5. díl

23. srpen 2009 | 11.20 |

Má schopnost

Izy mě musela dotáhnout do jídelny. Když jsem ale uslyšela lidská srdce a ucítila krev, mohla jsem jít sama. Nevšimla jsem si zamračeného pohledu, který na mě Izy upírala. Napila jsem se 3 lidí a znovu se cítila ,,zdravá,,. Pokud se stojícím srdcem něco takového jde, že?

,,Pojď.." zatahala mě za ruku a vedla mě do sálu. Podívala jsem se na sebe. Měla jsem strašně zacákané tričko, ale Izy to zřejmě nevadilo. Podívala jsem se na ní. Neměla na svém bílém topu ani skvrnku.

,,Aro chce otestovat, jaké máš schopnosti.." řekla mi a už otevírala dveře do sálu. Marcus ještě dopíjel nějakou dívku, ale Aro a Caius se na nás otočili.

,,Jdeš jí vyzkoušet?" zeptal se Aro. Izy přikývla. Z rohu místnosti se vynořil upír. Dvorně se poklonil Izy, která ho obdařila úsměvem a pak se otočil k Arovy:

,,Co mám hledat?" zeptal se upír melodickým hlasem. Docela se mi zalíbil.

,,Iluze a obrazotvornost ze vzduchu.." řekl po chvilce zamyšlení Aro. Upír se ke mě obrátil a mě zamrazilo v zádech. Asi po pěti minutách se mi před očima začali dělat mžiky.

,,Nic nevidím.." řekl nakonec upír a Aro se ušklíbl.

,,Něco umí, ale co to je.. to musíš zjístit sám, Hermane.." řekl a já musela udržet kamennou masku obličeje, abych se nerozesmála na celé kolo. Měla jsem totiž pocit, že Herman se jmenoval kamarádčin pes. Znovu na mě upír upřel své krvavé oči a mě obestřela mlha. Zaslechla jsem Izyn klidný hlas:

,,Jestli se jí něco stane, Hermane, tak si tě vemu do parády a věř tomu, že mnohdy, když se naštvu, tak způsobím větší bolest než Jane.." zamrazilo mě z chladného tónu, kterým to řekla. Mlha se rozptýlila a já si uvědomila, že ležím na zemi. Herman se něco zmateně snažil vysvětlit Bratrům.

,,Je to jako záře, ale zároveň to nejde vydět. Vidím tam čísla, ale i obrazy.." já si ihned spočítala dvě a dvě dohromady. To by sedělo na počítač. Ale jakou já mám schopnost? Spojenou s počítačem, ale jakou?

,,Zdá se, že máš schopnost, ale nerozluštíme jakou.." řekl Aro věcně. ,,Zkus na to přijít sama a pak nám to sděl." pak nás unaveným mávnutím ruky nechal jít.

Izy mě vzala vpodpaží a doslova mě odtáhla ze síně. Přitom si tiše mumlala všelijaké kledby a to i takové, které jsem jaktěživ neslyšela. Něco jsem si uvědomila:

,,Izy, ty jsi češka?" zeptala jsem se, protože se mnou po celou dobu mluvila plynulou, většinou spisovnou češtinou. Izy se na mě podívala a zakroutila hlavou. Zmateně jsem si to přebírala v hlavě. Jak teda může tak dobře mluvit mým jazykem?

,,Já jsem za svůj život byla všude ve světě a musela jsem se naučit jejich jazyk.. ale musím uznat, že vaše čeština mi dala pěkně zabrat, než jsem mluvila tak, jak jsem chtěla.." řekla zničeho nic.

Ušklíbla jsem se. No jo no.. sedm pádů, tvrdé a měkké i/y... to jsem ve škole nesnášela.

Došli jsme do pooje a já s radostí v očích uviděla člověka. Izy pokynula rukou a já už jsem byla přisátá na mé nebohé čtvrté oběti. Když jsem dopila, hodila Izy mrtvolu přede dveře a zavřela.

Chvíli s přivřenýma očima poslouchala a pak začala:

,,Tak jakou máš schopnost?" překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Já přece.."

,,Já vím že víš.. poznala jsem to... stvořila jsem tě a vychovala Helgo.." řekla Izy a vyčítavě se mi podívala do očí. S povzdechem jsem jí odpověděla:

,,Má to co dočinění s počítačem." řekla. Najednou se Izy rozesmála.

,,A co jsi udělala Arovi?" zeptala se a pochechtávala se. Zadrhla se mi řeč.

,,Já.. no ... Aro říkal že mu připomínáš jeho mládí... no a já jse si ho představila s nějakou upírkou , jak se jí dobývá pod sukně a ono se to ukázalo mě přímo před nosem.." řekla jsem a dívala se do země. Izy propukla ve výbuch smíchu. Se zavřenýma očima jsem to poslouchala. Pak jsem se vzpamatovala:

,,Zlobí se na mě?" zeptala jsem se tiše.

,,Né, jen je v tvé přítomnosti nesvý!" řekla Izy a pochechtávala se.

,,To není vtipné!" ohradila jsem se.

,,No dobře... víš co? Udělej to mně.. představ si třeba.. jak jsem zabíjela ty upíry dole.." řekla a vyčkávavě se na mě podívala.

Vyděšeně jsem se na ní podívala, ale její pohled a vzevření bránilo cokoliv namítat. S povzdechem jsem se tedy podvolila.

Rychle jsem si vzpomněla, jak to bylo s Arem. Mám pocit, že jsem si to představila a pak se to prostě stalo. Tak jsem se soustředila na to, jak v klubku upírů vlají černé vlasy, ale nemohla jsem se na to soustředit. Tak jsem si představila, jak Izy seděla na té hromadě upírů a koukala na Demitriho. To šlo lépe.

Představě v mé hlavě jsem přidala i upíra, co se dával dohromady, představila jsem si puch mrtvol, záři, jaká se od upíří pokožky odrážela, protože svítilo slunce...

,,Dobře, ale je to nepřesné!" řekla zničeho nic Izy. Cože?

,,Podívej se na to.." řekla a já otevřela oči. Před obličejem mi svítil obrázek. Byl velký, ale postavičky na něm byli malé a detaily, které jsem si představila se tam míchaly. Zamračila jsem se a najednou se obraz zvětšil. Sahal od stěně ke stěně. Od stropu k podlaze. Zalápala jsem po dechu a Izy si prohlížela samu sebe.

,,To jsem na něj vážně tak koukala?" zeptala se má stvořitelka a já koukala na to, co jsem stvořila. Bylo to jen 2D zobrazení... to jsem zjístila, když jsem přešla na druhou stranu iluze a vše bylo stejně.. akorát obráceně. Najednou to získalo nazelenalou barvu, pak to bylo do ruda, modra a zmizelo to.

,,Páni.." řekla jsem. To přesahovalo kvalitou všechny promítací přístroje, které jsme kdy vyrobily.

,,Je to docela dobré.. ale ty jsi říkala, že to souvisí s počítači?" Iz se zamyslela.

,,Záře, ale nejde vidět.. to by mohly být ty vlny, kterými se přenášejí informace přes internet.. a co proud? Myslíš, že bys mi zvládla dát elektrický šok?" zhrozeně jsem se na ní dívala a zakroutila hlavou.

,,Seženu počítač a uvidíme, co všechno dokážeš.." řekla nakonec Izy a já rychle přikývla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře