2.díl

18. srpen 2009 | 17.24 |

Aro Volturry a jeho bratři

O dva roky později...

Radši nechtějte vědět, jak jsem ty dva roky strávila.. Izy mi dávala přísné diety a nutila mě nepít krev i týden. Někdy mě nechala v jedné místnosti s člověkem, ale mě spoutala řetězi.. a ten člověk nebyl tak blbý, aby ke mě chodil. Izy ze mě nakonec vychovala upíra. Klidného s dostačujícím ovládáním...

Právě jsem pila z nějakého člověka, když Izy hromovým hlasem rozkázala:

,,Dost!" já jí poslouchala napůl ucha. Zopakovala příkaz a já začínala chápat, co po mě chce. Ale mě se nechtělo to udělat. Když Izy rozkázala potřetí, ledovým a nenormálně klidným hlasem, ať přestanu, neodvažovala jsem se neuposlechnout. Nechtěla jsem být zavřená dva týdny bez krve... znovu už né. S velkým sebezapřením jsem se naposledy mocně napila a pak jsem se pomalu odtáhla od hrdla skoro mrtvé ženy. Už jsem měla ústa několik centimetrů od jejího hrdla, když jsem neodolala a znovu se přisála. Nedokázala jsem se ovládnout a v tuto chvíli jsem zaplašila myšlenku na mokrou celu.

Izy trpělivě čekala, až dopiju a začala:

,,Neuposlechla jsi.." řekla. Ztrápeně jsem sklopila zrak.

,,Ale pokusila ses, a to se taky počítá!" řekla už veselejším hlasem a já se na ní usmála...

Izy, má stvořitelka mě oblékla do nového oblečení (nového je nepřesné.. Izy mi nové věci dávala každých 12 hodin), dala mi černý plášť a začala mi vysvětlovat zdejší pravidla:

,,Už jsi dost při smyslech, aby jsi mě pochopila a snažila se je respektovat, takže: 1. žádný člověk nesmí odhalit, co jsme. To je jedno z nejdůležitějších pravidel a trestá se hodně přísně.

2. Teď jsi člen gardy královské rodiny Volturry. Máš zakázáno zaútočit na kohokoliv, kdo je o jednu čárku výš než ty.." pak mi vysvětlila, že to poznám podle výšivky na rameni. Koukla jsem se na Izyno rameno a překvapeně napočítala jen 5 čárek.

,,3. NIKDY nesmíš stvořit nesmrtelné dítě. Pij pro jistotu dospělé, pokud děti, tak je nikdy nesmíš přeměnit. I kdyby to byl tvůj umírající syn!" řekla to hodně přísně, až jsem se přikrčila, ale zapamatovala jsem si to. A tak to šlo dále. Izy mi vysvětlovala zákony upířího světa. Nechápala jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že to beru tak dobře. Že se dychtivě ptám na to, jestli chutná lépe muž či žena. Ale kupodivu mi ze sebe samotné nebylo zle. Cítila jsem se tak dobře jako už dlouho né. Izy mi vše trpělivě vysvětlovala a pak do pokoje přišel štíhlý krásný muž. Ale mě vyděsili jeho jizvy. Měl je skoro všude. Ohlédla jsem se na Izy a vykulila oči. Taky měl jizvy. Na krku měla jednu velkou, obočí jí přetínala další a na rukou měla taky pár jizev. Izy se pousmála mému udivenému pohledu.

,,Jestli budeš bojovat tolik jako my s Demitrim, tak je tak budeš mít.." řekla mi a pak mě vybídla, abych šla s ní.

,,Ty sis bez Arova vědomí stvořila upíra, Izy.

Není z toho nadšený.." řekl Demitri.

,,Snad se nebud zlobit.." řekla má stvořitelka klidně. Teprve teď jsem si uvědomila, že běžíme. Koukla jsem se doleva a dívala se, jak mizí jedna freska za druhou. Jak se okolo mě míhají obrazy. Ale i přes tu rychlost a jen malou chviličku, jakou jsem se na plátno podívala, i přesto jsem rozeznala všechny detaily. Zastavili jsme se před dveřmi, zřejmě do síně a po chvíli vztoupili. Zvědavě jsm se tam podívala. Byl to sál jako v nějaké pohádce. Na trůně tam seděli tři upíři a všichni teď věnovali pozornost muži, klečícímu před ním. Muži.. teda upírovy.

,,Ona nám zabila velitele, Pane. Chceme za to trest." řekl upír podlézavě. Viděla jsem, jak se Aro nenápadně víc opřel do sedadla. Byl unavený...

,,Drahý Nicolasy, jakpak se vede Malaciusovi?" to jméno mi připadalo krkolomné, ale Izy ho vyslovila stejně lehce a rytmicky jako slovo táta. Nicolas se zuřivě zašklebil.

,,Už musím odejít, Pane, nebudu v jedné místnosti s vrahem!" řekl nenávistně a začal couvat do dveří. Izy mu nenápadně zabránila v ústupu.

,,A kde ten vrah je? Pokud vím, tak každý máme na seznamu hříchů přes stovky úmrtí!" řekla Izy hlasitě a rytmicky.  Nicolas jí propaloval pohledem, ale najednou jeho výraz přestal připomínat sochu. Dokonce se pousmál.

,,Vždy okouzlující Izy Isa Volturry." řekl a pošklebek byl vyřčen tak hluboko, že kdybych ho nehledala, tak bych ho nenašla.

,,Vždy milí a zdvořilí Nicolas.. pozdravuj pána.." řekla Izy sladce a odcupitala k trůnu.

,,Bohužel z mého pána je už jen hromádka popela.." zašeptal Nicolas a odešel. Izy se zastavila před trůny a lehce se sklonila v pase. Demitri si klekl na koleno a mě stáhl s sebou.

,,Izy, drahá, co jsi to zase udělala?" zeptal se unaveně Aro Volturry. Asi to mělo znít přísně, ale na to byl tón slov moc láskyplnný.

,,Otče, jak jinak si mám vydobit postavení, úctu a majetek. Dělám jen vše proto, abych se mezi těmi supy udržela.." řekla Izy tiše a pokorně. Vše vypadalo tak jak mělo být, teda to jsem si aspoň myslela, dokud nevybuchl další z bratrů:

,,Ty, že se nestydíš! Moc dobře víš, že to byl můj velmi dobrý přítel!" Caius, jak jsem podle popisu poznala, se rozčílením zvedl  z trůnu a stoupl si před Izy.

,,Strýče, moc dobře víš, že kdybych napadla přátele Ara nebo Marcuse, tak bych byla popravená. Jejich přátele jsou pro mě nedostupní, narozdíl od tech tvých. A navíc, tvý přátelé mají velký majetek.." dodala a já zadržela dech. Takhle přede všemi ponížit vládce. Ale Caius to kupodivu ustál a znovu si sedl na trůn.

,,Požaduji dva dny mučení Jane.. a pak si může pozůstalý majetek vzít." řekl unaveně Caius. Všichni se na něj překvapeně otočili.

,,To myslíš vážně?" nevydržel to Aro.

,,Stejně by to na konci takto dostala, tak proč to natahovat." řekl Caius a Izy se zasmála. Dlouhým, čistým a asi i upřímným smíchem. Všichni se na ní podívali, protože ten smích byl krásný i na upíra.

,,Promiňte, ale neznám Caiuse, který se vzdává, teď mi vlastně dal na frak, protože jsem to nečekala.." řekla a pořád se ještě pochechtávala.

,,Mohu odejít?" zeptala se Izy. Mohla. Já jsem se zvedla a chtěla odejít taky, ale zastavil mě ostrý Arův hlas:

,,Ty ještě počkej maličká, musíme tě prověřit. Hodila jsem zděšeným pohledem po Izy, ale ta zavírala dveře. Těsně, než zavřela, tak na mě mrkla.. snad to znamená, že to bude dobré...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře