7. díl

25. srpen 2009 | 16.26 |

Boj.. ale virtuální

Chtěla bych vás upozornit, že se v počítačích vůbec nevyznám a píšu jen to, co má hlava o počítačích ví... :)

Seděla jsem u počítače a tvořila jsem nový vir. Páni, to se mi na upírství líbilo. Nemusela jsem spát. Neboleli mě oči, nepotřebovala jsem na záchod nebo pít. Moje prsty skákali po klávesách a vydávali jednotlivé zvuky. Zatím jsem se musela spokojit s nedostačujícími prostředky 4 počítačů, ale už jsem si objednala nové součástky a počítač, který si vylepším a na něm budu naplno pracovat.

Přestala jsem psát a počkala, až se slova, která jsem napsala (slova? Spíše kódy a pro neznalce nesmyslné náhodně nahozené písmena) objeví na obrazovce. Po chvilce dojeli.

Zaklela jsem, protože to šlo mučivě pomalu. Zapsala jsem si vše, co jsem chtěla na viru vylepšit a sehla jsem se k disku, kde sídlila paměť, RAM. Nacpala jsem tam další velkokapacitní disk navíc, ale účinek byl už jen minimální.

Prostě upíři vnímali moc rychle na jakékoliv lidské počítače.

,,Leno, konfigurace počítače na rychlejší verzy.. přenos dat a rychlost kurzoru... bla bla bla... prozkoumání počítače, jestli není někde ukryt skrytý vir." Lena kývla hlavou na souhlas a začala pracovat. Zaklela jsem ještě peprněji, protože kvůli tomu pracoval počítač ještě mučivě pomaleji.

Najednou se mi na monitoru ukázala nahá ženská a přeslazeným elektronickým hlasem mi oznamovala, že jsem se stala obětí hackera (takový lhář, vždyť je cracker jako hrom!) Anděla. Zavrčela jsem a začala pracovat. Proč jsem jenom nechávala ochranu počítače napotom!!!

Ženská na monitoru natáhla směrem ke mě ruku a posměšně zakroutila prstem, jako že zlobím. Právě jsem se snažila ochránit aspoň Lenu. Ta pak ochrání zbytek.

,,Nezlob, na mě nemáš!" pokračovala a dala se procházet po monitorech.

,,Leno, stáhni informace a jádro na síť, tam tě nenajde, pak se chraň Chameleonem." sdělila jsem a snažila se zachovat klid. Anděl, kdo to je?Nikdy jsem o něm neslyšela.. ale dva roky jsou vycvičení, zaučení a získání praxe a zkušenostíe přece jen dost. Takže Maniak, tudíž já, už je pasé?

Lena okamžitě splnila příkaz a já se pak pustila do urputného boje mezi námi. Měla jsem to sice prohrané, ale nechtěla jsem se vzdát a aspoň neponičit jeho ochranu. Moje výhoda byla, že jsem teď měla obrovský prostor k manipulaci. Lena obsadila skoro veškerou paměť a teď, když je pryč jede počítač rychleji. A já jsem mohla pracovat i na několika virech najednou. Poslala jsem 59 ,,malých,, dárečků pro Anděla.

Byly to jen volavky. A pak jsem poslala 61 pořádných virů. Jestli to je zelenáč, má po počítači. Jestli je to začátečník, ale s předpoklady, stáhne se. A jestli je to Hacker stejného kalibru jako já, tak mám průser. Všechny své ochrany si s sebou vzala Lena a já teď jen útočila. Stačil by menší virusek a máme po zábavě. Anděl to určitě věděl, ale bojoval.

Zřejmě ho to bavilo.

Ušklíbla jsem si a začala pořádně bojovat. Je to jeho počítač. Začala jsem strategizovat a moje upíří mysl se konečně po dlouhé době úplně zaměstnala. Byla jsem tak zabraná do boje s Andělem, že jsem si nevšimla, že Nahatka zmizela a místo ní se objevil anděl.

Najednou se mi objevil na monitoru a začal žínkou (ta se mu zničeho nic objevila v ruce) mazat informace, které jsem psala a potřebovala k tomu, abych vypouštěla viry. Když jsem po neúspěšném boji nakonec rezignovala, anděl se usmál a nalepil mi na monitor lístek.

Konečně dost silný soupeř! Co další souboj pozítří?

O web hru Panenka s pejskem!

Za 48 hodin se snad uvidíme.

Anděl.

Přemýšlela jsem. Zprávu zpět jsem mu nemohla poslat. Nestihnu to. Počítač mi přijde nejdřív za měsíc a než si vytvořím a nainstaluju dostatečně silnou ochranu, která odolá Andělovým virům... potřebuju minimálně 4 měsíce. Nakopla jsem jeden počítač, který byl poškozený nejméně a spravila jsem ho dostatečně k tomu, aby mě dostal na internet.

Lenu jsem nenašla, ale poslala jsem do sítě kódovanou zprávu o tom, že jí potom najdu a hledala jsem hru Panenku a pejska. Našla jsem jí. Neškodná hra pro malé holčičky.. a také nové diskuzní fórum pro hackery (no... spíše crackery). Přemýšlela jsem, jak Andělovi oznámím, že nebudu hrát a pak jsem se rozhodla pro nejjednoduší variantu. Přihlásila jsem se na fórum jako Černé štěně a napsala jsem zprávu..

Nemůžu ptáčku, zlikvidoval jsi mi autíčko a já teď nemám čím jezdit... možná příště!

ČŠ.

Spokojeně jsem zprávu odeslala a už jsem chtěla odejít, když se fórum celé proměnilo. Na pozadí byl anděl, který se skláněl na černým štěnětem a tvářil se smutně.

To je podlé... Lituju štěně, které umí řídit, ale někdo zlý mu zničil autíčko...

Ještě se potkáme..

To tak! pomyslela jsem si a hlasitě jsem se rozesmála. Vypla jsem počítač a začala si pohvizdovat. Anděl, kdo to může být? Musela jsem ho někdy potkat, ale bylo jich tolik. Tolik nadějných začínajících hackerů. A crackerů. Z přemýšlení mě vyrušil zvon. Je čas na večeři. Pobaveně jsem zakroutila hlavou. Tolik mi ta malá ,,válka,, připomněla to, jak jsem byla člověk, že jsem skoro zapoměla na to, že jsem upír.

Skoro..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře