Rozhodni se Edwarde!

7. srpen 2009 | 17.39 |

Jednorázovka o Belle, Edwardovi a Cullenovích... a jejich problému.

Nudil jsem se ve škole a přemýšlel jsem. Bella odjela (odletěla) navštívit Renée a já se doslova utápěl v chmurných myšlenkách. Měl jsem letět s ní.. Co když spadne letadlo? Co když se ztratí? Co když jí potkají nějací násilníci? Co když, co když... utápěl jsem se v těchto myšlenkách a krůček po krůčku jsem se přibližoval k rozhodnutí, že si hned po škole seženu letenku a zkusím jí dohonit.

Dnes odpoledne bude až neobyčejně slunečno, hlavně okolo letiště.. pošle mi Alice myšlenku a já na chvíli posmutním. Pak se mi samo od sebe začne v hlavě přepočítávat, kolik zaplatím za benzín, když pojedu autem odtud až do...

Ani na to nemysli! Edwarde! Vzpamatuj se! Není malá, v její budoucnosti nevidím nic znepokojivého a doletí v pořádku. Jestli budeš takový pořád, tak být Bellou, tak od tebe uteču na míle daleko! poslala mi nahněvanou myšlenku  Alice a mě uniklo mezi zuby zavrčení. Všichni dva metry ode mě strnuli, ale pak se zase jakš- takš uvolnili. Musel jsem sice uznat, že se chovám jako ochranitelská maminečka, ale měl jsem o Bellu- o magnet na potíže strašný strach. Vnitřnosti se mi svírali úzkostí a každou chvíli jsem lezl Alici do mysli a kontroloval každou její misi.

Edwarde.. zazněla najednou Alicina myšlenka jemně. Mám o ní taky strach, ale ty to trochu přeháníš.. poslala mi a pak dodala: Ale to není důvod pro tvé chorobomyslné strachování. Odpoledne odjedeš na týdenní výlet s Jasperem a Emmetem do nějaké rezervace a než se vrátíš, tak Bellu pohlídám. Nevrátí se dřív než za 7 dnů, 18 hodin a 16 minut.. sekundy snad nechceš.. dodala po chvíli jedovatě a pak se soustředila na učitele, který se jí ptral na to, jak vypočítá...

Přemýšlel jsem o tom, co mi řekla Alice a uznal, že má pravdu. Ale vytlačit z mysli Bellu bylo stejně stejně obtížné, jako přestat dýchat (pro člověka).

Dostal jsem ránu do ramene od Emmetta a ten při tom, jak jsem s sebou škubl, chytil záchvat smíchu. Zavrčel jsem na něj. Zamyslel jsem se a nevnímal jsem svět okolo sebe. A Emmett si na to zřejmě vsadil, protože mu Jasper s hrůzunahánějícím pohledem (který ale patřil mě) podával něco okolo 2 tisíc a dodal něco o tom, že jenom 12 hodin.

Edwarde, já tě v duchu upozorňoval nebo snad stojíš za Emmettem? zeptal se mě v duchu naštvaně.

,,Ty by jsi mě měl chápat ze všech nejvíc.." broukl jsem a věnoval se cestě před sebou. Jasper na mě vlil vlnu rozhořčení a já sebou začal ošívat. Stouplo mi to do hlavy a já měl co dělat, abych se neotočil a nepraštil pošklebujícího Emmetta místo Jazze. Uvědomil jsem si, jak je neuvěřitelné, že jsem ještě nenaboural, když jsem si nevšiml ani toho, že se mě Emmett chystá praštit. A po chvíli jsem si uvědomil proč. Mé upírské reflexi zapracovali, ale jak! Jsme na úplně špatné cestě. Jedeme takřka opačným směrem! Povzdechl jsem si a začal štráchat v přihrádce.

Hledal jsem mapu. Pomyslel jsem si, že tohoto se už nezbavím. Emmett mě do konce věčnosti bude otravovat s tím, že jsem první upír (panic) který zabloudil.

,,Jdeš si dát cigaretu?" zeptal se s hraným překvapením Emmett a pak se zasmál vlastnímu vtipu. Něco jsem zavrčel na odpověď a v duchu nadával Jasperovi, který škodolibě posílal každou vteřinu další vlnu roztěkanosti a nervozity.

,,Přestaň!" sykl jsem nakonec a když Jasper nepřestal, tak jsem zastavil a vystoupil.

,,Co se to s tebou děje? Takový přece je jen Emmett, Jazzy!" prohodil jsem za sebe a rozběhl se do lesa. Takhle bych se nikdy nezachoval, ale... Strach o Bellu a pocity, které mi pravidelně jazz posílal udělali svoje.

,,Brácho, nebuď citlivka!" prohodil k lesu Emmett, ale já mu nerozuměl. Na to jsem byl už moc daleko...

Zachytil jsem pach pumy a vydal se po ní.. Zavedl mě hluboko do lesů... vítr ke mě zavál pach z velké dálky. Ale já přece.. mám dost času. Než se Bella vrátí... Konečně jsem pumu uviděl. Bez rozmyslu jsem po ní skočil a ignoroval posměvačné myšlenky. V tu chvíli mi vůbec netrklo, že tady.. uprosted pustiny nikdo kromě mě nemá být. Uvědomil jsem si to až potom, co jsem přestal cítit krev proudící do mích rtů. Vlastně jsem přestal cítit vše. Nemyslel jsem. Necítil jsem. Nebyl jsem...

 S trhnutím jsem se postavil do obranné pozice a zmateně se rozhlížel okolo sebe. Ani né za půl vteřiny jsem to tu poznal. Byl jsem v přijímací místnosti hlavního sídla Volturiů. A za další půl sekundy jsem si uvědomil, že na mě použili Alecův dar. Zlostně jsem zavrčel a pak se svalil v křečích k zemi. Zaslechl jsem veselý Janiný smích.

,,Přestaň!" nakázal Aro a mě po chvíli přestali ovládat ohnivé křeče.

,,Vítám tě Edwarde.." pronesl Aro slavnostně a já si všiml, že je tu bez bratrů. To je divné.. pomyslel jsem si a můj pud sebezáchovy zareagoval okamžitě. Rozhlédl jsem se. Jediný východ stežilo 6 upírů.. nedivil bych se kdyby byli elita mězi Arovou gardou, a okna tady nebyla. Byli jsme přece v podzemí...

,,Zdravím, dobrý přítely mého stvořitele, zdravím Aro." pronesl jsem a potlačoval nelibost v mém hlase. Jane se na mě upřeně zadívala a já se už připravil na další dávku bolesti, ale Aro jí zarazil líným pohybem ruky.

,,Chci s tebou vyjednávat.. Určitě víš, jak si cením tvého daru a daru tvých.. sourozenců.." začal a já se spíše zaměřil na jeho myšlenky. Kupodivu myslel v souladu s tím, co dělal a říkal. Jinak řečeno zatím nelhal.

,,Chci , aby jsi se k nám přidal." řekl nakonec Aro a já na se na něj s hraným překvapením podíval.

,,Opravdu, to bych si nepomyslel, ale mou odpověď určitě znáš.." řekl jsem a podíval se Arovi tvrdě do očí.

,,Určitě brzy změníš názor.." řekl Aro a pokynul nějakému upírovy rukou. A mě se vyskytl pohled na mou Bellu. Nehybně ležela nějakému upírovi v náručí a já slyšel, jak se jí zrychluje srdeční tep. Ale jinak nijak nereagovala na okolí. Zahlédl jsem, jak se od ní k Alecovi táhne nitka mlhy.

Proč její štít nefunguje! pomyslel jsem si zděšeně v duchu a už se k ní chtěl přiblížit, když mi ale cestu zatarasilo 5 upírů.

,,Aro!" vykřikl jsem napůl zmučeně a napůl strašně rozzlobeně.

,,Ano Edwarde, jaká bude teď tvá odpověď?" zeptal se škodolibě Aro a já bolestně zavřel oči. Ještě jsem trochu byl pod vlivem Jasperovi moci... vzpomněl jsem si, jak se ke mě chovali. Rodina, Bella.... Jasper, Alice, Já, Emmett, Rosalie (která by mě jen za přemýšlení nad touto otázkou zabila, nikdy Bellu neměla v lásce), Carlisle, můj otec a malá, bezmocná milující Esme. A na druhé misce vah má láska Bella. Ta nemotorná, slabá, křehká Bella. Moje Bella. Můj smysl existence. Moje všechno. Pomyslné váhy se naklonily na Belliinu stranu. A nejen proto, že jsem byl ještě trochu pořád naštvaný na mé dva bratry. Ale protože jsem si představil malou postavu Belly mezi těmi všemi upíry.

 Ale pak jsem si vzpoměl na Alici. Malá otravná černovláska. Moje malá sestřička. Člověk (upír) který mi jako jediný rozumí. A Carlisle. Můj otec. Držel mě v dobrém i ve zlém. A Esmé. Máma. Moje maminka. Tohle jim nemůžu udělat. Ale Bellu miluju!! Bez ní nemůžu žít!

Musel jsem se držet, abych se tu nesložil a nezačal z toho brečet. Jak jen může být Aro takový hajzl. Bídák. Všivák, podrazák! Pak jsem se narovnal, otevřel jsem oči a vyslovil tu nejhorší věc, jakou jsem kdy řekl.. nebo druhou nejhorší. První byla ta, jak jsem Belle řekl, že jí nemiluji. Nebo je tohle horší? Přece.. zrazuji jí.

,,Aro, nezradím svou rodinu.." řekl jsem a musel se přemáhat, abych nedodal: Ale zradím, udělám vše, jen když budu se svou Bellou! Aro se zatvářil tak překvapeně a vykulil oči tak hodně, že jsem se bál, aby mu nevypadli z důlků.

,,Edwarde.." zašeptal nevěřícně a já jsem zahlédl, jak se Bella pohnula. Zmateně se narovnala do sedu a pak zavrávorala. Už jsem jí chtěl pomoct, ale 5 upírů mi v tom zabránilo. Bella se zděšeně rozhlédla okolo sebe a vyděšeně vypískla:

,,Jsem ve Volteře?" byla vždy všímavá. Pak se Bella otočila ma mě. A tvář jí navzdory chmurnému okolí rozzářil úsměv.

,,Edwarde, pomoz mi..." zašeptala a dívala se mi do očí. Musel jsem se odvrátit. Zmučeně jsem potichounku zavrčel a vyběhl ze síně pryč. Nikdo mi nebránil.

,,Edwarde!!" slyšel jsem za sebou vyděšený a trochu hysterický, ale taky smutný a rozzlobený hlas. Zacpal jsem si uši a vyběhl z hradu ven. Ocitl jsem se n náměstí.. díky bohu, že byl večer. Rozběhl jsem se pryč. A za sebou pořád slyšel ozvěnu jejího hlasu.. Edwarde...

Udělal jsem dobře? Stála mi rodina za věčnost bez ní? Nemám se vrátit a prodat rodinu za Bellu zpět?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.29 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Rozhodni se Edwarde! svina to je edward 24. 08. 2009 - 23:55
RE: Rozhodni se Edwarde! moira 25. 08. 2009 - 12:45
RE: Rozhodni se Edwarde! petra a zuza 18. 08. 2010 - 17:03
RE(2x): Rozhodni se Edwarde! moira 18. 08. 2010 - 17:30
RE: Rozhodni se Edwarde! mixx 08. 01. 2011 - 20:44
RE: Rozhodni se Edwarde! twilightsvet 27. 07. 2012 - 11:28