22. část

16. říjen 2009 | 22.57 |

Tuhle kapitolku jsem psala v polospánku, proto, když tam bude nějaká blbost, nebo něco nebude dávat smysl, tak to radši ignorujte..    :)

To pálí!
 
Celý let byl pro mě jako upalování. Bolest ,,ustupovala,, tak nějak skoro neznatelně. Dvakrát jsem musela zajít na záchod a tam jsem se trochu odreagovala.
Poprvé jsem rozmlátila zrcadlo, pak jsem protlačila splachovadlo a nakonec jsem utrhla kohoutek. Rychle jsem se odtamtud vypařila, sedla si a předstírala spánek.
Občas jsem sebou cukla, když byla bolest horší, ale už jsem to dostávala pod kontrolu.
Podruhé jsem šla na jiný záchod a tam se na ránu podívala. A šokovaně jsem vyděchla. Okolí rády bylo zarudlé a.. oproti kůží okolo, horké!  V tu chvíli jsem se vyděsila a rozhodla se to ukázat Erotovi.
Vylítla jsem ze záchodku a hrnula se tam, kde Erot seděl. Ale nic jsem nestihla říct, protože jsem viděla, že má dost starostí i beze mě. Ta upírka se úplně přestala ovládat. Letuška se na to vyděšeně dívala.
,,To je záchvat, má hrůzu z výšek a omylem vyhlédla z okna, běžte radši dál.." řekla jsem a začala se na naší přítelkyni soustředit. Po chvíli jsem okolo ní udělala štít, který nepropouštěl zvuk ni pach , ale zároveň byl nehmotný...
Upírka ustrnula a z černých očí jí číšel hlad.  Klid! našeptávala jsem jí... Uklidni se a vypni.. a opravdu. Upírka ztuhla a vypadala, jako když usla. Začala jsem vnímat okolí a taky vystrašený letuščin dech.
,,Klid, to se stává.." prohodila jsem směrem k ní a dělala, že upírce kontroluju tep, dech a měřím jí teplotu. Letuška vyděšeně něco zakoktala a rychle odešla. Asi se bála, že od nás něco chytí...
Upírka ustrnule ležela a já se sesunula na zem. Nevím proč, ale strašně mě to vyčerpalo. Po chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že ze mě ta rána vyčerpává energii.
,,Děje se něco?" zeptal se mě Erot.
,,Já, potřebuju ti něco říct." řekla jsem mdlím hlasem a se syknutím se chytla za bok. Zamrkala jsem, když se se mnou zatočil svět.
Když jsem se jakš-takš probrala, cítila jsem, že jsem ve vodorovné poloze a cítila jsem, že mě v pase drží dvě silné ruce. Nadechla jsem se a dech se mi zadrhl v hrdle, když jsem ucítila jeho vůni. Překvapeně jsem otevřela oči a hned je zavřela. Trhaně jsem se nadechla. Mé rozrušení mělo dva důvody.
1) na mě z centimentrové vzdálenosti koukal Erotův obličej a
2) ozvala se rána v boku.
,,Neměla jsi se tolik přetahovat, kvůli cizí upírce.." řekl Erot a já s radostí zaznamenala podtón obavy. Ale mou radost přetla bolest, která mě donutila se protnout jako luk a já se snažila nevydat ani hlásku, přestože byla křeč stejně hrozná jako proměna...
Když jsem se znovu uvolnila a otevřela oči, uviděla jsem, že sedím Erotovi na klíně, upírka mě z druhého sedadla ustrašeně pozoruje a ostatní cestující se také neubránili zvědavmu pohledu. Vztekle jsem všem přikázala, aby si nás tří nevšímali a tak se po chvíli urputného snažení stalo.


,,To není kvůli mím schopnostem.." řekla jsem Erotovi a vyhrnula si triko. Erot si mě přehodil na druhou stranu a sklonil se nad mím bokem. Ucítila jsem, jak jeho nos na chvilku přejel po mém krku. Pravděpodobně to bylo jen náhodou nebo nedostatkem prostoru, ale stejně mě to po celém tělo rozechvělo. Trhaně jsem se nadechla, když se Erot dotkl okraje rány.
,,To není možné, nic není tak silné, aby to prorazilo naší kůži.." řekl tajemně a já poznala to, že lže.
,,Kdo ti to udělal?" zeptal se a autorativně se mi podíval do očí. Znala jsem to. Upíři starší 1000 let si nějakou takovou schopnost časem utvoří. Něco, jako mé omamování, ale silnější (nebo slabší, podle toho, o co jde). Ani jsem si to neuvědomila a říkala jsem:
,,Zaútočil na mě člověk, ale byl podivně silný.. Bodl mě do boku a utekl.." řekla jsem a omámeně seděla Erotovi v náručí. Pomalu jsem se vzpamatovávala z jeho vlivu na mě (autorativního) a propadala jinému (velmi intenzivnímu toužení ho třeba jen pohladit po tváři). Povzdechla jsem si nad představou, že jakmile dorazí do Volterry, tak už ho neuvidím. Buď zmizí na další misi nebo ho prostě neuvidím.
Stejně, jako jsem ho doteď jsem ho viděla jen jednou.. teď. Erot se sklonil nad ránu a rukou po ní přejel. Bylo to uklidňující.. příjemně chladila. Po chvíli jsem ucítila, jak se bolest zmenšuje a po chvíli jsem necítila nic. Překvapeně jsem se uvolnila a nahlédla na ránu. Nic tam nebylo. Překvapeně jsem vydechla a pružně zakroužila bokek. A nic, když nepočítám chvení, které mi požíralo tělo. Chvění, které způsobovalo Erotová blízkost. Rychle jsem se postavila. Sakra, leze ti to na mozek. Erot by tě stejně ani nechtěl, praštěnou mladou upírku.. pomyslela jsem si a uslyšela, jak někdo zlápal po dechu. Bleskurychle jsem se na Erota podívala (byl to totiž on, původce zvuku) a starostlivě se na něj podívala. Oči měl úplně černé a znatelně se chvěl.
,,Vy jste se neměl přetahovat pro mě... " řekla jsem a uvědomila si, že léčení te rány mu vzalo dost sil. Rozhlédla jsem se a zavolala si jednoho starýho chlapíka, který by umřel. Erot se na mě nejdřív odmítavě díval, ale pak povolil. Hladově se zakousl a sál. Po chvíli jsem mu klepla na rameno. Ihned přestal a zkroutil mi ruku za záda.
Muž se svalil nám k nohoum a Erot si mě přitáhl k tělu. Přejel mi nosem po krku a nasál mou vůni. Cítila jsem, že bojuje proti sobě. Jak jsem si přála, aby pokračoval a políbil mě.
Ale to nám asi nebylo souzeno. Upírka si odkašlala a já tiše zavrčela. Erot mě okamžitě pustil a já chvíli vztřebávala, že jsem se právě chystala podvést Edwarda. Nebo Jaspera? Šokovaně jsem se otočila a podívala se na Erota. Díval se mi do očí.
,,Pro příště na mě radši nešahej, když piju.." řekl a já zmateně zamrkala. Přikývla jsem a sehla se. Vzala jsem toho muže do náručí a položila jsem ho do jeho sedadla. Vytáhla jsem dýku ( a přemáhala ucuknout) a tam, kde měl kousnutí jsem ho řízla. Vysála jsem jed a nechala ho pomalu umřít...
Sedla jsem si do mého sedadla a čekala na přistání. A nevnímala pomalu utichající pálení, které mi rozežíralo ruku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře