem zahlédla piano. Vydala jsem se k němu, skopla jsem lavičku tak, abych byla zády ke zdi a sedla si. Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že na mě všichni kukají.
,,P-p-promiňte, můžu?" zeptala jsem se a ukázala na lavičku, kterou už jsem dala do původního stavu a sedala si. Edward se pobaveně ušklíbl a otočil se k Jasperovi. Ten se usmál na mě a řekl:
,,Trvá nějaký ten pátek, než jsem si odvykl dělat to já.. ale časem to přejde.." řekl s úsměvem a věnoval se hře. Nikdo nepromluvil, bylo slyšet otáčení stránek, klikáni prstů na tlačítka a tiché tlumené posouvání figurkami na šachovnici. To ticho mě skoro zabíjelo. Otočila jsem se k piánu a odklopila výko. Na okamžik se všechny zvuky přerušili, ale pak se vše vrátilo do stavu předtím.
Položila jsem prsty na klávesy a přemýšlela. Co chci hrát? Asi něco depresivního, protože mě pořád mrzí ta událost s Robinem. Rozhodla jsem se zahrát píseň, kterou jsem hrála jako první. Zmáčkla jsem jednu klávesu, ale byl to špatný tón. Posunula jsem prst o jednu klávesu doleva a našla ten správný. A v tu chvíli mě popadla ta vášeň k hraní...
Tady je odkaz..
Hrála jsem stejně jako předtím, ale stejně se mi zdálo, že ta píseň zní nějak depresivněji. Tóny se rozléhaly domem a já nevnímala nic než je. Hrála jsem a smutek mě pomalu opouštěl...
. Hrála jsem a rukou nahmátla doprava, abych zahrála vyšší tóny, ale někdo už mě předběhl. Vedle mě někdo seděl a hrál. Přesně do rytmu. Jako bychom byli jeden. Stáhla jsem se a nechala dotyčného, ať hraje za mou pravou ruku.  Hrály jsme opravdu sehraně. Ale když jsem hrála, když jsem si uvědomila, jak jsme sehraní, jak ten dotyčný dobře hraje...
Věděla jsem kdo to je ještě než jsem se otočila.
,,Jsi to ty, že?" zeptala jsem se a podívala se na Edwarda. Usmál se podivným pokřiveným úsměvem a přikývl. Začala jsem přemýšlet anglicky. Proto jsi je opustil? Pro tuto rodinu, pro tuto ženu.. ukázala jsem na Bellu. Oni tě mají rádi ještě teď.. pomyslela jsem si smutně.
,,Já je taky." řekl jako by nic. Koukala jsem na něj jako na blázna.
,,Tak proč jsi se neozval? Ani jeden telefonát, ani dopis, nic!" neuvědomila jsem si, že jsem mluvila nahlas.

Začala jsem hrát další píseň a Edward zase znal noty. Znovu mi nahradil pravou ruku, i když jsme musely být hodně namáčknutí na sebe, aby na klávesy dosáhl. Dohrála jsem a odtáhla se od něj.
,,Měl jsi je aspoň uvědomit, že žiješ.." řekla jsem tiše.
,,Jsem tu jediný, kdo se ztrácí, nebo jim nerozumíte ani vy?" zeptal se Emmett a řekl největší koninu, kterou jsem kdy slyšela: ,,To jste spolu měli kdysy pletky, že tu na sebe řvete?" dořekl a já se na něj otočila s otevřenou pusou.
,,NE!" řekli jsme s Edwardem najednou.
,,Já jsem ani nebyla, když tady tenhle," zapíchla jsem prst Edwardovi do hrudi: ,,Potkal mou rodinu!" dala jsem se do vysvětlování. Nechtěla jsem, aby vznikla nějaká nedorozumění.
,,Ahá.." protáhl Emmett a podezřívavě si nás měřil. ,,Nic? Vůbec nic?" zeptal se ještě jednou. Ušklíbla jsem se na něj.
,,Víš Emmette, to ti musím stejně jako Peterovi vše kouskovat? Já jsem nebyla.. s Edwardem mohla něco mít nanejvýš moje prababička!" řekla jsem. Kupodivu jako první se rozesmál Jasper. A hned na to se přidaly ostatní. Až na mě, Edwarda a Emmetta.
,,Počkej, ty jsi říkala rodinou, Edward nám nic o žádné rodině nikdy neříkal.." řekla zničehonic Alice. Edward se na mě podíval pohledem vidíš-co-jsi-způsobila a otočil se k Alici.
,,Já jsem opravdu rodinu Melwoyů potkal," a žil jsi s ní něco přes rok, za který si tě každý oblíbil a pak jsi jednoho dne prostě odešel... pomyslela jsem si sarkasticky. Edward se ke mě otočil.
..Přestaň!" překvapeně jsem se na něj dívala.
,,To nemůžu myslet?!" vyjela jsem zase já na něho. ,,Nemáš mi lézt do hlavy!" řekla jsem ještě a otočila se k piánu. Začala jsem hrát další píseň. Tentokrát byla hluboká a smutná. Vše by jsem ukončila skvělým depresivním koncem, kdyby se do toho nepřimíchal Edward a nezačal hrát krásně optimisticky. S vražedným pohledem upřeným na Edwarda jsem nezkončila tou smutnou notou, ale k tomu jsem se musela vyšplhat o několik stupnic víše. Edward hrál něco v tom smyslu, že ho to mrzí, ale že tady má svou lásku a rodinu. Když začal Edward hrát pomaleji, s úsměvem jsem směr písně zase udála já a začala hrát né už tak dramaticky, ale taky né vesele. Už jsem to chtěla ukončit, když zase Edward vytáhl z obyčejné písničky veselou a tím mě dohnal málem k šílenstvý. Když udělal jeden hlubší tón, šlápla jsem na pedál a on se prodloužil. Zahrala jsem nějakou míchanivi temných tónů a než stihl cokoliv udělat, rychle jsem řekla:
,,Ukončeno!" a zaklapla jsem víko. S Edwardem jsme se propalovali phledem, dokud nás nevyrušil Esméin hlas:
,,To bylo nádherné, děti! Mohli by jste to napsat a pak usilovat o to, aby vás vybrali do nějaké soutěže." čuměla jsem na ní jako na blázna. Ani nevím, co mě více překvapilo, jestli to, že řekla: děti! nebo to s tou soutěží. Zavřela jsem pusu a nejistě se usmála.
,,Já ani neumím hrát, to tady tenhle přehnaně optimistický cvok je pianista!" řekla jsem, ukázala na Edwarda a zvedla se. Už jsem chtěla překročit lávku, když mě něco nenápadně, ale pevně chytlo za kotník a já málem roztřískala lavičku na kousky.
,,Ty magore!" zanadávala jsem na Edwarda a zvedla se.
,,Jsi horší než tvůj povedená bratříček!" prskla jsem na něj. Edward se jen uchychtával a pak šel za Bellou. Hned, jak k ní zamířil se rozzářila a sedla si mu do klína.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře