27.část

6. listopad 2009 | 12.12 |

Nový ,,člověk,,

Došla jsem k tomu domu, kde jsem si měla převzít své nové doklady přesně za sedm dnů. Přesně na hodinu, přesně na minutu. Vešla jsem dovnitř pootevřenými dveřmi a vyběhla lidskou rychlostí nahoru. Chvíli jsem předstírala, že jsem trošilinku udýchaná.. co kdyby někdo pozoroval a pak jsem zaklepala na dveře.

Tiše, už je tady!! Připravte si zbraně!! zašeptal někdo a prohodil povzbudivou poznámku k mužíkovy.. předpokládám. Povzdechla jsem si a přemýšlela, jak z toho vybruslit. Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se. Všichni, kdo mě chtěli chytit byli hned za rohem do obýváku. Pomalu jsem střádala plán. Najednou mě mužík přerušil..

,,Halóóó!!" zněl nervózně. Usmála jsem se, což ho znervoznílo ještě více a vešla jsem za ním.

,,Mám ty doklady hotové?" zeptala jsem se. Mužík roztržitě přikývl a ukázal ke stolu. Usmála jsem se, když jsem zpozorovala, že srdce mužů za rohem do obýváků zrychlila. Udělají chybu..  uklidňovala jsem se. Mužík šel jako první a já začala se svým plánem. Pomalu jsem vešla do obýváku a těsně před tím, než se do mě zabodli znehybňovací střely jsem se rychle vyměnila s mužíkém. Ani nevykřikl, jen zachrochtal, když ho střely zasáhly. Zahrála jsem zděšení.

,,Pane bože, co se vám stalo!" pak jsem se s hraným strachem obrátila k černě oděným mužům. Měla jsem pocit, že jsou od policie.

,,Kdo jste!" zeptala jsem se hraně zděšeným hlasem. Ustupovala jsem ke stolu a nenápadně shrábla obálku s doklady. Rychle jsem si je strčila za lem sukně.

,,Já.. vím že je to nezákonné, ale já je potřebuju!" řekla jsem zděšeně. Muži se na mě nechápavě podívali a já se v duchu pousmála. Hrála jsem že jsem se zhroutila a začala jsem vzlykat.

,,On mě bil... já jsem od něj musela utéc! " pak jsem tišeji dodala:

,,Slíbila jsem si, že za něj už nebudu brečet." hraně jsem si utřela neexistující slzy a z rukávu si vytáhla kapesník. Otřela jsem si s ním oči a podívala se na policisty.

,,Já... asi mě zatknete, že?" zeptala jsem se sklesle.

,,Mysleli jsme si, že spolupracujete s tím panem Benesem... jestli to není pravda, tak vás propustíme."

,,Ty doklady.." vytáhla jsem je zpod sukně.

,,Jsou pravé? Jestli né, tak mě najde!" řekla jsem a na konci zkusila zahrát roztřesený hlas. Policista se na mě usmál.

,,Jsou pravé.. tady podvodník říkal, že na to má pan Benes oko a požadoval, abychom to udělali my." řekl a s úsměvem na mě kývl. Pak se zamračil.

,,Proč jste si to koupila na účet pana Benese?" zeptal se a znovu zpozorněl.

,,Nemám peníze.." řekla jsem první blbost, co mě napadlo, ale policistu to asi uspokojilo.

,,Já už radši půjdu.. jsem ze všeho... rozrušená." řekla jsem a spěšně se s ohlédnutím vyřítila z bytu. Na chodbě jsem ještě zaslechla:

Já jí věřím.. bití a domácí násilí je nejčastějším důvodem, proč ženy od mužů utíkají.

. Vyřítila jsem se z chodby ven. A věděla, že je to nový svět. Svět, který si oblíbím.. protože jsem svobodná!!

O osm let později

S povzdechem jsem dojela k svému novému domu.Moje Alfa prudce zabrzdila na štěrkové cestě a já to jen tak tak nevpálila přímo do zdi. podívala jsem se na svůj nový domov. Tentokrát jsem se rozhodla, že nebudu bydlet sama, ale že se k někomu přidám. Do novin jsem napsala žádost o bydlení někde daleko v lese, ale blízko do střední školy. Dodala jsem, že jídlo si obstarám sama a že jsem tichá jako myška. Dojela jsem ke krásnému domu a prohlédla jsem si ho. Rychle jsem zavřela pusu a prohlédla si ho ještě jednou. Byl.. přinejmenším nádherný. Vypadal moderně, prostorně a.. milím dojmem? Jak může barák dělat milý dojem? zeptala jsem se sebe sama zmateně a vystoupila jsem.

První dojem byl dobrý. Minulá rodina sice bydlela v hezkém domě, ale byli to podivíni a pořád mě kontrolovali jestli jím. Obvinili mě z toho, že jsem bulimička (ale já jsem musela to jídlo vyzvracet!) a říkaly, že dělám špatný dojem na jejich děti. Já si spíš myslím, že jsem těm jejím namyšleným obtloustlým dětim rapidně snižovala sebevědomí. Vztávala jsem totiž o půl 7, dobře jsem se učila a nechodila jsem domu opilá... A k tomu jsem byla štíhlá a hezká.

Najednou se před domem jako na zavolanou objevila milá osůbka. Podívala se na mé auto a já vystoupila. Byla upírka.

,,Dobrý den, jsem Angela Webwrová a jsem vaše nová spolubidlící.." řekla jsem a potřásla si s tou upírkou rukou. Ta se na mě překvapeně dívala.

,,Já jsem myslela, že jsi jiná Angela.. to nevadí, ráda tě poznávám!" řekla vesele a pak mě ještě objala. Za jejím ramenem jsem zahlédla další dva upíry. Autorativně vypadajícího upíra  a božsky krásnou upírku. Odstoupila jsem od upírky a došla k upírovy.

,,Zdravím tě," řekl a na tváři se mu vykouzlil úsměv: ,,Jsem Carlisle Cullen a toto je má žena Esmé. Toto je má dcera Rosalie." řekl a já ztuhla. Podvědomně jsem ustoupila.

,,Cullen?" snažila jsem se zkrotit nepřátelský tón, ale moc se mi to nepovedlo. Carlisle okamžitě zvážněl.

,,Děje se něco?" zeptal se a já se zmateně vyrovnala.

,,Jsi Arův přítel, že?" zeptala jsem se. Carlisle se zatvářil na setinu sekundy nahněvaně, ale pak se usmál.

,,Ano, jsem jeho ,,dobrý,, přítel." řekl a já zaslechla hořkost v jeho hlase.

,,Já jsem... hledaný upír touto rodinou.. radši půjdu.. byla bych ráda, kdyby jste Arovy nic neřekli, ale pochopím, že je to vaše povinnost."  řekla jsem a rychle couvala k autu. Carlisle se na okamžik zamračil a pak řekl:

,,Můžeš u nás zůstat, mi to Volturiům nepovíme.. naše styky jsou, pokud možno, velmi omezené.." řekl a podíval se na mě. Pamatovala jsem si, jak mi jednou Aro vyprávěl, že svému ,,dobrému,, přítely udělal něco hrozně zlého a že toho lituje, ale né tolik, aby se snažil to napravit. Bála jsem se, že je to Arova léčka, ale sama jsem věděla, že Aro této rodině nějak ublížil. Váhala jsem a pak promluvila Rosalie..

,,Co jsi udělala?" nerozhodně jsem se koukala na auto a rodinu. Už jsem nechtěla být sama. Už né... A to i rozhodlo.

,,Dobře, zůstanu s vámi.. dokud to bude bezpečné pro obě strany.. ale jednou se vytratím.. s tím počítejte." řekla jsem pevně a v tu chvíli dojela na příjezdovou cestu menší nákladní auto. Esmé se rozesmála a carlisle se na mě usmál.

,,Vítej do rodiny.." a pak mě k mému překvapení objal.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 27.část ronnie 25. 02. 2011 - 23:43