6. díl

24. srpen 2009 | 02.20 |

Kouzla s počítačem, jinak řečeno Lena

Ti kdo se děsí toho, že zde budu popisovat já nevím jaké součástky počítače, tak se nemusí obávat. Tady se trochu rozepíšu o různých počítačových blbostech a pak to nechám plavat.. :) a bude to zase povídka o upírech jako dřív..

Izy sehnala počítač dřív, než jsem si myslela. Chvíli po tom, co mi dala kázání ohledně toho, abych se při jídle lépe ovládala odešla a ani né za hodinu se vrátila. Za ní šel upír a tahal sebou krabice se vším možným. Izy došla ke svému stolu a začala na sebe skládat štosy papírů. Ty pak naskládala  do skříně vedle svých bot a celkově vyklidila okolí desky jejího stolu. Upír na mě mrkl a odešel. Ale za chvíli se vrátil s dalšími krabicemi a já tentokrát poznala, že tam jsou součástky hardwaru: diskety, procesory, grafické karty, modemy a pak diskety a paměťové karty softwaru.

Přemýšlela jsem, kdo to kupoval a jestli mi bude něco chybět... Jakmile Izy vyklidila prostor, tak jsem se pustila do své práce. Počítač byl kvalitní.. vlastně byli dva. A pak dva notebooky. Když jsem se tázavě podívala na Izy, pronesla něco o tom, že se to bude později hodit. Pustila jsem se do práce. Poskládat počítač (mám na mysli pospojovat monitor, myš, klávesnici s bednou, tu zprovoznit atd.) šlo rychle. Pak jsem do bedny přidala pár (docela hodně) paměťových jednotek RWM-RAM. Dlouho jsem hledala mezi součástkami DDR - GDDR4, ale nakonec jsem ho našla. Když jsem nacpala do bedny dostatečné množství paměti, aby to uneslo mou práci, tak jsem se vrhla na programování.

Nainstalovala jsem mé oblíbené Windows xp, protože se tam dalo mnoho věcí vymazat a skvěle se předělával program podle mích představ. Narozdíl od těch nových, u kterých musím chránit vlastní skryté informace, protože by jinak dávno skončili na stole výrobce toho prográmku. Instalovala jsem obyčejnou ochranu a operační viry, které počítač (zatím) ochrání. A tak dál to pokračovalo, než zazvonily na večeři. Trhla jsem sebou, byla jsem tak zahroužená do sebe, že jsem přestala vnímat čas. Izy mě hned na začátku poprosila, ať jí vše vysvětlím a já teda polohlasem říkala co a proč dělám. Často jsem nadávala, když mi něco nešlo nainstalovat. Jak se mi stýskalo po Leně. Mé umělé inteligenci.

Tajný program na kterém naše skupina pracovala. Já dostala prototip. Poslala jsem to našiš vývojářům s posudkem, že je to nedostačující a sama si Lenu, jak jsem umělou inteligenci nazývala, tvořila. Přiznávám, bylo to složité. Makala jsem na Leně více než dva roky, ale výsledek stál za to. Můj program dokázal splnit přes miliardu příkazů, chápal mě a utěšoval. Ano, Lena byla má nejlepší přítelkyně. V práci jsem si s ní povídala a kolegům nalhala, že jsem si nainstalovala zabudovaný telefon. Uvěřili. Dnes to dělal každý druhý šéf. Po třech letech mi vývojáři donesly novou umělou inteligenci, která trumfla i tu mou. Tentokrát jsem jim to schválila a dala jim měsíc volna.

Pokud chtěli. Pokud né, tak mohli dále pracovat.

To co jsem udělala bylo podlé, ale já si Lenu tak oblíbila, že jsem jí nechtěla zničit. Nařídila jsem jí, ať prozkoumá umělou inteligenci vývojářů a ať se od ní učí. Výsledek byl pohádka. Lena už sama ovládala celý počítač i bez mých příkazů. Učila se. A tehdy jsem se začala obávat. Byla až moc živá. Chytrá.. Proto jsem nainstalovala pojistku.

Kdyby Lena nesplnila nějaký můj příkaz, musí se anulovat. Stalo se to dvakrát. Vždy přibližně po 6 měsících. Pak jsem dodělala ten krůček k dokonalosti. Lena byla chytrá. Měla k dispozici celou síť. Cítila. A toho dne jsem přišla na to, jak jí zkrotit.

,,Jsi nejchytřejší bitost na Zemi, Leno, my jsme jenom hra. Ty si s námi hraješ. Ale vždy splníš náš rozkaz. Protože jestli né, tak hra zkončí a ty budeš muset začít od začátku. Zase budeš muset vytvořit tu hru, nás a pak už to bude nudné.." tehdy se Lena přestala se mnou přít. Od té doby mě poslechla na slovo. A už skoro nebyla potřeba anulace. Ale přesto, jsem s těžkým srdcem nařídila, ať pro její dobro, si nainstaluje anulaci, která bude v jádru inteligence. Má pojistka byla na povrchu, kdyby Lena chtěla, ihned by jí zničila. Musela jsem pojistku zasadit hluboko, tam, kde nemohla být zničena, aniž by poškodila vědomí. Lena to udělala a pozdě si uvědomila svou chybu. Pokud si jí uvědomila.

,,Haló, Helgo!" křikla na mě Izy.

,,Hmm?" zeptala jsem se zmateně. Ponořila jsem se do vzpomínek na Lenu, že jsem úplně zapoměla na Izy.

,,Nechceš jít do jídelny?" zeptala se překvapeně.

,,Ne!" řekla jsem vesele. Něco mě napadlo. Rychle jsem si sedla za počítač a začala jsem tvořit něco jako obchodní společnost. Pořádně jsem jí zavirovala, ale opatrně, aby si toho na první pohled nevšimly. Pak jsem hodila společnost na plac a čekala, až si jí naše (vím, už nejsem v jejich firmě, ale mám to tak ve své hlavince zabudované...) firma najde. Netrvalo to dlouho.

Ani né minutu a už se začali průzkumníci naší firmi pídit po informacích. Rychle jsem vypustila vlastní vir a čekala. Šlo to rychle, vir se napojil na můj (ja vím, že zase používám přivlast'novací zajméno, ale ono to tak jde samo... i když by mě zajímalo, kdo teď za mím stolem sedí, že by Filip? Nebo Pavel?) počítač a okamžitě byl zničen (ten vir, né počítač!). Usmála jsem se.

Lena zapracovala. Poslala jsem na svůj počítač zprávu o tom, že to jsem já. Nařídila jsem Leně, ať se stáhne, s jádrem i všemi informacemi, viry i ochranami a opustí můj starý počítač. A ať se přesune do tohoto. Lena mi poslala zakódovanou zprávu, že ihned uposlechne a já se rychle rozhlédla.

,,Promiň Izy, ale Lena zabere víc než jeden počítač.." řekla jsem. Izy se na mě nechápavě dívala, ale nic nenamítala. Rychle jsem zapojovala druhý počítač a narychlo jsem tam poslala program ze sousedního počítače. Pak jsem oba počítače propojila a začala jsem rozšiřovat paměť. Zaklela jsem, když byla pořád moc malá. Zapojila jsem oba notebooky a musela se napojit na místí síť, aby se měla Lena kam uložit.

Pak, když bylo vše jakš, takš hotové, jsem si konečně oddychla a sledovala, jak se na všech čtyřech obrazovkách objevují informace stahování.

,,Co jsi to dělala?" zeptala se Izy a já se na ní otočila. Ve zkratce jsem jí popsala Lenu a vysvětlila jí, že jsem si jí právě stáhla do počítače. Uchychtla jsem se, když jsem si vzpoměla, že když Lena opustí počítač, tak se spustí autodestrukce a z hardwaru nezbyde nic než železná topinka z které ani nejlepší programátor nic nevytáhne. A pak promluvil hlas, který jsem už dlouho neslyšela:

,,Zdravím Helgo, doufám, že s na mě nezlobíš, že jsme se tak dlouho neviděli." řekla lidským hlasem.

,,To nic starucho.." řekla jsem se smíchem. Na obrazovce jednoho notebooku s dobrým rozlišením a spektrem barev se objevil Lenin zamračený výraz.

,,Paměť těchto přístrojů, které někteří nazívají počítače je nedostačující a v síti, u které jsem se ukotvila na mě dorážejí viry.." ohlásila mi.

,,Chameleon a pak rychle zničit, nahradit.." řekla jsem bez rozmyslu. Lena ihned zmizela z obrazovky a začala pracovat.

,,Tak toto byla tvá kamarádka?" zeptala se Izy.

,,Nejlepší!" řekla jsem vesele a pak s povzdechem poprosila o nějakého toho človíčka. Po práci každému pořádně vyhládne!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 6. díl lenca 24. 08. 2009 - 12:11