Moira | Sestra 7

7.kapitola: Porada

Celá potlučená jsem vztekle kráčela k Blödhgarmově stanu a potichu přitom nadávala. Blödhgarm stál před vchodem a nepřítomně se koukal do dálky. Potichounku jsem došla k němu a pak se nečekaně vypálila otázku:

"To přemítáš o svých milenkách?" zeptala jsem se vážným tónem. Blödhgarm s sebou k mé nelibosti ani netrhl a jen se na mě podíval. A usmál se.

"Přemýšlel jsem o tom, jak se podobáš prudké vodě... pořád pospícháš a jsi stejně nepředvídatelná jako ona." řekl s úsměvem a nastavil mi náruč. Tu jsem hned přijala.

,,Ale ty jsi nikdy nebyl takový filozof, tak o čem jsi přemítal?" zeptala jsem se zvědavě. Usmál se a s hraným povzdechem řekl:

"Máš narozeniny, víš to vůbec?" zarazila jsem se. To už je čtvrtý úplněk v páté části druhé sklizně zimních jablek?

"Máš pravdu... doteď jsem si to neuvědomila." pak jsem nasadila smutný kukuč.

"Eragon mě zmlátil. To na mě musel být tak tvrdý?" zeptala jsem se a předstírala naprostou bezbrannost samu. Blödhgarm se ale místo očekávaného utěšování jen začal smát. Uraženě jsem vystrčila bradu a odešla. A protože jsem tady v okolí neznala nic jiného, šla jsem do Nasuadiného stanu. Arya, Eragon, dva další lidé a trpaslík tam u stolu se zachmuřenými tvářemi něco probírali a živě rozhazovali ruce buď do míst na stole nebo do vzduchu.  Odkašlala jsem si, aby si mě všimli, a přítomní ke mně doopravdy zvedly zrak.

,,Tyrro, vítej. Rozmyslela sis už to s tím bojem?" zeptala se Nasuada a já zaťala pěsti. Kývla jsem.

"Pokud je ten Galbatorix opravdu tak strašný, jak říkáte, pomohu vám nad ním zvítězit, ale jinak se budu od ostatních odlišovat svobodou rozhodnutí. Nebudu mít nikoho nad sebou a boj mohu kdykoliv odmítnout." řekla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas. Arya se na mě zvědavě podívala a pak na mě nenápadně mrkla. Nezabránila jsem tomu, aby mi jeden koutek povyjel nahoru.

,,Toto ti slíbit nemohu. Je to příliš... nejisté. Ale mohu ti, pokud budeš chtít, poskytnout ochranu. Ale na oplátku chci , aby jsi se účastnila bojů, kterých budu potřebovat. " řekla a opatrně se na mě dívala. Já jí pohled chladně opětovala s hlavou mírně nalevo. Tak se projevovala má snaha o ovládnutí.

"Pokud však trváš na svých podmínkách, musíme mít jistotu, že nikomu, a to platí hlavně pro členy království, nevyzradíš důvěrné informace okolo Vardenů." pokračovala. Snažila jsem se, a moc, ale ironický a trochu opovržlivý úšklebek mi přece unikl.

"Všichni okolo mě tvrdí, že je to tvrdý diktátor, šílený tyran, tak proč bych mu takové informace podávala?" zeptala jsem se nejklidnějším hlasem, který jsem zvládla. Možná až moc klidným, protože na mě Arya nenápadně zavrtěla hlavou. Myslela si, že každou chvíli vybuchnu. Usmála jsem se. Možná měla krapet pravdu.

,,Zúčastním se jen bojů, které budu považovat za důležité. A království vědomě nic nevyzradím." řekla jsem. Eragon se na mě pousmál. Asi přemýšlel, kdy si zase zabojujeme. Já od něj sice dostala nakládačku, ale on taky nevyvázl bez škrábnutí.

,,Chápej mě přece, Tyrro. Poraď se s Aryou a ona ti potvrdí, že dělám jen vše dobré pro Vardeny." řekla naléhavě Nasuada.

"A dělají Vardenové vše dobré pro lid? Ještě nikdy jsem neviděla vojsko, co vojsko, válku obecně, ve které by nerabovalo, neznásilňovalo, nezabíjelo nevinné. Vojáci potřebují někde vyventilovat svou úzkost a bezbranné panny ne starší než patnáctileté jim k tomu skvěle poslouží." odsekla jsem tvrdě. Asi jsem zasáhla do černého, protože Nasuada zaťala pěsti. "Můj učitel mi jednou řekl: Aby člověk s dobrými úmysly byl lepší, než člověk špatný, musí být zákeřnější a bezcitnější než on. A to má svaté cíle. Ale ejhle, cesta k cíli není tak bíla jako odměna... nemohu slíbit, že se vědomě zapletu do nějakého masakru, který se vám sice zdál správný, ale já to tak třeba nevidím."

Když jsem domluvila, ve stanu se rozhostilo ticho. Po chvíli ho přerušilo zakuckání trpaslíka. Musela jsem se pousmát.

,,Oriku, jsi to ty?" zeptala jsem se vesele a cítila, jak se pomalu atmosféra ve stanu opět uvolňuje.

,,Ehm.. paní Tyrro, ani jsem nečekal, že mě poznáte!" řekl vesele a na svých podsaditých nohách mě objal. Musela jsem si sice dřepnout, ale co neudělám pro starého přítele.

,,Neříkej mi paní.. cítím se pak strašně stará! A na tebe zapomenout? Zapomenout na chvilky pod Hvězdnou růží?" všimla jsem si, jak Orikova tvář nepatrně ztvrdla při slovu o krásném safíru. "To by bylo jako zapomenout na Kerilii!" řekla jsem se smíchem a musela si vyslechnout kázání mé dračice o tom, že o takových věcech jako zapomenutí na svého draka se nevtipkuje. Orik se zasněně usmál a pak zase zvážněl.

,,Vyrostla jsi, už nejsi... ehm... ta mladá praštěná divoška, ale moudrá žena!" řekl Orik a já se na něj zděšeně podívala.

,,Říkáš to, jako bych byla nějaká stoletá trpaslice, nebo dvěstaletý trpaslík!" řekla jsem znovu se smíchem a Orik se začervenal.

,,Ta tiráda před chvíli k tomu úsudku dost přidala. Jsi dospělejší." ozvala se Arya a já na ní pobaveně a překvapeně pohlédla.

,,Zato ty jsi pořád mladá ratolest... za souhlas s každou blbinou." podotkla jsem sarkasticky a všimla si nenápadného pohledu, kterým pohlédl Eragon na Aryu. A v duchu se ušklíbla. ,Jak dlouho si s ním asi bude sestřička hrát?‘ zeptala jsem se Kerilie. Ta po chvilce váhání odpověděla, že moc dlouho ne. Překvapilo mě to, ale neptala jsem se, proč si to myslí. Tohle Ker vždy nesnášela. Nesnášela, když musela něco vysvětlovat. Možná proto, že moc dobře vysvětlovat neuměla.

,,Připojíš se aspoň k této bitvě?" zeptala se Nasuada a já se podívala na mapu. Bitva o menší městečko u jezera Leona.  Sedělo pěkně na křížení dvou důležitých cest. Muselo být nové, protože jsem si ho nepamatovala. Vybavovala jsem si jen... skálu. Nějakou černou skálu. Pokud se mi ale vzpomínky už nemíchají.

,,Ano, tentokrát ano. A co pak bude s Eragonovým výcvikem... půjde po tomto boji se mnou do Ellesméry, aby dokončil výcvik?" zeptala jsem se. Nasuada se zahloubala.

"Jak víš, že nemám dokončený výcvik?" zeptal se překvapeně Eragon.

,,Za prvé, výcvik nikdy nekončí, a za druhé... ty možná za sebou už máš základní výcvik, ale i tak jde poznat, že byl možná trochu... uspěchaný." odvětila jsem. Eragon vypadal, že se začne hádat, ale pak si to rozmyslel a mlčel. Moudrý chlapec. Znám se a proto bych se sama se sebou nikdy hádat nechtěla. Jednou jsem se pohádala s Blödhgarmem. Jen jednou. Ale tak, že jsme se málem rozešli. Od té doby jsme se jakýmkoliv hádkám vyhýbali dalekým obloukem.

,,To si pak s Eragonem vyřeším v soukromí. " odvětila Nasuada a začala nám vykreslovat svou strategii. Byla o momentu překvapení. My dva s Eragonem pod vodou doplaveme k městu z neočekávané strany a zbytek bude útočit na předek...