9. část

20. srpen 2009 | 23.15 |

Rodinná pohoda

Seděla jsem v obýváku a četla nějakou knihu. No četla.. spíše jsem pozorovala Robina, který seděl za počítačem a ,,pracoval,,. Nakonec jsem to vzdala, odložila jsem knihu a objala mého upíra. S úsměvem se na mě otočil.

,,Užíváš si klid co?" zeptal se a v očích mu hrály pobavené plamínky. Usmála jsem se.

,,Doteď jsme na sebe neměli moc času.. jak to s námi vůbec je?" zeptala jsem se a nechala se stáhnout Robinem do klína. Z centimetrové vzdálenosti se mi díval do obličeje.

,,Já tě miluju.." zašeptal a jeho dech mě ovál. Asi bych mu odpověděla něco v tomtéž smyslu, kdyby Robin před chvílí nebyl na lovu a s jeho dechem mě neovanula i vůně krve. Žízeň se dostavila téměř okamžitě. Mrzutě jsem zavrčela a zvedla se. Robin, jenž cítil mou žízeň aspoň nebyl naštvaný. Když jsem se na něj pořádně podívala, vipadal... mírně pobavený? To mě namýchlo.

,,Od té doby, co jsem uklouzla je to těžší!" řekla jsem vztekle. Byla to pravda. Ze zvířecí krve jsem neměla ten požitek, jako předtím a navíc mi zvířecí krev vydržela sotva na 4 dny. Když jsem nic moc nedělala, tak i na týden. Robin se na mě soucitně podíval. To mě naštvalo snad ještě více.

,,Půjdem na lov?" zeptala jsem se nepříjemně a Robin s povzdechem přikývl. Skočila jsem do lesa a počkala, než mě Robin doběhne. Nechtěla jsem riskovat.

.... Po dvou hodinách jsme se vrátili. já si ulovila dvě srnky a nálada mi zase stoupla. Zase jsem byla optimistická a zase jsem dělala na Robina zamilované obličeje.

,,Tak kde jsme to zkončili?" zeptal se, když jsem se posadila do křesla v rohu. Robin mě nadzvedl a sedl si pode mě. Dělala jsem, že se zamýšlím a pak s úsměvem odpověděla:

,,Že by u toho, že jsem ti chtěla říct, že tě..."

,,Čus rodino!!" zařval z plných plic Peter a já se hraně chytla panicky za hlavu.

,,Bože, kam se mám co nejrychleji schovat?" zeptala jsem se Robina šeptem, ale dost hlasitě, aby to Peter v předsíni slyšel. Ani né za půl vteřiny už opravdu byl u mě a mačkal mě v obětí:

,,Tady! Tady je moje nejoblíbenější sestrulinka!!" křikl a třikrát mě políbil na líce. Zahrála jsem tak optimistický úsměv, že i Peter se na mě podezíravě podíval.

,,To asi bude tím, že jsem tvá jediná sestřička!!" křikla jsem a tentokrát pořádně zmáčkla v objetí já jeho. Fakt, že jsem novorozená mi v tom dost pomáhal. Peter vyhekl a dodal, že snad už té lásky k jeho osobě bylo vyjádřeno dost. Ještě chvíli jsem ho mačkala v objetí a pak jsem ho pustila. Ve stejném duchu jsem se přivítala s Jenefer. Ta bohužel mému přivítacímu rituálu nestihla utéct a teď mě mlátila do zad a prskala jak mokrá kočka. A tohle přirovnání se jí asi nelíbilo, protože mě začala bít ještě víc. Vybuchla jsem smíchy a povolila sevření. Jenefer ihned s nadávkami utekla do svého pokoje a něco tam dělala.

,,No nejsem setřička k zulíbání?" zeptala jsem se nevinným hláskem a Peter se rozchechtal.

Robin mě nečekaně zezadu objal a vynutil si polibek. A já mu ho zezačátku trochu ztuhle, ale pak vášnivě oplácela.

,,Ehm... ehm.. ehm.." někdo si odkašlával. Zavrčela jsem něco o tom, odkdy může upír dostat chřipku a věnovala se zase Robinovým dokonalím rtům. Nakonec mě někdo velmi nešetrně od Robina odtáhl. Rychle jsem zatápala rukou ve směru, kde jsem Robina tušila, ale jeho košili jsem cítila jen konečky prstů.

,,No ták.. užijete si sami sebe ještě nějakej ten pátek.. musíš si vyzkoušet, jaké novinky jsem ti donesla z Paříže..." začala Jenefer a já hodila zoufalím pohledem po Robinovi, který se na mě omluvně usmál a pak k Peterovi. Ten se culil jak srpek měsíce.

,,Kdopak mi to onehdy říkal něco o spravedlnosti... každému se vše vrátí!!" křičel za mnou. Jenefer se zastavila v půli schodiště.

,,To opravdu tak nenávidíte mé nakupovací a oblékací akce?" zeptala se podivným hlasem. Lekla jsem se.

,,Já je nemám moc v lásce, ale Peter má v lásce zahrnutou tebe, takže s tebou i nákupy, takže je musí milovat!!" vydolovala jsem ze sebe první koninu co mě napadla. Jenefer se na mě otočila a zničeho nic mě objala.

,,Jsi ta nejhorší lhářka, největší sokyně a nejlepší sestra, jakou můžu mít!" řekla mi a pak mě táhla znovu k jejímu pokoji. Byla jsem tak omráčená jejím výrokem, že jsem se ani nebránila, když přede mě skládala komínky oblečení...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře