Moira | Sestra 4

4.kapitola: Neshody

Při běhu jsem pro větší rychlost běžela po čtyřech. On mě taky zahlédl a rozběhl se ke mně. Skoro čtyři metry od něj jsem se odrazila a skočila na něj. On taky vyskočil a srazili jsme se ve vzduchu. Odtrhli jsme se od sebe a nakrčení jsme kroužili okolo sebe. Tlumeně jsem vrčela. Po chvíli jsem to ale vzdala a nadšeně mu skočila okolo krku.

"Blödhgarme! Lásko! Tak ráda tě vidím!" musela jsem se krotit, abych nekřičela. Z očí mi stékaly slzy štěstí. Pohladila jsem ho po jeho srsti na zádech. Blödhgarm spokojeně zavrněl a kousl mě jemně do krku. Spokojeně jsem zavrčela. Museli jsme vypadat hodně zvláštně. Muž-kočka celý pokrytý černou srstí a žena- vlk která měla sice normální pleť, ale vlasy měla šedivé, jako vlčí kůže, a oči měla stejně jantarové jako orel. Ale byla tam i něco hypnotizujícího. Oči kobry.

"Ani jsem nedoufala, že tě někdy zase spatřím.." zašeptala jsem mu do krku. Svírala jsem ho ze všech sil a nenasytně vdechovala jeho nezapomenutelnou vůni. Byla jsem tak šťastná, když jsem ho měla u sebe. Měla jsem pocit, že začnu tančit.

"Vlčku, vlčku, pořád ses nezměnila... slíbil jsem, že budu čekat i tisíc let, abych tě spatřil!" zašeptal mi do ouška. Ale... jeho hlas byl mírně... jiný. Už to nebyl jen hlas básníka. Byl to hlas někoho, kdo zažil strasti života. Byl to hlas někoho, kdo bojuje. Byl to hlas dospělého muže.

Spokojeně jsem se k němu přitiskla ještě více, ale vyrušilo nás zakašlání. Nespokojeně jsem se otočila a divila se, jak se k nám najednou dostalo tolik lidí. Šokovaně se na nás dívali. Některé děti si na nás dokonce ukazovali prsty.

Uchechtla jsem se (měla bych se krotit, chovám se jako dítě!) a neochotně z Blödhgarma slezla. Vysela jsem mu totiž na krku a nohy měla obtočené kolem jeho boků. Z davu na nás se špatně skrývaným překvapením hleděla nějaká žena tmavé pleti.

"To je velitelka těchto vojsk, pojď ji pozdravit." zašeptala mi má láska a já si vesele dotančila k té ženě. Pokud jsem měla jakkoliv špatnou náladu, toto setkání rozehnalo všechny chmury. Vesele jsem na Blödhgarma mrkla a pak se začala soustředit na tu ženu. Pozdravila jsem ji po elfském způsobu a naznačila úklonu.

"Ráda vás poznávám..." řekla jsem a snažila se rozpomenout na lidskou řeč.

"Já také, jmenuji se Nasuada a jsem vůdkyně Vardenů, odbojné skupiny proti království." řekla. Usmála jsem se na ni.

,,Já jsem Tyrra, Dračí jezdkyně. Letěla jsem okolo, když na mě kouzelníci zaútočili." řekla jsem a uslyšela nejdříve Blödhgarmovo zalapání po dechu a pak vzteklé zavrčení.

"Dračí jezdkyně? Myslela jsem, že Jezdci jsou jen muži." řekla Nasuada a já se jí hrdě podívala do očí.

,,Nebylo zrovna nejlehčí dostat možnost, dotknout se vejce, ale dokázala jsem to." řekla jsem tvrdým hlasem. Nerada jsem vzpomínala na období, kdy jsem nebyla nic. Za časů mého dětství se totiž ženy nemohly dotknout vejce. Ani nevím proč. Dodnes to nevím. A zřejmě už se to ani nedozvím. Není se totiž už koho zeptat.

"Ah." hlesla Nasuada, když si uvědomila, že přestřelila. Najednou se z nebe s radostným zaburácením snesla Kerilie. ,Já jsem čekala jen na tebe Tyrro, a ty to víš.‘ broukla mi v mysli Ker. Nejdříve jsem nevěděla, o čem mluví, ale pak mi došlo, že asi o tom, jak si mě vybrala. Otřela se mi hlavou o rameno. Pak vesele olízla Blödhgarma.

,Čarodějníčku, ráda tě vidím! Tyrra byla bez tebe jako bez duše!‘ zafrkala Ker a mrkla na mou třetí část srdce rohovitým víčkem.

,Bolí mě jen slyšet, že Tyrra trpěla, i když to bylo kvůli mně. Hlavně , že to bylo kvůli mně.‘ pomyslel si kajícně a pevně mě objal. Po chvíli se z nebe snesla i malá modrá - Safira.

"To je skvělá zpráva. Mysleli jsme, že žádní jezdci kromě Galbatorixova draka, Murtaghtova draka a Safiry už nejsou!" řekla vesele Nasuada a já se na ni překvapeně podívala.

"Tehdy jsme z Ellesméry odletěly dva: Já a Felchin." řekla jsem.

,,Zajímalo by mě, proč nám to královna Islanzadí neřekla." ozvala se Nasuada a já tvrdě odsekla:

"Má královna vám není povinna nic sdělovat. A zřejmě nechtěla přikrmovat chabé naděje, že se vrátíme! Královna jedná podle svého úsudku!" syčela jsem a tvrdě jsem se dívala Nasuadě do očí. Viděla jsem, jak Eragon nenápadně sáhl po meči a jak přehodil váhu na druhou nohu. A odolala jsem nutkání se ušklíbnout. Zřejmě by mě porazil, ale jeho Safira nemá proti Kerilii šanci. "Jen jsem chtěla upozornit na to, že královna je královna." řekla jsem klidně. "Ta se nemusí nikomu zpovídat."

"A já chtěla jen upozornit na to, že nás o tom měla královna informovat, i když byla mizivá šance, že se jezdci vrátí." zopakovala Nasuada svůj názor a já si povzdechla. Proč jen musí být vůdci vždy tak tvrdohlaví?

,A ty nejsi tvrdohlavá?‘ zeptala se pobaveně Ker a já se na ni ublíženě podívala.

"Obdivuji vaše stanovisko, ale mohla bych prosím opustit tento roj lidí? Cítím se jako zvíře v kleci." řekla jsem a doufala, že jsem neřekla nějakou pitomost. Lidská řeč mě škrábala v krku, tak vzdálená jemné elegantní řeči elfů.

"Jen pod jednou podmínkou." řekla Nasuada a já zlostně zavrčela.

"Jakou?!" procedila jsem zlostně skrz zuby a nevraživě se na tu drzou holku podívala.

"Že se nepostavíš na Galbatorixovu stranu." řekla Nasuada a já se k ní začala přibližovat. Najednou mezi nás vtrhla malá děsivá holka. Nasuada se na ni překvapeně podívala a pak se šokovaně podívala na mě.

"V dobách jezdců byli Jezdci svobodní a nikomu nemuseli nic slibovat. Nikomu, kromě svých vůdců. A já se nebudu zavazovat někomu, koho znám ani ne hodinu." řekla jsem zlostně a pak se uvolnila. "Ráda jsem poznala tak odvážnou vůdkyni, ale už musím letět, tady bych se asi dřív nebo později s někým porvala." řekla jsem a podívala se na Blödhgarma. Smutně zavrtěl hlavou. Takže on raději zůstane s tou ženou, než že půjde se mnou? Bodlo mě u srdce a v očích mi stály slzy... tentokrát ale smutku. Cítila jsem se zrazená. Zatla jsem zuby a přistoupila jsem k němu.

"Brzy se vrátím." šeptla jsem mu smutně do ucha.

"Zůstaň, není to tu tak hrozné." šeptal mi nazpátek. Nerozhodně jsem se podívala na něj, na okolí a na nebe. S velkým sebezapřením jsem váhavě kývla.

"Ale jen chvíli, dusí mě to tu." řekla jsem potichu a má láska se usmála. Ač mě před chvilkou zranil, nedokázala jsem se na něj zlobit a když mě požádal, abych zůstala, nemohla jsem odmítnout. Přivinul si mě k sobě a já spokojeně zavrněla.

,Kerilie, asi tu nějakou tu chvíli zůstaneme.‘ poslala jsem jí myšlenkou. Nic neodpověděla. Cítila jsem, že to sice není to, co by chtěla, ale souhlasila. Obrátila jsem se k Nasnadě a chladně jí sdělila, že zde chvíli zůstanu, a pokud mne chce omezovat, může proti mně postavit svého jezdce. Neodpověděla, jen se jí zablesklo v očích a hrdě odešla.

"Sestřenko, takhle jsi na ni nemusela vyjet, jen se snaží zajistit bezpečnost svých lidí." broukla Arya , která k nám došla. Unaveně jsem se na ní podívala.

,,Nesnáším, když mi někdo dává ultimátum... buď to nebo tamto. Leze mi to na nervy a já bych navíc nesnesla být uvězněná tady, mezi těmi lidmi a zvědavými pohledy." odpověděla jsem s úsměvem Aryi a ta jen zakroutila hlavou.

,,Víš, že jste s Ker stejné? Obě stejně tvrdohlavé, volné, svobodné a hlavně výbušné." řekla a já se na ní ublíženě podívala. Jen se mému pohledu zasmála a odešla. Zahlédla jsem, jak se na mě zamyšleně dívá Eragon.

,,Je ti dost podobný." broukl Blödhgarm a já zavrtěla hlavou.

"Jenom vzhledově." řekla jsem a chtěla odejít. Blödhgarm mi ukázal, kde elfové sídlí, a já se k nim přidala. Ker si zase odletěla do oblak a já s povzdechem lehla na postel. Blödhgarm si sedl ke mně a dal si mou hlavu do klína.

"Chyběla jsi mi." řekl toužebně a já se usmála. Oči se Blödhgarmovi zamlžily a on se pomalu, jakoby váhavě, sklonil. Pohladila jsem ho konečky prstů po tváři. A Blödhgarm se nade mě konečně sklonil a políbil mě.