Prolog

8. srpen 2009 | 10.08 |

Návštěva Volterry

,,Zlato, já tam nechci.." řekla jsem svému přítely. Pobaveně se ušklíbl. Přišel ke mě, chytil mě v pase a přitáhl si mě.

,,Miláčku, prosím.." zadíval se mi omamně do očí a mě se mezi obočím utvořila vráska.

,,Já bych dnes chtěla zůstat tady.." řekla jsem a Mirek se zasmál.

Už jsme tady v Itálii na dovolené týden a přesto se Mirek ani jednou nezastavil a nešel se mnou na pláž. Pořád jen nějaké památky.. pomyslela jsem si trochu uraženě.

,,Běž si.. já zůstanu v hotelu.." řekla jsem a naštvaně se na mou lásku podívala.

,,Hej!" zasmál se a políbil mě. Nebral to vůbec vážně. Vůbec nevěřil, že jsem na něj pekelně naštvaná i když to jsem byla.

,,Mirku, aspoň dnes!!" žadonila jsem po svém příteli. Nedokázala jsem se na něj dlouho zlobit. A on to věděl.

,,Život máme jenom jeden, tak ať stojí za to? Né? Až budeš stará babka tak si lehávej na pláži, ale dokud jsi mladá a svěží, tak prozkoumej vše co jde!" řekl až nechutně optimisticky a já se na něj vyčkávavě podívala. Jak můžu chodit já, nejlenochovatější lenoch na světě s takovým.. hyperaktivním klukem? Asi mě přitáhl jeho smělí duch..fylozofovala jsem v duchu a pak se na něj podívala.

,,Když s tebou půjdu dnes na památky, půjdeš se mnou zítra na pláž, přestaneš plánovat, kam půjdeme a přestaneš se rozplívat nad památkami?" zeptala jsem se a Mirek se zachmuřil. Chtěla jsem toho po něm hodně , ale.. koho taky baví se tahat po tísíc let starých kamenech?? nakonec se Mirek pousmál.

,,Dobře, půjdu s tebou zírtra na pláž.."

,,Ale o památkách budeš básnit dál.." zamumlala jsem si pro sebe a Mirek mě se smíchem políbil. A už mě vyháněl do koupelny kde na mě div nepustil ledovou vodu, dal mi na stoleček dobrodružně vypadající věci a už taky odešel něco chystat. Až moc hyperaktivní... pomyslela jsem si a nechala si na kůži dopadat horké kapky vody. Zrovna jsem byla ve fázi.. ,naprosté uvolnění, když mě má láska nepříliš šetrně vytáhla ven a začala mě sušit.

,,To si sprchou vynahrazuješ moře?" řekl se smíchem a nechal mě se obléct. Ale stejně sem každou chvilku nakoukl a využil příležitosti k tomu, aby si prohlédl mé tělo. Nebyla jsem moc tlustá a ani jsem neměla špeky.. což je zázrak. Nebo vlastně ani né.. s tím jak mě Mirek pořád někde tahá je to vlasně dostatečná odměna....

Jen jsem se oblékla, tak mi Mirek hodil batoh na záda a už mě vyhněl z hotelového pokoje. Ani nevím jak, tak jsme propluli jídelnou a vzali si pár kousků jídla a už jsme sděli v autobuse, kde se na nás andělsky usmívala až nenormálně krásná žena.

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se zvědavě, ale kupodivu nepřišla žádná odpověď. Koukla jsem se na Mirka, ale ten okouzleně sledoval naši průvodkyni. Zamračila jsem se. A asi taky trochu urazila, protože jsem se zvedla a chtěla vystoupit, ale průvodkyně mi rázně pokynula, ať si sednu.

,,Nechte mě projít!" čertila jsem se , ale když se na mě ta žena podívala, zhrozila jsem se. Bylo poznat, že má čočky, protože měla černorudé oči a hrozivě mi mrazivým hlasem nařídila, ať si sednu. Ihned jsem uposlechla. Jakmile jsem dosedla, schoulila jsem se více k Mirkovi, ale ten pořád okouzleně pozoroval tu ženu.

,,Vyděl jsi, jak mě hrubě vyhodila?" zeptala jsem se a chtěla slyšet slovíčka útěchy, kterými mě v podobných situacích Mirek obdařil. Ale tentokrát nic. Ohromeně jsem se na něj podívala a zatřepala s ním. Nechápavě ke mě něco prohodil a dále zíral na tu ženu jako na svatý obrázek.

,,Mirku!" řekla jsem už docela naštvaně, ale on se na mě jen bez zájmu podíval. Za jiných okolností bych se asi ani nedivila.. byla jsem oproti té ženě ošklivé káčátko, ale teď mě to rozzuřilo ještě víc. Vrazila jsem mu facku.

Mirek se na mě ohromeně podíval a pak hrubím hlasem odpověděl:

,,Co děláš, pomátla ses?" pak s hrůzunahánějícím obličejem odešel si sednout někam jinam. Okamžitě jsem posmutněl a zadržovala slzy. S Mirkem jsem byla už 8 let a pohádali jsme se jen jednou.. protože jsem přišla opilá z firemního večírku.

8let.... vlastně 6 bylo jenom lepší přátelství... setkali jsme se na gymnáziu a pak jsme dělali na společné výšce. Já teď byla vedoucí na jednom oddělení, které specializovalo na nové počítačové sofwvéry a Mirek byl Veterinář. Oba jsme měli málo času, ale o to víc jsme se měli rádi.

,,Mirku.." hlesla jsem a už se chtěla zvednout, když se autobus rozjel. I tak jsem chtěla se k Mikovi probojovat, ale zase mě průvodkyně zarazila. Tak jsem celou cestu smutně přemýšlela, jak se mám Mirkovi omluvit. On se neomluví a v tomto stádiu bychom mohly vydržet do konce života.

Najednou autobus zastavil a já oknem zahlédla krásný, velký a trochu strašidelný hrad. Průvodkyně se zářivě usmála a já si chvíli myslela, že tato žena na mě hrubá být nemohla, ale pak se její pohled zasekl na mě a jí se z úsměvu stal smutný škleb. Okamžitě jsem odvrátila pohled a se skloněnou hlavou jsem se šinula z autobusu. Okolo mě si vesele povídali chlapy a já se cítila strašně sama. Zahlédla jsem Mirka a chtěla se mu omluvit, jenže ten se teď zrovna plazil po průvodkyni. Nevěřícně jsem se na něj podíval a pak se odvrátila. Slzy jsem nezaržela. Se skloněnou hlavou jsem šla do hradu a zahlédla nápis:

Vítejte ve Volterře...

Tak Volterra.. o té jsm nikdy neslyšela.. ale Mirek určitě. pomyslela jsem si a nálada mi klesla ještě níž, než byla teď. Jako na popravu jsem vešla do hradu a v tu chvíli jsem si neuvědomila, jakou jsem měla skoro pravdu. Ucítila jsem pach něčeho, co jsem neuměla identifikovat a rozhlédla se okolo sebe. Bylo to tu jako na ostatních hradech, které jsem viděla  (a že jich málo nebylo), ale tady bylo něco zvláštního. Byl tu chlad, který na hradech bývá, ale i něco.. jako život.

Žádné krysi.. uvědomila jsem si, ale všimla si, že nikde pasti nebo jed na krysi nebyl. Musí je někdo pravidelně chytat. Že by zde někdo bydlel?

Zvědavě jsem se rozhlížela, ale nikdo nikde. Zmateně jsem se dívala na vzdalující se skupinu a rychle jí dohnala. Nikdo se nedíval na obrazy a fresky na stěnách, přestože průvodkyně docela zaujatě povídala, z jaké jsou doby a na každý zvláš ukázala.

Nakonec jsme došly do nějaké velké síně a průvodkyně řekla, že toto je konec naší cesty. A mě přepadla neblahá předtucha.  Z nějakého mě neznámého důvodu jsem na poslední chvíli vycouvala ze zavírajících se dveří jídelny a rychle se chtěla vrátit zpět, ale jak jsem běžela, tak jsem se ztratila. Vyděšeně jsem běhala tam a zpět a snažila se být co nejtišší. Najednou se hradem rozrzněl hlasitý gong a já zděšením vykřikla. A najednou jsem uslyšela z té místnosti, kde jsem byla křik. Hrůzostrašný a bolestný. Překonala jsem touhu se tam jít podívat a chtěla se rozběhnout co nejdál od toho křiku. Ale ani jsem se nepohla. Strach mě úplně znehybnil. Cítila jsem, že upadám do šoku.

a najednou mě nějaká ledová ruk ppadla za rameno. Zděšeně jsem znovu vykřikla. Ruka mě prudce otočila k její nositelce a já oněměla. Krásná žena, hodně bledá se skoro černými vlasy a krvavě rudýma očima i mě měřila.

,,Zatoulala jsi se od skupiny?" optala s hlasem.. zvonkohrou. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Žena mě stále držela za rameno, ale začala mě vláčet směrem k místnosti.. jídelně. Chtěla jsem se bránit, ale cítila je, že tato žena mi minimálně pomůže.

Rozrazila dveře jídelny a já se nezmohla ani na výkřik. Ovitla jsem se v hororu, které jsem tak milovala. Všude okolo bylo plno těl, ale ani jedna kapka krve. A uprostřed trůnila kopa mrtvol. Konečně jsem se zmohla n výkřik a přilákala k sobě pozornost, což bylo poslední, co jsem chtěla.

,,Heidi, jedna ovečka se ti zatoulala.." řekla žena, co mě držela nějak moc rychle. Skoro jsem jí nerozuměla. Heidi, průvodkně si jak se zdá oddechla.

,,Ta stejně byla pro tebe.. už jsem se bála, že jsem ti zapoměla přinést večeři.." řekla Heidi a já jí se zajmem poslouchala. Vlastně jsem poslouchala melodii slov těch dvou krásných žen. Smysl mi nějak unikal.

,,Pro mě?" zeptala se žena co mě držela za rameno překvapeně a pak s pokrčením ramen se ke mě sklonila. Chvíli to vypadalo, že mi chce něco pošeptat do ucha, ale pak se mi krkem rozlila neuvěřitelně velká bolest. Zděšeně jsem zakřičela a začala jsem tu ženu mlátit. Nereagovala a ... sála? Začala jsem ztrácet vědomí a pak ta žena přestala. Ještě jsem zaslechla něco ve smyslu.. Líbí se mi.. je odvážná..

Pak mě pohltila tma a nakonec se mě zmocnil oheň. Oheň, který se šířil od krku do ostatních částí těla...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Prolog soska for animalss 09. 08. 2009 - 15:54