25. část

28. říjen 2009 | 12.09 |

Útěk

Vesele jsem probíhala lesem, tu zrychlela tu zpomalila. Kdyby měli lidé rychlejší mozek, zřejmě by si pomysleli něco ve stylu: Lesní žínka! zasmála jsem se svým praštěným myšlenkám.  Odkdy chodí lesní žínka oblečená v ryflích a tunice? Moc rychle jsme dorazili nakonec lesa a já se trochu zklamaně zastavila těsně na jeho prahu.

,,Pojď!" vybídl mě Erot. Začala jsem se chovat normálně. Přece jen tu máme misi.

,,Musíme se dostat k jednomu skladišti blízko Prahy. Tam mám schuzku s informátorem.." řekl a já kývla. Přemítala jsem, jestli to bude člověk... Vím, že Volterra navzdory svému výnosu hojně spolupracuje s lidmi, které pak za odměnu přemění, ale je to vše ryskantní.. už jsem měla několikrát za úlohu zabít zrádce.

,,Jak dlouho to bude trvat??" zeptala jsem se a Erot se zamyslel.

,,Toto je docela důležitá, ale poměrně jednoduchá mise.. né více než týden." řekl nakonec a já počítala. Týden je moc málo na uvolnění a odreagování. A pak mě to napadlo. Proč si svobodu kouskovat? Proč si jí nemůžu nabrat plnými doušky? Jinak řečeno jsem přemýšlela o útěku. Já! Isabella Volturry, jeden z elitních vojáků gardy, vraz, špeh a zabiják. Ale taky i obyčejný upír.

,,Erote, znáš nějakého upíra, co někdy opustil gardu?" zeptala jsem se. Erot se na mě podežřívavě podíval a já si vynadala. To jsem mu mohla rovnou naservírovat, že se chystám vzít do zaječích.

,,Ne a Ano.. pár jich opustilo Volterru, ale jsou vázáni pokorou ke královské rodině.. musí přijít vždy na pomoc, když to někdo z bratrů potřebuje.. ještě nikdo se úplně neodadaptoval od Volterry po té, co v ní pracoval. A navíc, některých si Aro cení natolik, že nebude riskovat a propustí je." řekl mi a dával důraz na nikdo a natolik. Prostě chtěl říct, že budu v okovech dokud Aro nenajde někoho, kdo je lepší než já. Tak jsem se zeptala na další absurdní otázku.. stejně mě má Erot prokouknutou.

,,A co dezertace? Nikdo nikdy neutek? To se mi nechce věřit.." Erot se usmál.

,,Z Volterry uteklo mnoho nadaných upírů... Aro si dává velmi záležet na tom je vystopovat a před smrtí.. myslím tou definitivní, je mučit." řekl a pozorně mě pozoroval. Jestli mě Demitri najde.. a jako že mě jednou určitě najde, tak ho budu muset zabít. Ale Aro víc než dobře zná rozsah mích schopností.. ale mohl by poslat Ewarda a Jaspera! A já proti nim nedokážu bojovat. A jestli oni zajmou mě, tak si Jane více než s chutí poslouží na mém mučení... A pokud budu tak unavená, že neudržím štít a Jane mě bude mučit, tak to stejně se mnou už bude beznadějné.

Usmála jsem se. Definitivně jsem se rozhodla. Erot ke mě přistoupil.

,,Nedělej to.." zašeptal a já v jeho očích zahlédla podivný záblesk. Erot natáhl ruku a pohladil mě po líci. Bylo to tak nečekané, že jsem se na nic nezmohla. Ale pak jsem začala cítit. Znovu jsem cítila tu touhu ho obejmout, líbat, hladit.

. mít. Roztřeseně jsem se nadechla a posunula obličej do jeho dlaně. Jako pokorný kůň.. napadla mě další pitomá myšlenka. Erot ke mě přistoupil a zničil volný prostor mezi námi. Sklonil se nade mě a s úsměvem mě políbil.  Dychtivě jsem ho objala a přitáhla ho k sobě. Nebo on si přitáhl mě? Rukou jsem mu zajela do vlasů a cítila jeho ruku, která mi přejíždí po zádech.  Líbala jsem ho nenasytně, láskyplně a vášnivě. chtěla jsem si ten okamžik pamatovat do posledních detailů.

Né, nemilovala jsem ho, ale toužila jsem po něm tak intenzivně, až to bolelo. Erot mě chytil za zadeček a vyhoupl si nahoru. Já ho objala nohama kolem pasu a začala vnímat drsnou kůru za zády. Odtáhla jsem se od něj a popadala dech. Erot mi mezitím jazykem zkoumal ucho a pak přešel na krk. Neudržela jsem slastný vzdech. Cítila jsem, že už na sobě nemám triko ani podprsenku. Cítila jsem Erotovu odhalenou hruď tisknoucí se k té mé. Cítila jsem, jak přicházím o kalhoty a jak mi Erot laská každou část těla. A pak do mě vnikl...

Seděla jsem stočená Erotovi na hrudi a odpočívala. Na sobě jsem měla jen triko, které jako jediné přežilo v přijatelném stavu. Kalhory, dá se říct přežily, ale byli natrhlé na kyčli a odhalovalo víc, než bylo přípustné. Proto jsem si tam omotala mikinu, kterou jsem si nevím proč vzala do brašny.

,,Odejdu Erote." řekla jsem a cítila, jak podemnou můj nový spolupitních ztuhl.

,,Aro tě bude pronásledovat jako škodnou.." nevaroval, konstatoval.

,,Vím, ale kdybys řekl, že se něco zvrtlo a já zemřela.." začala jsem, ale Erot mě přerušil.

,,Aro v tebe věří. A když jsi se vrátila z mise, o které si každý myslel, že byla tvou osudnou, tak Arovo mínění o tobě stouplo." řekl.

,,Aro moc věří své schopnosti. Zná všechny do posledního detailu duše.. ale mě né. Neví jak přemýšlím, co potřebuji.. a ani to vědět nebude. Jsem jako vzácný pták. Nějakou dobu se budu nechávat vystavovat obdivu a pak jednou pláchnu.." zasmála jsem se další slovní hříčce. Ucítila jsem polibek ve vlasech. Spokojeně jsem se protáhla a pohlédla nahoru do zachmuřené tváře Erota.

,,Asi půjdu už teď, zvládneš to, ne?" zeptala jsem se a Erot se zachmuřil ještě více.

,,Jsi jako droga, potřebuji tě víc a víc.." řekl s povzdechem a já ztuhla. Někdy jsem toto už slyšela, ale ať se snažím jak chci, za boha si nevzpomenu, kde...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře