8. část

19. srpen 2009 | 19.46 |

Zhroucení mého světa

Běžela jsem lesem a pomalu se oddávala svým instinktům. Rozběhla jsem se za jednou lákavou vůni blízko u kraje lesa. Nepálilo mi to. Nedocvaklo mi, že na kraji lesa zvířata nejsou. Záměrně jsem přeslechla Peterův zoufalý výkřik. Poutala mě jen ta vůně. Vítr se stočil mým směrem a mě se před očima udělalo rudě. V krku mě tak strašně pálilo a já ještě zrychlila. Cítila jsem ho. Člověka.

Stůj! Světlano! Nedýchej. Nelov! ozval se mi náhle v hlavě hlas. Nejdřív jsem ho zaháněla, jako nějaký otravný hmyz, ale pak mi došel význam těch slov. Nechtěla jsem. Nechtěla jsem ten hlas poslouchat, ale něco mi říkalo, že bych měla.

Světlano! Poslechni! napomenul mě zuřivě Jeneferin hlas. Ne! křičel na mě hlad. Udělej to! křičelo na mě pro změnu svědomí. Rozum pomalu vyhrával nad mou upírskou stránkou a já zpomalovala. Nakonec jsem vycházkovým krokem došla k člověku. Byla to dívka. Ještě si mě nevšimla. V ústech se mi tvořil jed, ale Jenefer mě v duchu důrazně napomínala, ať na to ani nepomyslím, ale její hlas zněl nějak zděšeně. Stála jsem ve stínu stromů a ovládala se. Ano, já se ovládala. Sice jsem nedýchala, ale byla jsem v blízkosti člověka a nezaútočila jsem na něj. Šťastně jsem se otočila na Leonida, který právě dorazil a ostražitě mě pozoroval.

,,Dokázala jsem se, díky Jenefer, ovládnout!" řekla jsem mu vesele, ale pak jsem ztuhla.

Hladově jsem se otočila na dívku, která si právě nožem řezala do ruky. Leonid ztuhl, zřejmě se jen tak tak ovládal a nebyl nikdo, kdo by mě zastavil.

Né! Světlano! Nedělej to! zakřičela ještě Jenefer, než jsem se po té dívce vrhla. Měla v očích slzy a stále hlouběji a hlouběji si nůž zařezávala. Když jsem jí svalila do trávy, ani si to asi neuvědomila. A když mě silné ruce od té dívky odtáhly, byla na pokraji smrti. Ale já se bránila a dřív, než mě od ní definitivně odtáhly, tak jsem jí dokázala zlomit vaz.

Teď už mě nedráždilo bušení srdce, hrdlo mě pálilo jen trošku. Ale já vnímala to tíživé ticho. Zabila jsem! Neovládla jsem se! křičelo mi něco pořád dokola v hlavě. Zabila jsem člověka, jsem vrah! podvědomě jsem od té mrtvoly odstupovala. Dokud jsem nenarazila do něčeho tvrdého. Ucítila jsem Jenefeřin pach.

,,Noták, maličká, každý jednou uklouzl.." pošeptala mi a objala mě. Vzlykala jsem. Dlouho a lomeně. Nějak jsem se dostala do domu  Melwoyových, domů. Tam mě objal Robin.

,,Díky Jenefer.." řekla jsem, když někam chtěla odejít s Peterem. Ten se ojediněle tvářil vážně. Usmála se.

,,Nemáš zač!" řekla a chtěla odejít, ale Peter udělal, co asi už chtěl udělat dlouho:

,,Promiň, měl jsem to vidět dřív! Já, viděl jsem to, ale už jsi byla v lese.. já jsem bratr na baterky, já vím, ale.." přerušila jsem ho.

,,Neměla jsem chodit sama!" řekla jsem rázně a přemohla další záchvat smutku. Robin ode mě chtě nechtě ustoupil. Omluvně se na mě usmál a ukázal si na spánek. Chápavě jsem se na něj usmála, ale vznikl z toho podivný škleb.

A udělala jsem to, na co jsem celou dobu měla chuť. Šla do Leonidovi pracovny a sedla za piano.

Tady máte odkaz)

Tentokrát byla má hra dlouhá. Byla impulzivní, nebyla tak uhlazená, jako předtím. Chvílemi jsem do kláves třískala, chvílemi noty skoro nebyly slyšet, ale hrála jsem. Hrála jsem a vzlykala. Asi po čtyřech minutách jsem už nevzlykala.  Ponořila jsem se do hudby. Byla to depresivní píseň.  Hrála jsem a poslouchala jí.  Plynula vzduchem domu a získávala si pozornost. Ponořila jsem se do tónů a nechala je vzduchem nést. Čekala jsem, že je někdo zastaví, ale ostatní z rodiny poslouchali. Začala jsem hrát i pro ně. To bylo na začátku šesté minuty. Třískala jsem do kláves, ale jen tak, abych je nerozbila. Šlapala jsem na pedály a ani nevěděla, co dělají. Byla jsem uchvácená tím, že mé ruce hrají melodii, kterou neznají. Mezi sedmou a osmou minutou jsem se zase poddávala depresi. Hrála jsem zlobu a zklamaní, ale taky bolest. Hudba se bez mého přičinění zase změnila. Tentokrát byla optimističtější.

Hrála jsem, jak už jsem se zmiňovala dlouho. Když jsem dohrála, všichni se s neskrývaným obdivem dívali na mě a na piáno.

,, Skoro osmnáct minut.." řekla Jenefer. ,,Už jsem si myslela, že budeš hrát celý den.." řekla a pak uchváceně zmlkla. Poslouchala. A já také. Velká Leonidova pracovna jako by pořád hrála. Místností se pořád nesly tóny písně. Ale i to nakonec odeznělo.

,,Hrála jsi docela depresivně.." řekl vesele Peter a já vyprskla smíchy. Za chvíli se ke mě přidal i Robin a Jenefer. Nakonec i Peter, jen Leonid si zahloubaně prohlížel mě a piano. Zvedla jsem se a přátelsky jsem ho šťouchla do ramene.

,,Táto, já jen hrála, potřebovala jsem to ze sebe vybít." řekla jsem mu a on se konečně usmál.

,,Jen, hrála jsi tak vcítěně!" věděla jsem, že chce říct, jako ten kluk přede mnou, ale přešla jsem to.

,,Já jsem celá popletená, nevím kde se to ve mě vzalo..." řekla jsem mu a on s přátelským úsměvem šel ke svému stolu.

,,A teď všichni jděte! Potřebuju soukromí. Pokud tedy nechceš zůstat tady, Světo, aby tě Peter a Jenefer neotravovali.." řekl s úsměvem. Peter se celý zakabonil a pak s úšklebkem řekl:

,,To bohužel není možné, Jenefer chce jet do Francie na nějaké ty ,,menší,, nákupy a nevím, kdy se vrátíme.." zřejmě to chtěl říct před svou družkou vesele, ale jeho tón získal na konci beznadějně zoufalou notu. Uchychtla jsem se a Jenefer na mě upřela svůj pohled. Zhrozila jsem se.

,,Nepokoušej osud, jinak zase vyskočím z okna a poběžím pěkně daleko lesem!" řekla jsem panicky. Nákupy mi lezly na nervy a Nákupy (všimněte si velkého N) s Jenefer byli skoro jako mučení. Div jsem v kabince neusla. Vlastně to nešlo, když jsem absolvovala maratón od jednoho obchodu k druhému. Jenefer se zatvářila zklamaně a Peter na mě hodil pohled Ty-jsi-ale-kamarádka... Omluvně jsem se na něj usmála a pak k tomu přidala škodolibí úsměv.

,,A pak že je svět nespravedlivý, to máš za to, že mi pořád děláš naschvály!" řekla jsem a spokojeně se usadila do křesla v rohu. Zde jsem chtěla strávit chvíle, než zamilovaný pár odjede.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře