24. část

23. říjen 2009 | 01.03 |

Mise s Erotem

Došla jsem do zahrady a nevědomky jsem si hryzala spodní red. Sedla jsem si na lavičku. Kde ten Erot trčí? pomyslela jsem si otráveně a pak jsem se prudce narovnala. Jak můžu vědět, že tady na něj mám čekat, když mi nic neřekl. Předpokládal, že jsem v místnosti, ale nijak se to nepotvrdilo. Bouchla jsem se otráveně do čela a zaklela. Jak jen můžu být tak pitomá? Teď už ze sebe blbce dělat nebudu a nepoběžím zpátky... řekla jsem si a pak mě napadla další věc. A proč mu to vůbec tajit?

Tak jsem se užírala myšlenkami, než mě někdo popadl zezadu. Přidušeně jsem vykřikla a rychle se někomu v náručí otočila. Když jsem ho uviděla, tak jsem strnula.

,,Edwarde, jak se máš?" řekla jsem se staženým hrdlem a děkovala tomu, že nemůžu brečet. Edward se na mě radostně usmál a vyhodil mě do vzduchu. Nezadržela jsem vyděšený výkřik, který se mi vydral z hrdla. Někde za mnou jsem zaslechla Jasperův smích.

,,Edwarde, ty tupče, já tě zaškrtím!" vyhrožovala jsem, když mě zase vyhodil do vzduchu. Pak mě ale popadly silné ruce a já ucítila nezaměnitelnou Jasperovu vůni. Skoro jsem zavřela oči a nechala se jeho rukama nést, ale pak jsem si uvědomila, že by to Jasperovi asi vadilo. Usmála jsem se na něj a vykroutila se mu. Jasper se podivně zachmuřil a já si uvědomila, že i když se směju, tak cítí mé emoce. Udělala jsem to nerada, ale natáhla jsem přes sebe štít. Zachmuřil se ještě víc.

,,Tak jsem se bál, že jsi mrtvá.. doopravdy!" řekl se smíchem a pořádně mě objal.

,,Pozor, nebo mě rozmačkáš!" řekla jsem s předstíraným veselým. Jasper mě zmáčkl ještě víc.

,,Já.. nezabili mě. Zajali a.. to je jedno. Odjíždím a ty jsi povíšil, Jazzy." Jasper se zarazil. Prudce si mě otočil čelem k němu a tvrdě mi sevřel ramena.

,,Co to děláš, Bello?" zeptal se tvrdě. Kdybych nevěděla, že je s .... Edwardem, tak bych řekla, že žárlí.

,,Nic," začala jsem zmateně: ,,Ale potřebuju nové prostředí, zkušenosti a známosti... dusí mě to tu. A ty to víš nejlépe." řekla jsem nakonec s malou výčitkou.

,,Jasper má pravdu, co to vyvádíš?!" vložil se do toho Edward.

,,Co vám vadí? Konečně nad sebou nebudete mít necitelnou a na nebezpečí nehledící ženskou," toto jsem věnovala Edwardovy, který mě propaloval pohledem: ,, a konečně povíšíš." věnovala jsem mírnějším hlasem Jasperovi.

,,Bello, děláš chybu." začal Jazz: ,,Já nechci povíšit, pokud odejdeš." dořekl.

,,Pozdě." broukla jsem a rty se mu otřela o líc.

,,Zbohem, doufám, že se potkáme až za hodně dlouhou dobu a každý bude mít ve svých vztazých jasno...  Jo a pozdravujte Alici!" dořekla jsem a otočila se ke klukům zády. Když jsem byla v půlce zahrady, ozval se Edwardův výkřik:

,,Bello, počkej, nechápeš.." křik se přibližoval. Ale naštěstí se objevil Erot. Vyděla jsem, že vše pochopil.

Dřív, než jsem si uvědomila, co dělám, jsem se mu vrhla do náručí a potichounku vzlykala.

Ale hned jsem to dostala pod kontrolu. A než jsem od Erota odstoupila, tak jsem zaslechla prasknutí větvičky. Prudce jsem se obrátila a hleděla do překvapených tváří Jezze a Edwarda. A nevím proč, ale propadla jsem ve výbuch čistého, průzračného, zvonivého a hysterického smíchu.

,,Měli by jste se vydět!" dostala jsem ze sebe, když jsem se jakš- takš vychechtala.

,,Toto je.." ukázala jsem na Erota, ale Edward se otočil na potpatku a utekl, jako by ho vlci (nebo vlkodlaci) honili. Jasper kmital pohledem ode mě ke vzdalujícímu se zvuku běhu a já kývla. Ať jde radši za Edwardem.

,,Jen jsem jim chtěla říct, že jsi můj nový spolupitník!" řekla jsem nevině a Erot se na mě nechápavě díval.

,,Měníš nálady častěji než dýcháš!" poznamenal nakonec a já se na něj zašklebila.

,,Chci si něco vyjasnit. Ty jsi byla v síni. Víš o dýce. Máš víc schopností, než Aro tuší a umíš velmi dobře hrát.. je to tak." nesouhlasně jsem zavrčela. Ale né proto, že by to nebyla pravda. Byla. Zavrčela jsem proto, protože mě Erot tak lehce odhalil.

,,Já jsem jen... voják.." řekla jsem. Smutně? Asi Ano. Erot se na mě chápavě a krapet naštvaně podíval.

,,Pojedem? Jestli nás tu Edward najde, tak za něho neručím. Netuším sice, co ho tak rozčílilo, ale my v tom asi hrajem hlavní roly.." řekla jsem zase vesele a poklepala na brašnu. Erot si asi nic nebral.

,,Jo, klidně.." řekl po chvíli přemýšlení.

,,Chceš letět, jet autem nebo běžet." Běžet? pomyslela jsem si nadšeně. Už dlouho jsem se jen tak neprobíhala.

,,Jak daleko?" zeptala jsem se.

,, Z Volterry do.. Prahy. Nebo někam do toho okolí." řekl. Praha.. to mi něco říká.. Matka měst! A těším se tam. S nadšením jsem přikývla.

,,Poběžíme!" řekla jsem rozhodně a Erot se usmál.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře