Moira | Sestra 6

6.kapitola: Boj

,,Jak může mít jedno slovo tolik významů.." zeptal se zmateně Eragon. Pokrčila jsem rameny.

,,Nevím, toto slovo mi dal Tisilis´tropkua." řekla jsem a zahlédla Eragonův překvapený výraz.

"Odkud jsi ho vzala a co to vůbec je? Ve svitcích byly jen náznaky." řekl a dokončil ochranu svého meče. Postavil se do střehu a počkal, až i já budu připravená na boj.

"Dostala? Ani ne.. kdysi jsem jedno našla v jeskyních. Rozluštila jsem ho a teď mi každých šest let dá nový." řekla jsem. Eragon se stále tvářil nechápavě.

"Je to, jako semínko myslím, spletenec jedné větvičky. Když ji rozpleteš, aniž bys něco zlomil či poškodil, tak ti vznikne dřevěný kořen. Ten pak zasadíš a po nějaké době ti z toho vyroste stromek... tři má i Arya v pokoji. A někdy, je to tak půl na půl, ti strom prozradí zapomenuté slovo. " řekla jsem a Eragon se na mě užasle podíval. "Svůj meč jsem si sama ukovala s kovářčinou asistencí a pojmenovala jsem ho tímto slovem. Neznala jsem jeho význam a ani jsem to nechtěla vědět, jen mi něco našeptávalo, že to tak udělat mám." dořekla jsem a snažila odblokovat ránu, která mi mířila na rameno.

Byla jsem rychlá, mrštná, pružná, ale na šermířství jsem byla levá, to jsem o sobě věděla. Ker se mým myšlenkám zasmála.

Zdařile jsem se vyhnula Eragonovým ranám, ale sama jsem útočila jen málo. Většinou jsem po zmaření Eragonova útoku měla možnost ho zasáhnout, ale já toho neuměla využít. Po chvíli to Eragona dost štvalo.

"Bojuj, nešetři mě!" zakřičel a vrhl se na mě složitým výpadem. Všem jeho výpadům jsem se vyhnula nebo je blokovala a nakonec jsem Eragona dokonce zasáhla do boku, ale bylo to tak nešikovné, že mu to neudělalo skoro žádnou ujmu.

,,Já neumím bojovat, učím se." řekla jsem a Eragon se na mě díval jako na trojhlavé tele.

Zaútočil, ale já zdařile mařila jeden útok za druhým. Ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak jsem ho nezasáhla.

"Jsi dobrá v obraně, co dobrá, mistr... ale v útoku pokulháváš." zakřenil se Eragon a pořádně se do mě pustil. Začínalo mě to nudit. Začala jsem obranu lajdat a snažila jsem se vyhnout výpadům s co nejmenším vypětím sil. Což bylo dost těžké, když už i teď jsem se namáhala minimálně. Nakonec mě s mým přístupem Eragon zasáhl do boku a že to byla rána. Zalapala jsem po dechu a prudkým pohybem Eragona odzbrojila. Vrhl se na mě pěstmi a odhodil i můj meč. Odkopla jsem si ho přes hlavu za sebe. V boji tělo na tělo jsem totiž nebyla tak nešikovná, jako s mečem.

Zářivě jsem se na Eragona usmála, ale ten k mému zklamání popadl svůj meč a zaútočil na mě. Kouzlem jsem si přivolala svůj meč do ruky a zase se bránila.