26. část

1. listopad 2009 | 20.55 |

Neohlížej se!

Běžela jsem dlouho. Cítila jsem se pod psa. Co vše jsem nechávala za sebou? Dobré místo u Arovy gardy, Edwarda, Jaspera a Alici. Mé jediné přátele. A vlastně i Erota. Kterého jsem měla ráda. A hodně jsem se na něj upnula. Najednou jsem si na něco vzpoměla.

,,Dýka, kde je?" sáhla jsem do rukávu, ale tam nebyla. Ale podvědomně jsem se podívala do brašny, i když jsem věděla, že jsem jí tam nedávala a tam nakonec.. byla. I s lístkem.

Tak tys celou tu dobu, předpokládám od toho napadení v letadle, tak ty jsi tu dýku měla? Jsi chytřejší, než se zdáš. Mám tě rád. Možná tě i miluji, ale líbam tě.... Erot.

PS: Nechej si tu dýku, nikomu ji neukazuj, je to jediná věc, která dokáže ublížit našemu druhu. Je to cenné, neprodávej to. Správně bych jí asi měl okamžitě odnést bratrům, ale mám pocit, že jí budeš potřebovat víc než já vyšší postavení...

Překvapeně jsem četla ty řádky napsané úhledným, ale poněkud zastaralým písmem. Ale nádherným. Takže Erot o dýce věděl, ale stejně mi jí nechal? A možná mě miluje?  To zjíštění mě potěšilo tak, že jsem si za běhu poposkočila.  Ale teď mi začalo docházet, co jsem udělala. Nemám nic! Měla bych co nejdříve vybrat z kreditek nějaké peníze, abych pak nebyla úplně švorc, až Aro tu kartu zablokuje. Ale jestli něco vyberu, tak určitě Aro ihned zjístí, kde jsem. A co doklady? Co papíry? Něco?! Upíři určitě nepřijdou na letiště s pasem z munulého století, ve kterém je napsáno, že mu je přes sto let!

Takové ,,drobnosti,, jsem probírala a když jsem dorazila do města, měla jsem jakš- takš nějaký plán. Zašla jsem do takových těch čtvrtí, kde je úplná spodina lidstva a tam se poptala. Dívali se na mě nedůvěřivě, hodněkrát mě chtěli udat nebo zabít, ale nakonec jsem se dozvěděla, co jsem chtěla.

Dorazila jsem k zanedbanému domu a podle instrukcí zazvonila na druhý zvonek od zdola. Z okna se vyklonil dobře vypadající člověk, který se do této čtvrti nehodí a podezřívavě si mě měřil. Pak zalezl a po hodné chvíli mi otevřel vchodové dveře. Zatím se na mě nepodíval, jen mě vedl po schodech nahoru. Když jsme vyšli do třetího poschodí, byl mírně udýchaný a potil se. Musela jsem použít veškeré sebeovládání na to, abych se neodtáhla a neurazila toho člověka.

Rychle vešel do nějakých dveří a popohnal mě dovnitř. Předsíň vypadala jako zbytek domu. Muž ale šel dál a já došla do docela dobře zaříneho a čistě vypadajícího obýváku- pracovny. Muž se s funěním posadil za stůl a konečně se na mě podíval. Když to udělal, vyvalil oči a nechal pusu otevřenou. Pousmála jsem setomu. Muž několikrát otevřel a zavřel pusu jako ryba a pak vykoktal:

,,Jestli vás poslal pán Benes tak to ještě není hotové! Já se strašně omlouvám, ale je to moc rychle!" zmohl se a mě zmizel úsměv z tváře.

Muž si to vysvětlil po svém a mírně se v křesle přikrčil.

,,Já to napravím, bude to nejpozději zítra!" knikl a když jsem se nadzvedla v křesle (které mírně zapáchalo a bylo podivně provlhlé) tak se přikrčil ještě víc a dal si ruce před obličej.

,,Jsem tu kvůli vlastním záležitostem. Potřebuji papíry o tom, že existuji. Pas , řidičský průkaz a takové." řekla jsem a muž si oddychl. Usmál se na mě a dokonce začal něco jako flirt.

,,Ahá, tak to je jiná!" začal a dělal, jako by se nad něčím zamyslel.

,,Bude to drahé.." řekl a oplzle se usmíval. Tentokrát jsem se usmála já.

,,Doporučil mě vás pan Benes. Nepotěšilo by ho, jak se mnou zacházíte.." hrála jsem s kartou, kterou jsem neměla, ale mužík za stolem okamžitě zbledl a začal blekotat.

,,Potřebuji fotku a budete to mít do týdne. Budete platit hotově nebo přes účet pana Benese?" Zamyslela jsem se. Pokud si pan Benes nechává dělat takové papíry, policii na mě poštvat nemůže. A s úpíry bych si snad poradila. Usmála jsem se.

,,Na pana Benese.." řekla jsem škodolibě a mužík okamžitě přikývl.

,,Jméno?" přemýšlela jsem nad tím už předtím a pohotově jsem odpověděla:

,,Angela Weberová, dvojité vé.." řekla jsem a nepochopitelně se zastiděla. To jméno mi vyplulo v mysli a okamžitě se mi zalíbilo.

,,Datum narození?" vypadala jsem na maximálně 20, takže:

,, 19, listopadu 1990." řekla jsem. Muž to zapsal a ptal se na takové věci jako místo narození, trvalé bydliště, a podobné blbosti. Vymýšlela jsem si a lhala o sto šest. Nakonec se mužík spokojeně podíval na papír a řekl, ať si pro to přijdu za týden. Neodporovala jsem. Odešla jsem a ani se neohlédla. A všimla si nenápadného pohledu mužíka, který se vyklonil z okna a pohlédl na starou dodávku. Odešla jsem opačným směrem, ale obešla jsem si to a přišla k dodávce z druhé strany. Otevřela jsem zadní dveře a ovanul mě pach kávy, potu a krve.

,, .. byla milejší než ten hrubián, byla zdvořilá, jen nerada flirtovala. Nechála si to zplatit přes účet toho chlápka, kterýho sledujete a .." byl to mužík. Muž, který seděl zády ke mě a měl na uších sluchátka se na mě otočil. Dodávka z venčí vypadající nenápadná byla uvnitř ,,vytapetována technikou a dýchala novotou. Muž se sluchátky se na mě otočil a vyděšeně se na mě podíval.

,,Kdo jste?" zeptal se. Sedla jsem si na druhou židly, co tu byla a snažila se vypadat bezradně.

,,Pan Benes mě poslal okouknout, co dělá chlápek, co mu zařizuje tajný věci a asi jsem něco popletla.." hlesla jsem bezradně a hlavou naznačila k nahrávací desce. Muži přelétl přes tvář stín.

,,Vy pro něj pracujete?" zeptal se tvrdě, ale já se mu zadávala do očí (dotěď jsem měla oči skloněné k zemi) a začala jsem ho hypnotizovat. Tak jsem nazvala jednu svou schopnost.

,,Nic jste neviděli, neslyšeli.. vymažte všechny záznami o mě.. pro mě za mě vám třeba došla páska nebo jste na to omilem převrhl kávu nebo jste si šel odskočit a když jste se vrátil, tak tu páska a nějaké jiné harampádí nebylo.." říkala jsem omamovacím hlasem. A muži se sluchátky se opravdu převrhla káva a polila draze vypadající zařízení. Ono zajiskřilo a chlápek zanadával. Když se otočil a chtěl mi vynadat, dávno už jsem tam nebyla.

Byla jsem ráda, že jsem z dusného prostoru auta vypadla. I vzduch cítící zatuchlinou a výkali byl pro mě příjemnější. Odešla jsem a šla se zabavit těch 7 dnů, než budu mít hotové své nové já. Už nebudu Bella Volturry, ale angela Weberová.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 26. část ronnie 25. 02. 2011 - 23:40