Lov jako milování

26. červenec 2009 | 13.16 |

Toto je jednorázovka o vegetariánce...

Skrčila jsem se za nízkým křovím a prohlédla si medvěda. Byl velký, srdce mu pravidelně a silně bušilo. A voněl víc než nádherně... Na člověka sice neměl, ale dost se mu blížil. Medvěd zvedl hlavu, něco zřejmě zaregistroval a zavětřil. Jako na potvoru se stočil vítr a medvědovi se hrůzou roztáhly zorničky. Cítil mou vůni. Vůni největšího zabijáka na zemi.
Vyšla jsem z křoví a postavila se sotva metr od mé kořisti. Medvěd zmateně zavětřil, musela jsem mu připadat bezbranná. Viděla jsem, že nemá jedno oko. A že okolí poškozeného oka je ohořelé... nějaký lovec se ho zřejmě snažil ulovit. Ale mám pocit, že se nakonec sám stal kořistí...
Medvěd se postavil na zadní a ohnal se po mě tlapou. Ladně jsem se vyhnula, otočkou se dostala za medvěda a skočila mu na ramena. Mědvěd zděšeně zařval a spadl na všechny čtyři. Ale po chvíli se znovu postalil na zadní a snažil se mě setřást.
Já ho skoro láskyplně pohladila po místě, kdy byla mezera mezi krční tepnou a kůží nejmenší a zaryla prsty do masa. Srst s velkým kusem svaloviny, které jsem vytrhla, jsem odhodila za sebe a toužebně jsem položila rty na místo, kde začala vystřikovat krev. Jazykem jsem díru ještě zvětšovala a zubama se prokousávala dále. Vzrušeně jsem objala medvědovo tělo ještě pevněji a medvěd spadl dozadu.
Ladně jsem se medvědovi přesunula na prsa, aniž bych odtrhla rty od té životadárné tekuniny a zaryla prsty více do jeho kožichu. Lačně jsem polykala krev a po chvíli medvěda propustila z mého smrtícího objetí. Byla to už jen mršina a přestože zemřela ani né před vteřinou, tak začala zavánět.
Spokojeně jsem si prohlédla sněhobílou blůzu. Žádná zelená šmouha, hnědá skvrna od země a kupodivu ani žádná byť jen malinká skvrnka krve...
,,Jak já jsem tomu medvědovi záviděl. Když lovíš, tak vypadáš tak... roztouženě, vášnivě.." podotkl můj přítel. Vesele jsem se na něj usmála.
,,Jestli zraním tvé ego, tak se omlouvám, ale pro mě je lov intimnější, veselejší a více vzrušující než milování i když jsi mím partnerem ty..." řekla jsem jemně...
,,To samozřejmě mluvím o lidské krvy!" řekla jsem, když jsem uviděla jeho posmutnělou tvář, která se okamžitě rozjasnila. Toužebně mě objal a přitiskl na strom. A políbil. V duchu jsem si povzdechla. Proč jsem se k čertu snažila zůstat čistá, když se stejně teď zasviním...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.17 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Lov jako milování twilightsvet 27. 07. 2012 - 11:37