4.díl

23. srpen 2009 | 00.15 |

Nemilosrdná

,,P-p-promiňte.. já nevím jak se to stalo.." řekla jsem roztřeseným hlasem a bojácně se na Ara dívala. Věděla jsem, že se na mě klidně může smát, ale pod maskou mě nenávidět. To jsem instinktivně věděla i já. Aro se ušklíbl.

,,Vypadá to, že máš potenciál. Izy si umí vybrat!" řekl Aro zvesela a opřel se o zábradlí. Nejistě jsem následovala jeho příkladu a zakoukala se na bojiště.

,,Kde.." začala jsem hledat Izy očima.

,,Nalevo.." napověděl Aro a já začala zkoumat levý bok bojiště. A pak jsem jí našla. Znuděně seděla na obří hromadě mrtvol a koukala se na Demetriho. A vypadala zabraná do svých myšlenek. Proto si zřejmě nevšimla upíra, co se kousek od ní dal skoro dohromady. Izy pořád pozorovala Demetriho a já se zděšeně koukala na to, jak ten upír vrávoravě vstal a zaostřil na Izy.

,,Izy, pozor!" nevydržela jsem to a zařvala. Ale přes hluk vřavy mě zřejmě neslyšela. Protože dál s nepřítomným pohledem hleděla na Demitriho. Upír na nic nečekal a skočil po ní. Pak se stalo něco, co bylo moc rychlé pro mé oči.. i ty upírské. Upír proletěl skrz Izy. Určitě musela uhnout a rychle si sednout zpátky. Ale přitom se Izy ani nehla, teda nic jsem nezaregistrovala. Ale byla to ona? Co když to byla iluze? Najednou se Izy s povzdechem zvedla. Rychle přiběhla k upírovy a roztrhala ho na kousíčky tak důkladné, že by se daly změřit maximálně pěticentimetrovým pravítkem. A to vše se stalo ani né za čtvrt vteřiny.

,,Co to bylo?" otočila jsem se na Ara.

,,Byl bych rád, kdyby jsi se mnou mluvila s úctou, která mi náleží.." řekl jako by nic Aro a ani se na mě nepodíval. Okamžitě jsem sklopila pohled k zemi a být člověk, jsem rudá jak feferonka.

,,To je bojovník, Izy nemilosrdná.." řekl Aro a já se divila. Myslela jsem, že po tom, jak jsem k němu byla nezdvořilá, se mnou nebude mluvit. A pak mi došel význam slov.

,,Nemilosrdná.. taková je doopravdy?" zašeptala jsem.

,,Ne, Izy se umí bavit, užívat si života, ale nikdy už nebude taková, jako předtím.." řekl také tiše Aro.

,,Co jí udělal?" zeptala jsem se .. nebo né? Aro neodpovídal. Jen se díval na Izy, která právě důkladně polívala každý kousíček hromady upírů litry benzínu. Pak ladně škrtla zápalkou a hodila jí na kupu. Okamžitě vzplála. Zaslechla jsem několik bolestivých výkřiků a celá kupa jako by se přelévala. Izy u toho jen stála a koukala se na tu zkázu s mírně nakloněnou hlavou. Pak rychle přešla k dalším, poměrně menším kupičkám a proces zopakovala. Pak okolo všech kup chodila, přilévala benzín a upíry, kteří se z toho chtěly vyhrabat polila ještě víc.

,,Izy je tedy zdvořilá, veselá, praktická diplomatka a potom nemilosrdný, nelítostný a profesionální zabiják?" zeptala jsem se.

,,A také je má dcera... veselá, naivní a zdvořilá." doplnil Aro.

,,Proč jí tolik chcete za dceru.. kvůli tomu, že vám připomíná mládí určitě né.

." řekla jsem. Jako člověk jsem nevystudovala jen techniku a počítače, ale i medicínu a pak obor psychologie.

,,Bojím se.. že když si jí znepřátelím, tak nás svrhne a zabije." řekl Aro bez okolků.

,,Máte jí vůbec rád?" zeptala jsem se vztekle. Izy jsem měla ráda a moc. Udělala ze mě upíra.. né nemyslící novorozenou. Sice nevím jak to dokázala, ale udělala to. Aro se na mě pohrdavě podíval.

,,Ty by jsi tady neměla být bez dozoru.." řekl posměšně a autorativně. Okamžitě jsem vycouvala ze dveří a běžela do pokoje. A proto neslyšela tiché: Mám jí rád.. jako dceru. I když si to ani ona nemyslí....

Izy se vrátila asi za hodinu. Otevřela dveře kopnutím a ztěžka se posadila na postel. Ztuhla jsem, protože za ruku držela nějakou ženu a lačně se k ní přisála. A já se neovládla. Skočila jsem po té ženě a vytrhla jí Izy ze spárů. Izy se na mě s úsměškem podívala a pak ani nevím jak má stvořitelka zase držela tu ženu, ale už jí skoro dopila. Já ležela na zemi. Najednou jsem bolestně zařvala, protože jsem si uvědomila obludnou bolest v břiše. Zhrozeně jsem se tam koukla a uviděla zející díru. Pomalu se zatahovala a ukrutně pálila. Ale i tak jsem se zkusila dostat k skoro vysáté ženě. Když jí Izy důkladně vysála, tak mě nutkání přešlo. Dívala jsem se jak Izy s přivřenýma očima tiskne svou ruku více k ramenu, jak kontroluje prsty a ostatní vyčnívající části těla. Všimla jsem si, že má na rukou dvě nové jizvy. Pak jsem si uvědomila absurditu toho všeho. Jak mohla vyváznout jen s dvěmi jizvami?!

Pak se Izy otočila na mě a v očích se jí na kratičkou chvíli objevil úlek. Klekla si ke mě a podívala se na ránu v břiše.

,,Promiň, je to reflex... asi jsem ti poškodila páteř.. 8 litrů krve by to mělo napravit.." řekla s povzdechem, když si mě prohlédla. Já nic neříkala a když se mě dotkla, chtě nechtě jsem instinktivně uhla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře