18. část

6. říjen 2009 | 19.21 |

Věznění

Moc jsem nevnímala, jak mě dotáhli do kobky ani to, že mi připoutali ruku do řetězu. Cítila jsem, jak mi někdo přiložil utržené a ukousnuté části těla k poškozeným místům, ale šlo to ztuha. Myslím regenerace....

Byla jsem vysílená bojem a taky jsem potřebovala krev. Ale asi mí hostitelé nehodlali riskovat to, že by mě nechali do syta se napít a pak se nechat pozabíjet. Po nějaké době jsem zase začala cítit utrženou ruku. Jemně jsem zakroužila zápěstím a po chvíli zjístila, že na něm už řetěz je. Postupně jsem začala jsem cítit ucho, nohu, nos a po chvíli i prsty. Otevřela jsem oči a zjístila, že sedím v cele o rozměrech 6x6 metrů.

Nespokojeně jsem zavrčela, protože řetězy byly tak krátké, že jsem si sotva dosáhla na špičku nosu.

cela

Najednou se prudce rozsvítila žárovka a já zamrkala do oslepujícího světla. Nespokojeně jsem zavrčela a zaslechla tichounké kroky. Blížil se ke mě upír a v ruce nesl sklenici krve. SKLENICI?? Né, skleničku!! Klekl si přede mě a dal mi přímo pod nos tu životadárnou tekutinu.

,,Dám ti to, když mi ho vykouříš..." řekl voplzle a já se na něj zašklebila. Začala jsem se soustředit a za chvili byl upír rozmáznutý na protější zdi a já se snažila skleničku štítem zastavit. Bylo poznat, že na takovou funkci jsem štít nedostala, ale docela se mi to povedlo. I když... sklenice se nahla a půlka už tak malého obsahu se vylila. Znaveně jsem teď už jen silou vůle nechala dolevitovat sklenici k mím rtům a vypila zbytek. Já osobně jsem podle pálení v krku rozdíl nepoznala, ale mé tělo a mysl okamžitě. Cítila jsem, že ještě takové 3 dávky a budu schopna ty řetězy vyrvat ze zdi.

Světlo nezhaslo, ale začalo pomlounku slábnout. Po asi týdnu zhaslo úplně. Takže nejsou tak blbý, aby mi dávali dávky krve rychle po sobě... zjístila jsem s lítostí a poddala se takovému stavu nevnímání.

Po dvou dlouhých týdnech jsem si uvědomila svou chybu... tohle byl asi jediný dobrovolník, který se nabídl, že mi bude nosti krev. A když se ztratil, tak už žádný další nadšenec pro mé krmení nebude... Bolestně jsem zavřela oči a prudce trhla rukama. Kdyby byly ty řetězy delší a já měla větší rozmach... přemýšlela jsem zoufale a poddávala se beznaději.

Po asi měsíci..  (okno tu nebylo, ale já počítala v rohu padající kapky a podle toho odhadovala čas) se dveře otevřeli a někdo s klením vztoupil. Uslišela jsem drcející se sklo, když na něj někdo šlápl i něčí zalápání po dechu.

,,Jaktože jí nikdo nekrmil!" zahřměl hlas , na který jsem si matně vzpomínala. Že by vyjednavač?

,,Ale ano... jeden upír se nabídl, že jí bude pravidelně nosit krev.." začal se někdo koktavě ospravedlňovat a já se v duchu ušklíbla.

,,Podívej se jí na oči a pak mi povídej o pravidelné potravě. Kdy jsi naposled dostala napít.

." poslední věta byla pravděpodobně určená mě. Přemýšlela jsem a rozhodla se někomu zavařit.

,,Hned po uvěznění jsem dostala lok krve a pak už nikdo nepřišel.." chtěla jsem to říct posměšným hlasem, ale ozvalo se zaskřehotání, které vyděsilo i mě samotnou. Nenápadně jsem si odkašlala a dodala:

,,Mohu už konečně dostat napít?" ale ironický podtón se na konci věty ztratil v škrábavém kašli. Najenou jsem měla krk v jednom ohni a musela jsem se hodně snažit, aby se mi na tváři neusadila maska bolesti.

,,Okamžitě mi přiveďte nějakého člověka a ty máš roční zbavení funkce.." řekl pochmurným hlasem vyjednavač a sklonil se ke mě. Odpoutal mě od řetězů a vzal si mě do náruče. Bylo ponižující, že jsem ani neudržela hlavu vztyčenou. Upír si něco mumlal latinsky, ale bylo to (i pro mě, která strávila přelouskáváním latinských starých textů snad tisíce hodin) nesrozumitelné...

Dostala jsem se do pokoje a vyjednavač mě položil na postel. Zavrčela jsem. Nevím, jestli vztekem z toho, že nic nemůžu dělat nebo jen ze zvyku...

,,Klid..., dáme vám napít a půjčím vám svou koupelnu.. jen musíte chvíli počkat." řekl a já se divila, že mě... bezmocné trosce vyká.

,,Jen se napiju a pak vás všechny zabiju.." řekla jsem docela zřetelně a pak si nadávala do hus. Toto jsem si mylela, ale nějak mi to vyklouzlo i ve skutečnosti.

,,S tím počítám.." řekl vyjednavač a já nehla brvou. Chvíli se na mě koukal a pak s povzdechem pravil:

,,Potřebuju zostudit současného velitele, abych dostal jeho místo.." řekl tiše a já se upřímě zasmála. A pak kdo je zkorumpovaná a do sebe zahleděná rodina... tak to přece říkal při našem prvním setkání, ne?? pomyslela jsem si pobaveně a klidně zavřela oči. A pak si uvědomila to smrtelný ticho.... Takové to před bouří...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.4 (10x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 18. část propiska 22. 07. 2009 - 10:23
RE: 18. část kiki* 24. 07. 2009 - 13:28
RE: 18. část ronnie 25. 02. 2011 - 23:04