20. část

10. říjen 2009 | 16.56 |

Víc než láska

Po chvíli se ze sprchy vyloudal i můj nový společník a tázavě se na mě podíval.
,,Taky čekám na oblečení!" odpověděla jsem, když začal nedočkavě klepat nohou o zem. Přibližně každou pětinu sekundy. Jakmile jsem na chodbě zaslechla kroky, tak jsem rychle doběhla ke dveřím a než někdo stihl zaklepat, tak jsem otevřela. Zářivě jsem se usmála na mladíka, co mi donesl věci a on koktavě odpověděl..
,,Ta-tady máte věci... paní... slečno... ehm... i pro vašeho... další věc?... prosím!" řekl nakonec a tak svou nesouvislou řeč ukončil. A upaloval pryč. Pobaveně jsem se ohlédla do chodby a uchechtla se, když jsem ho uviděla, jak se zády opírá o zeď za výklenkem tak, aby jsem na něj neviděla... bohužel si asi nevšiml zrcadla, které přímo před ním bylo..
S oblečením v jedné ruce jsem napochodovala do pokoje a hodila po mém společníkovy jeho věci. Oblékali jsme se v trapném tichu. Které jsem přerušila já:
,,Kdo jsi a proč tě tam věznili?" zeptala jsem se zvědavě a úlevně se natáhla na postel. I když.. te mé ve Volterře se nevyrovnala.
,,Jmenuji se Erot a jsem špeh Volterry.." řekl a já se prudce posadila.
,,Ten Erot?" zeptala jsem se překvapeně a začala na něj pohlížet jinak. Strašně jsem si nadávala za ten útok, kterým jsem ho napadla v koupelně. Určitě mě degraduje na ... vojína!! Erot, Arův mladší biologický bratr... wow... to je i na mě trochu silný kafe! A já se s ním chtěla vyspat!
,,Hmmm... omlouvám se za ten útok." řekla jsem pokorně a uklonila se.
,,Pohov, nic ti nevičítám, jen jsem se zamyslel a asi to vypadalo trochu jinak, než to bylo.." řekl. Já se v duchu histericky zachechtala a mezi námi se začalo šířit trapné ticho.
,,Hmmm... co a proč tě tak mučili... proč... co chtěli vědět?" zeptala jsem se a zahlédla, jak se Erot znepokojeně napnul. Začalo mě to zajímat. Laškovně jsem se k němu naklonila (seděl na posteli vedle mě) a zadívala se mu do očí...
,,Co chtěli vědět?" zeptala jsem se znovu a on se na mě prozíravě podíval.
,,Něco, co by neměl vědět nikdo, kromě Ara, Marcuse a Cauise.." řekl a pobaveně se podíval na to, jak jsem v bezmocném vzteku stiskla ruce v pěst.
Změnila jsem strategii a podívala se na něj jako nakopnuté štěně: ,,Já se nikdy nic nedovím, já taky pracuji pro Volterru.." řekla jsem a prosebně se na něj podívala. Uchechtl se.
,,Nemůžu to říct nikomu, kdo má více než 10 čárek." řekl a podíval se na mě. Já v duchu zajásala. Já mám totiž pět a má skupina po šesti.
,,Tak mi to řekni!" řekla jsem už normálně. Nadzdvihl obočí..
,,A jakou máš hodnost!" zeptal se. Já se na něj usmála.
,,Jsem ve zvláštní bojové skupině, mám 5 čárek a má hodnost je plukovník.." řekla jsem výpočet mého postavení ve Volterře a Erot se na mě trochu překvapeně podíval.
,,Asi bych se měl do Volterry vrátit, tolik novinek! Holka v pětce... Aro asi mění zásady od základů.

." řekl si pro sebe.
,,Ale stejně se to musí nejdříve dozvědět vládci.." řekl a zase se podíval na mě. Trochu zklamaně jsem si povzdechla a zase se mu zadívala do čí. A zase se mi tělem prohnala vlna touhy...
Proč! Máš Edwarda, který tě asi zase začal milovat. Máš přece vše co chceš, tak si po tom nešlapej! Nech Erota plavat! ale věděla jsem, že se toho předzevzetí asi nebudu držet. Přitahovalo mě to k Erotovi jako ke krvy.
Vztekle jsem zavrčela a vyběhla z pokoje. Ještě před odchodem jsem vyděla Erotův zachmuřený obličej. Sakra! Musím zpět do Volterry. Jakmile mě Edwardovi silné paže obejmou, tak se mi vše vyjasní!!
 
Jakmile jsme si dostatečně odpočinuli a dali se dohromady.. já jsem za tento týden snad plavala v krvy a přesto jsem měla pořád žízeň, zatímco Erot lovil snad více než já, aby doplnil síly z velké a dlouhé regenerace. Zachvěla jsem se nad obrázkem plynové bomby v rohu místnosti, nad zápachem spáleného masa, kterého se Erot nemohl zbavit a nad tím otřesným obrázkem jeho stavu, ve kterém jsem ho našla...
,,Zamluvila jsem letenky do Volterry, odjíždíme zítra hned po setmění.." prohodila jsem k Erotovi a rychle chtěla zmizet z místnosti. Nebyla jsem si jistá svým sebeovládaním...
Ale můj plán rychle zmizet nevyšel:
,,Počkej Bello, pojď prosím sem.." ozval se. S povzdechem jsem vešla do místnosti a do nosu mě udeřila jeho nádherná vůně. Zvědavě se na mě díval.
,,Ty se mě bojíš?" zeptal se, když jsem si sedla do židle naproti oknu. Právě tím směrem jsem se dívala, když jsem se prudce otočila a naštvaně na něj pohlédla. Ale to jsem neměla dělat. Protože se neslyšně dostal až ke mě a já se na něj dívala z centimetrové vzdálenosti. Trhaně jsem se nadechla a odolával nutkání ho políbit nebo ho aspoň pohladit po tváři...
Ovládej se Bello! okřikla jsem se v duchu a klidným hlasem jsem odpověděla:
,,A měla bych?" opřela jsem se do křesla a zase se dívala z okna a odolávala nutkání se podívat, kde je.
,,Jen že se mi pořád vyhýbáš a prcháš přede mnou..." řekl a já se nevědomky kousla do rtu. Chtěla jsem mu vše říct, ale zase jsem se styděla.. Je mu přece více než 1000!
,,Asi to bude postavením.." nenechal mě domluvit a odvětil:
,,Jsi jen o tři stupně pode mnou..." řekl.
,,Tak věkovým rozdílem.. přirozená pokora.."
,,Pochybuji, že takhle jednáš s Arem nebo s někým z bratrů..." řekl námitku a já střídavě zatínala a uvolňovala pěsti. Měl pravdu. S Arem jsem dobře vycházela, Marcuse jsem si občas dobírala a Cauise jsem pořád škádlila...
,,Prostě jsem z tvé přítomnosti nesvá!" procedila jsem skrz zuby. Cítila jsem Erota za sebou. Skoro jsem vyděla, jak zamyšleně pokyvuje hlavou. Nevydržela jsem to a otočila se.
Erot se mi podíval do očí a já na chvíli měla pocit, že vydím jeho minulost. A taky, že se mi někdo hrabe v hlavě. Strnula jsem a snažila se obalit štíte. Ale jeden kousek obalit nešel. Soustředila jsem se na to místo, ale Erot (předpokládala jsem, že je to on) se držel dobře. Erot se mi probíral vzpomínkami na Edwarda a na Jaspera. Nad našimi postelovými hrátkami nehnul brvou. Chtěla jsem utéct, ale něco mě drželo na místě.
Zpanikařila jsem. Začala jsem zmateně nechat myšlenky se rozutéct. A jaksi to vyšlo. Erot zmateně zkrabatil obočí a já jeho nepozornosti využila. Obalila jsem se štítem a rychle vyběhla z pokoje. Vyběhla jsem ven a roztřeseně se nadychovala. Potřebovala jsem se uklidnit.
TOHLE nechci už nikdy v životě zažít!!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.83 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře