23. část

20. říjen 2009 | 19.25 |

Ahoj Volterro!

Přistáli jsme a já se snažila upírku, co měla předtuchy přetáhnout k nám (myslím Volturrům). Po chvíli intenzivního snažení.. (nechtěla jsem na ní totiž použít hlas) se mi to nakonec podařilo.
,,Jak ty tvoje předtuchy fungují?" zeptala jsem se jí a ona se na mě zamračila.
,,Nemluvím o tom ráda.." řekla a já se na ní ušklíbla. Byla jsem v dobré náladě. Erot běžel napřed. Nic mě nebolelo ani nepálilo. A přetáhla jsem k nám nějaký nový dar.
,,To budeš muset, jinak se tě Aro dotkne a vše se o tobě dozví.." řekla jsem a zatajila to, že se jí dotkne určitě i kdyby mu odvyprávěla její upíří život od začátku...
,,Nóóó´, někoho se dotknu a uvidím, co se mu stane. Někdy vidím obrazy, jindy jen pocity. U tebe jsem jasně cítila velkou bolest a pak jsem viděla to, jak se nad tvým sedadlem sklání nějaký muž, který pak uteče a ty se držíš za bok.. a tak podobně. Někdy necítím nic, ale to co uvidím se vždy stane.." řekla a já pozorně poslouchala.
,,Tak, vítej ve Volteře.." řekla jsem, když jsme přiklusali až k bráně. Upír, co tam byl se na mě šokovaně podíval a začal koktat (nevěděla jsm, že to upíři svedou) pozdrav.
,,P-p-p paní Isabello, vy jste živá?" zeptal se skoro vyděšeně.
,,Mrtvá už nějaký ten pátek jsem.." odpověděla jsem ironicky a pokračovala.
,,Nikomu o mé přítomnosti neříkej, odveď tuto upírku k Males a tak dále.." řekla jsem jako nic a pokračovala k poklopu. Potichounku jsem skočila dovnitř a vešla jsem. Okolo recepce, kde byl nějaký mladík jsem přešla jako stín. Došla jsem ke dveřím síně skoro nezpozorována a pak jsem se zeptala upírů, co hlídali, kdo tam má jít a kdo ne (ale hráli karty..) jestli můžu vejít. Ani od své hry nevzhlédli a pokývali hlavou na souhlas.
Tak jsem proklouzla dovnitř. Tiše. Ani jsem nerozrazila dveře tak, že bouchli o zeď ani jsem dveře nevykopla, jak mám ve zvyku. Něco mi v tom zabránilo.
,, ... a zachránila mě jedna upírka, co tam byla zřejmě taky uvězněná." řekl Erot.
,,Jak vypadala?" zeptal se hned Aro a já potěšeně zjístila, že se o to opravdu zajímá."
,,Menší než já, černé vlasy, krásná i na upírku.." řekl monotóně a Aro ho přerušil.
,,Je v pořádku?" zeptal se hned Aro a Caius se ještě veseleji zeptal:
,,Je mrtvá?" Erot se na ně překvapeně podíval a už se nadechoval k odpovědi, když jsem se ozvala já.
,,Caiusi, drahý, jsem živá!" křikla jsem hlasitě a Caius se na mě zklamaně podíval.
,,Bohužel.." řekl, ale možná jsem tam zaslechla stopu radosti? Blbost!
Aro ale byl mnohem veselejší z mého návratu. Ihned vztal ze svého trůnu a objal mě. Jen tak tak jsem stihla přetáhnout přes sebe štít, což ho očividně zklamalo.
,,Bello, víš jak jsem se o tebe bál.. když mi zlomený Edward řekl, že jsi se obětovala, aby mohli utéct! A kvůli tak nezvladatelnému daru! Každý, kdo se k němu přiblíží, usne! Bez tebe to ani nemělo smysl! Neměla jsi se obětovat.

" řekl mi vyčítavě a já strnula. Edward a zlomený? pomyslela jsem si zděšeně a znovu vnímala Ara.
,,Hlavní bylo dostat skupinu do bezpečí! Kdyby jsme zahynuli všichni, tak bys přišel o dost dobrých bojovníků, to jsem nemohla riskovat.." řekla jsem mrtvým hlasem a tvrdě se mu podívala do očí.
,,Nikdy nemyslíš na sebe.." řekl tiše a já se na něj pobaveně podívala.
,,Co kdyby jsi nám za tuto akci stáhl pár let.. dejme tomu 20?" využila jsem příležitosti a Aro se na mě zhrozeně podíval.
,,Teď vím více než dřív, jak moc vás potřebujeme! Nemohu vás propustit!" řekl hlasitě a sedal si na trůn. A já se na něj nevěřícně podívala.
,,Aro, to nemůžeš." šeptla jsem. Musí nás propustit! Ale pak jsem se sebrala.
Pohrdavě jsem se ušklíbla, vysekla jsem co nejposměšnější a nejpohrdavější poklonu a vytratila jsem se z sálu. Hned za dveřmi jsem seřvala ty karbaníky.
,,Sakra, co kdyby někdo zaútočil, ani by jste si toho nevšimly." zařvala jsem vztekle a bouchla jsem pěstí  do stolu. Ten to samozřejmě nevydržel a rozpadl se málem na třísky.
Pěstí jsem bouchla do zdi a ta se mi ponořila skoro po loket. Cestou do svého pokoje jsem nadávala jako špaček. Ale když mě zlost opustila, tak jsem posmutněla. Já nechci do konce života bojovat! pomyslela jsem si zoufale a třískla dveřmi do mého pokoje. To co jsem tam uviděla mi vyrazilo dech.
Edward ležel na mé posteli a těsně nad ním se skláněl Jasper. Vypadalo to, jako by se chtěli... políbit! Tak Edward je zlomený, jo? to byla jediná myšlenka, která dávala aspoň tochu smysl..
Zhrozeně jsem se na patě otočila a utíkala zpět do síně. Za sebou jsem uslyšela známe muck, mlask a měla jsem co dělat, abych se nezhroutila. Co se jim to proboha stalo!...
Dorazila jsem do síně a prudce rozrazila dveře.
Zmateně jsem se rozhlédla, vypadalo to tu, jako když jsem odešla. Jako, kdyby mě poslouchali..
Asi se ani nepohli.
,,Já chci pryč!" řekla jsem a Aro se na mě odmítavě podíval.
,,Nemohu tě propustit.." řekl a já mu skočila do řeči.
,,Klidně i na misi.. co se to s nimi stalo! Cos jim udělal!" zakřičela jsem a Aro se na mě nechápavě podíval.
,,Pošli mě klidně i na výzvědy přestože takové mise nesnáším, hlavně pryč od tud!" řekla jsem rychle, když jsem pochopila, že toto by nesvedl ani Aro. Myslím Edwarda a Jaspera. Oni se asi opravdu začali mít rádi.. Podívala jsem se zoufale na Ara. Caius se uchychtl. Zřejmě se mu líbilo, když jsem byla v úzkých.
,,Tvá skupina nemůže zůstat bez velení.." začal Marcus , ale já i tomu skočila do řeči.
,,A co kdybych zemřela. Velení by převzal určitě Jasper, ten se o to postará.." řekla jsem hodně zoufale a snažila se udržet vzlyky, které se mi drali z hrdla. Jasper. Kolikrát mi řekl, jak mě miluje...
,,Jediná mise, kterou ti mohu dát, jsou opravdu výzvedy, ale bude s tebou muset jít.." začal Aro, ale nedomluvil.
,,Nemůžu jít sama...?" zeptala jsem se prosebně. Musela jsem vypadat jako malá ustrašená holčička, protože Aro se na mě překvapeně podíval.
,,Pujde s tebou Erot. Ten v tom má praxi.. nejlepší by bylo, kdyby jste vyrazili hned.." řekl váhavě Aro a já přikývla.
,,Musím s Erotem ještě něco probrat, tak nás nech o samotě!" řekl velitelsky Caius a poslal mě pryč. Dělala jsem, že odcházím. Pak jsem těsně před dveřmi zrychlila, otevřela je a bouchnutím zavřela. Chtěla jsem to sehrát tak, že jsem vyběhla z místnosti, ale přitom tady zůstanu, ale nějak se mi to popletlo, proto jsem musela na sebe natáhnout štít, který mě kryl. Aro se díval n pomalu zavírající se dveře.
,,Je tak.. impulzivní od té chvíle, kdy se vrátila.." řekl Aro nevědomky a já se na něj ušklíbla.
,,Aro, cos jí udělal?" zeptal se potěšeně Caius. hodila jsem po něm otrávený phled a podívala s zpátky na Ara.
,,Nic, když se její skupina vrátila bez ní, tak se do sebe zakoukali Edward s Jasperem." řekl a Markus se ušklíbl.
,,Zakoukali? Oni se do sebe bezhlavě zamilovali!" řekl posměšně.
,,Proč tak reagovala?" zeptal se Erot.
,,Jasper byl její milenec a Edward její láska, zřejmě je nachytala spolu při něčem, co nechtěla vidět." odpvěděl Aro a Erot se na Ara zase překvapeně podíval.
,,Když jsem Bellu potkal, pokládal jsem jí za další bezduchou bojovnici, tvůj nástroj, ale ona má pěkně barvitý život.." řekl Erot a nechápavě zakýval hlavou.
,,Ona je můj nástoj. Ji, Alici , Edwarda a Jaspera jsem přeměnil najednou. Ukázala se jako nejlepší kandidát z těch 4 na velitele a můj odhad je správný. Obětovala by život, za svou jednotku a většinou plní úkoly bez problému, ale poslední se asi zvrtla." řekl Aro a Erot nespokojeně řekl:
,,Zvrtla?  Vždyť ona byla na jejich základě. Byla v roztrhaných šatech a zřejmě byla mučená.. Když mě zachránila, tak jsem se nemohl hýbat, ale dobře jsem vnímal její únavu. Cítil jsem, že teď se napila do syta, ale předtím zřejmě byla ponechána dlouho žízni... Vlastně ani nechápu, jak se z toho vězení mohla dostat.." dokončil svůj proslov Erot a Aro se na něj zamyšleně díval.
,,Edward mi řekl, že bojovala proti ohromné přesile, bylo jich asi 50. Než utekly, tak jí prý proklouzly jen 2. To zanmená, že nemusela být mučena, ale mohla být jen vyčerpaná z boje.." řekl pomalu a Erot se nevesele zachechtal.
,,Už jen boj proti 50 upírům je mučení.. " broukl.
,,Ale proto tady nejsme, " změnil téma hovoru Aro a zeptal se.
,,Našel si je?"
,,Ano," odpověděl Erot a pokračoval: ,,Je jich daleko víc, než jsme si mysleli. A mají ji." řekl a trojice vládců se potěšeně usmála.
,,Musíme ji mít! " řekl Caius.
,,Dvě už máme a teď máme na dosah ruky i třetí.." řekl spokojeně Aro a já nechápala o čem se baví.
,,Měl jsem jí tak blízko.." ozval se najednou Erot a Aro zpozorněl.
,,Jak to myslíš?" zeptal se Aro.
,,Letěla se mnou v letadle. Chlápek, co jí měl napadl tady tu Bellu, musel jsem jí vyléčit, ale než jsem měl možnost prohledat letadlo, tak nastal malý zádrhel.." řekl Erot a já si uvědomila, že mluví o mě. A o dýce!! došlo mi hned po té. Zvedla jsem ruku do úrovně očí a uviděla, jak si ten kousek železa klidně leží v mém rukávu.
,,Léčil jsi jí?" zeptal se Caius a dodal:
,,Měl jsi jí nechat zemřít. Pořád si stavý hlavu."
,,Ale je výborná bojovnice a skvělí stratég.." řekl Marcus.
,,No a co, plete se do záležitostí, do kterých jí nic není." řekl rozzuřeně Caius.
,,Je jako má dcera.." řekl Aro a Caius se na něj pohrdavě podíval.
,,Dcera, co to dnes je. My stejně neumřem, takže nemůže převzít vládu. A když jí máš tak rád, proč jí teda posíláš na ty sebevražedné mise?" zeptal se otráveně a pohodlně se rozvalil ve svém křesle.
,,Protože si nejdříve musí u upírů získat přirozenou autoritu. Slyšels, jak sjela ty upíry přede dveřmi? Kdyby to udělal někdo jiný, tak by ho ochranka zmlátila, ale na Bellu si netroufly." řekl Marcus a Caius se naštvaně podíval na něj.
,,Za koho hraješ, za mě nebo za Ara?" zeptal se rozlobeně. Marcus se zazubil, což mi málem vyrazilo dech.
,,Za Bellu." řekl prostě a já hlasitě vydecha. Pak jsem se zhrozila, protože jsem asi nedala štít, který zadržuje i zvuky, ale stejně se ten můj výdech ztratil v překvapeném Arově vrčení. Vrčení? Měl by být rád, ne?
,,Já už půjdu.." řekl pochechtávající Erot a vycouval z místnosti. Bleskl pohledem ke mě a zřetelně pronesl:
,,Pokud mě budete hledat, tak jsem v zahradě.." a vyšel z místnosti. Těsně, než se dveře zavřeli jsem z místnosti vyklouzla já. A narazila na stojícího Erota. Bleskurychle se otočil a chytil mě.
,,Pusť mě, jdu za Arem!" prskla jsem a hrála, že jsem v místnosti teď nebyla. A Erot mi asi uvěřil, protože se podezíravě podíval ke dveřím a odešel. Já se na patě otočila a pospíchala do mého pooje. A doufala, že už tam kluci nejsou. Píchlo mě u mého mrtvého srdce, když jsem si uvědomila, že mě ani jeden nemá rád. A co Alice? pomyslela jsem si najednou, ale pustila to z hlavy.
Sbalila jsem si věci na cestu (kluci naštěstí už v pooji nebyli a postel byla dokonce perfektně uklizená, ale stejně jsem se jí ani nedotkla. Štítila jsem se toho, co na ní může být.
A když jsem si vše zbalila, hodila jsem si brašnu s věcmi přes rameno a pospíchala do zahrady. A neuvědomila si, že jsem Erotovi právě skočila do pasti...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 23. část ronnie 25. 02. 2011 - 23:29