Elfové I.

19. červenec 2009 | 23.44 |

Matka mě poslala pro nějaké dříví na otop. Po boku naší chatky už žádné nebylo a já se s povzdechem vydala do zimního lesa. Ucítila jsem na sobě něčí pohled a zvedla zrak....

Zatajila jsem dech. Stál tam. Elf. Přemýšlela jsem, jestli mám vykřiknout nebo se začít radovat. Elf mě nezúčastněně pozoroval. Měsíční paprsek ozářil jeho ostře řezanoou trvář. Elf se mi zdíval za rameno a já se taky ohlédla. Dveře se otevřely, ale to mě nezajímalo. Stočila jsem pohled k lesu a... nebyl tam. Záhadný elf zmizel...

Elfové...

Elf je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze starogermánských pověstí. Jejich původní jméno pocházející ze staré norštiny zní Álf.  Elf je vždy aspoň trochu spojen s Lesy, loukami nebo alespoň s přírodou. Elfové vypadají jako vysocí a štíhlí lidé se zašpičenýma ušima a šikmíma očima..

V současném anglosaském světě (kromě velké části fantasy literatury) se výraz elf používá převážně pro malé pohádkové bytosti příbuzné skřítkům a vílám. Na tomto pohledu má velký podíl Shakespearova hra Sen noci svatojánské.                                                                                           

Druhy elfů:

V severské mytologii se můžeme se setkat s několika značně odlišnými druhy elfů.

Světlí nebo také sliční elfové jsou lidem podobné bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s dlouhými, většinou tmavými vlasy, jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Obývají lesy nebo travnaté pláně, neznají zemědělství a žijí z darů přírody. Jsou členy družiny boha plodnosti Freye a mají na starosti růst rostlin. Obývají Álfheim, jeden z devíti světů jasanu Yggdrasilu.

Tmaví nebo černí (norsky svart) elfové jsou malého vzrůstu a žijí pod zemí. Zřejmě mohou být různého vzhledu, poznávacím znakem jsou však opět špičaté uši. Často se o nich hovoří jako o skřítcích nebo permonících, liší se však od trpaslíků. Ti žijí ve Svartálfheimu.

Jako elfové také bývají označovány víly, přesněji se buď jedná o druh víl, nebo tvoří dohromady s vílami jednu skupinu pod vládou královny víl (nejasnost je pravděpodobně způsobena překladem - v angličtině je pro vílu více termínů, například Fae, Fairy a Pixie).

elf3

pise.cz/img/132283.jpg">

elf 1

 Obrázky z deviantart.com

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Elf

To, co jsem tady dole vykurzívovala, tak to je historie jednotlivých elfů v jednotlivých světech (podle knih a her).

Postavy elfů se často vyskytují v současné fantasy literatuře a jiných fantasy dílech včetně her na hrdiny. Jejich typologie bývá podobná jako u mytologických elfů, v jednom díle resp. fantasy světě se však obvykle vyskytuje pouze jeden druh elfů. Elfové jsou známí zejména z děl J. R. R. Tolkiena, Raimonda E. Feista, A. Sapkowského, Poula Andersona nebo Christophera Paoliniho.

Ve fantasy se nejčastěji vyskytují elfové podobní mytologickým elfům světlým. Jedná se obvykle o bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Špičatost se ovšem pohybuje od lehké (tvar zhruba jako polovina lipového listu) u Tolkiena až po uši stejně dlouhé jako králičí například v japonských anime. Délka života elfů je většinou výrazně delší než lidská, pohybuje se od nestárnoucích Tolkienových až k "pouhým" několika stoletím. Elfové se vyznačují velkou moudrostí, mají rádi přírodu, často bydlí přímo v lese (v domech postavených na stromech). Jejich obvyklou zbraní je dlouhý luk.

Elfové z fantasy jsou také běžnou rasou v hrách na hrdiny jako je Dungeons & Dragons nebo české Dračí doupě, stejně jako v počítačových hrách tohoto typu. V dračím doupěti se jedná zjevně o elfy zelené (podle Tolkienova dělení) a i proti nim utrpěli při vyvažování ras.

Tolkienovi elfové...

V Tolkienově Středozemi jsou elfové (Quendi) ušlechtilé nesmrtelné bytosti, které do určité míry vládnou magií a byli první, kteří osídlili svět. Tolkien je rozděluje na Vznešené (Calaquendi, dále se dělí na Vanyar, Noldor a část Teleri), šedé (Sindar), zelené (Laiquendi) a temné (Moriquendi). Paralelně Eldar označuje Vanyar, Noldor a všechny Teleri a Avari ostatní (podmnožinu Moriquendi). Toto rozdělení nemá nic společného se základním dělením mytologických elfů, všichni Tolkienovi elfové jsou stejný druh bytostí.

Tolkienovo rozdělení elfů je dáno zejména tím, jak se zachovali k nabídce odchodu do Valinoru - Vanyar do Valinoru přišli a zůstali v něm, Noldor do něj přišli, ale později se vrátili a přinesli do Středozemě moudrost a magii Valinoru, Teleri zčásti došli, zčásti - Sindar a Laiquendi - se vydali na cestu, ale nepřekročili moře. Sindar zůstali v Beleriandu, Laiquendi zůstali východně od Mlžných hor. Avari pozvání odmítli.

Přestože přímo v Tolkienově díle je pro to jen málo podkladů (kromě konkrétních jedinců), v řadě odvozených jsou Vznešení elfové popisovaní (autorem nebo ostatními postavami) jako arogantní se syndromem nadřazenosti proti nejen lidem ale i ostatním elfům.

Sapkowského elfové...

V díle Sapkowského jsou elfové mizejícím zahořklým druhem, který má k lidem spíše konfliktní vztah. Sapkowkovského elfové jsou příbuzní s dryádami, v mytologickém dělení se řadí ke světlým elfům. Mezi trpaslíky a elfy nepanuje taková nenávist jako u jiných autorů, což je způsobeno tím, že obě rasy, byť nepříbuzné, se počítají k tzv. starší krvi a pomalu podléhají nezadržitelné záplavě lidí - staré spory, na které se několikrát otevřeně naráží, jsou tudíž zatlačeny do pozadí aktuálním společným nepřítelem.

Elfové ze světa Warcraftu...

Ve světě Warcraftu představovali elfové lid vysokých, velekrásných a inteligentních bytostí vyznačující se svýma dlouhýma špičatýma ušima. Původně se jednalo o jedinou rasu zvanou Kal'dorei (noční elfové), která vznikla a žila původně při břehu jezera na tehdy jediném kontinentě zvaným Kalimdor. Toto jezero bylo později označovánajko jako Studna věčnosti. Elfové byli první bytosti, kteří magii s ní spojovanou objevili. Elfy si zamiloval Cenarius, mocný polobůh obývající zalesněné oblasti, který elfy učil o uspořádání světa. Civilizace elfů se rozšířila po celém kontinentě. Královna Azshara vybudovala na břehu Studny věčnosti velký palác, kde shromažďovala své nejvěrnější služebníky (nazývala je Quel'dorei neboli Urození) a zasvěcovala je v magii. Avšak královna Azshara pod nekontrolovatelným používáním magie zešílela a ona a její Urození přivolali do svého světa Plamennou legii, zhoubnou armádu démonů a přestože ji za obrovského usilí elfové zahnali zpět, došlo k roztrhnutí světa, zničení Studny věčnosti (dárkyně magické moci a nesmrtelnosti) a elfové se rozdělili:

  • Během roztrhnutí světa spousty elfů spadlo do Studny věčnosti, čímž byli proměněni v obojživelné bytosti Nagy a uvrženi na dno oceánu, do ruin potopeného elfského města. Tam budovali svou podvodní civilizaci, jenž se uskupovala do různých klanů. Královna Azshara byla také jedním z těch elfů, kteří do Studny věčnosti spadli a proměnila se v císařovnu Nazjataru. Nagové jenž byli pod vedením lady Vashj uvězněni v paláci byli povoláni nočním elfem Ilidanem Stormrage již přeměněn v démona do svých služeb. Noční elfové jimi pohrdají a považují je za stvůry.
  • Část elfů kteří byli ochotní spolupracovat s Plamennou legií byli Sargerasem zkorumpováni demonickou magií a proměněni v démonické satyry. Vůdcem satyrů se stal Lord Xavius. Ten je také prvním satyrem svého druhu. Stejně jako nagové, i oni jsou rasou kterou Noční elfové pohrdají. Satyrové nepředstavují jednotnou společnost, nýbrž se rozdělují se na malé skupinky v počtu několika stovek členů. Satyrové obývají hluboké lesy Kalimdoru společně s nočmíni elfy. Největší počet satyrů ovšem obývá Felwood, což je lesní oblast jenž byla nejvíce zkorumpována mocí démonů. Toužebně očekávají návrat Plamenné legie, aby ji mohli znovu sloužit.
  • Ostatní elfové zavrhli bezuzdné používání magie a odešli do hlubokých lesů Kalimdoru a začali se nazývat nočními elfy (Kal'Dorei), kde vypěstovali Strom světa ze zárodku Studny věčnosti, kterou se snažil vytvořit Ilidan Stormrage. Strom světa představoval zdroj jejich magie a zároveň dárce nesmrtelnosti, který posléze obětovali v průběhu třetí války ve snaze zabránit jeho ovládnutí Lordem Archimondem, jeden z hlavních vůdců Plamenné legie v jejich dimenzi.
Tito elfové mají modrou, fialovomodrou až úplně filavou barvu pokožky a vlasy v zelených, fialových, bílých či modrých odstínech. Jsou vysocí, štíhlé postavy a jemných rysů. Specializují se na boj na dálku (v noci se dokáží skrýt až na úroveň praktické, či dokonce faktické, neviditelnosti). Jejich magie je úzce spjata se Stromem světa a také s měsíčními studami, jejichž vodu nabíjí magií skrze měsíční svit bohyně Elune. Cenarius je naučil magii druidismu, neboť novým údělem nočních elfů bylo obnovit lesy, uzdravit zemi a napravit zkázu, kterou natropili Quel'Dorei a jimi přivolaná Plamenná legie. Druidové Nočních elfů se naučili proměňovat ve zvířata.
Jejich vztah s bývalými přívrženci královny Azshary se postupem času zhoršil až na úroveň nepřátelství.
  • Věrní služebníci Azshary zvaní Urození neboli Quel'Dorei se však dostávali s nočními elfy do konfliktu. Sami se totiž nechtěli magie vzdát, neboť na ní byli závislí. Vysmívali se druidismu na který se noční elfové obrátili. Quel'Dorei vedeni Dath'Remarem, jenž přijal přízvisko Sunstrider (denní chodec) odpluli z Kalimdoru a dopluli až ke kontinentu, který lidé později nazvali Lordaeronem, respektive do části nazývané Trisfall Glades. Tito elfové začli být zváni Vysocí Elfové. V Trisfall Glades založili první osadu, kterou však posléze opustili, když začali propadat podivnému šílenství. Tato cesta znamenala smrt pro mnohé, neboť bez sil Studny věčnosti byli krom nepřátel vystaveni i nemocím, vyčerpání i rozmarům přírody. Navíc se jejich vysoké postavy zmenšili, pleť vybledla a vlasy zesvětlali. Nakonec dorazili až do krajů plných primitivních lidí a Zul'Amanských trolů a za stálých bojů se jim podařilo vybudovat nové království - Quel'Thalas, s hlavním městem Silvermoon. Tuto říši obehnali bariérou z runových kamenů, které maskovaly jejich magii před zraky plamenné legie a umožňovaly i obranu proti trolům, kteří považovali staré trolské ruiny pod Silvermoonem za posvátné.
Ač bylo elfů desetkrát méně, dokázali se ubránit a na další 4000 let žít v míru za současného vytrvalého využívání magie, získávané i z později zbudovaného magického zřídla Sluneční studny (Sunwell).
Tento dlouhý a bolestný proces přeměnil i zevnějšek elfů - vlivem slunce i počasí jejich pleť i vlasy vybledly, oči zmodraly, jejich postava se zmenšila a rysy ztvrdly, ačkoliv stále byly jemnější nežli lidské. Vysocí elfové byli ochotni učit lidskou civilizaci magii, kterou lidská rasa neznala. Centrem se stalo lidské království Dalaran, kde se poté shromažďovali zasvěcenci magie - kouzelníci.
Při pádu Quel'Thalasu pod náporem nemrtvých vedených bývalým následníkem trůnu království Lordaeron, paladinem Stříbrné ruky a nyní prvním rytířem smrti, princem Arthasem a démony z Plamenné legie, došlo k téměř úplnému vyhubení Quel'Dorei a ke zničení Sluneční studny. Elfí hraničářka Sylvannas Windrunner bránicí Quel'Thalas byla nakonec zabita, přeměněna v nemrtvou a donucena sloužit Arthasovi. Zároveň došlo i ke smrti většiny vůdčích kouzelníků Kirin Tor, jenž vedli lidské království Dalaran - až na jediného.
princ Kael'thas Sunstrider pobýval v té době na magické škole v Dalaranu. Navrátil se do ruin Silvermoonu ke zbytku vysokých elfů, tpících mimo jiné i krutou tyranií dosavadních spojenců - lidí vedených lordem Garithosem. Navíc zjistil, že jeho soukmenovce sužuje nemoc vyvolaná nedostatkem magie, na níž si vypěstovali závislost. Tato potřeba magie, jež nemohla být plněna, měnila elfy v znetvořená šílená monstra útočící na cokoliv co vyzařovalo magii. Kael'thas naučil své poddané, jak magii odebírat magickým tvorům a jak s ní pracovat tak, aby nezešíleli. Část elfů pak přijala Kael'thase za svého vůdce a na počest svých padlých druhů se přejmenovali na Krvavé elfy neboli Sin'Dorei. Z důvodu závislosti na magii se postupně přidali k Nagám vedených Ilidanem, jenž jim umožnil uspokojit jejich závislost demonickou magií, což zřejmě způsobilo u Krvavých elfů také zezelenání očí. Kael'thas společně se svou armádou odešel s Ilidanem a Nagy do Outlandu, kde porazili zbytky Plamenné legie a tehdejšího vládce Outlandu Magtheridona. Spousty Krvavých elfů ale zůstalo doma budující obnovené království Quel'Thalas. Byli nuceni odolávat Pohromě nemrtvých a tak navázali kontakt s Opuštěnými (národem nemrtvých, který se pod vedením lady Sylvannas Windsrunner z moci Pohromy vymanil) a postarali se o to, aby Krvaví elfové se stali součástí Hordy, jímž byli součástí i Opuštění žijící pod troskami lidského města Lordaeronu.
Tito elfové se původně příliš nelišili od Vysokých elfů (vyjma zelených očí, Vysocí elfové měli modré). Stále přetrvali malé skupinky přeživších Vysokých elfů, kteří stále slouží Allianci. Krvaví elfové tvořili krásnější část Hordy, ovšem vzhledem k tomu, že tento svět je úzce vázán na počítačovou online hru World of Warcraft a části hráčů na placených serverech se zdáli Krvaví elfové neboli Sin'dorei příliš zženštilí, byl jejich vzhled společností Blizzard upraven a muži Sin'Dorei svými proporcemi se stali více podobnými lidem.

Ostatní

Ve Feistově Midkemii (a okolních světech) se elfové dělí na světlé (Eledhel), temné peklomory (Moredhel) a "šílené" rudomory (Glamredhel). Původně se jednalo o sluhy Valheru (Dračí jezdci) a rozlišují se podle toho, jaké pojali úmysly po jejich porážce novými bohy planety Midkemie (opět tedy ve smyslu mytologického dělení jde vždy o světlé elfy). Vládnou sice magií, ale spíše ve smyslu talentu a času se učit než jako zvláštní schopností. Jsou spřízněni s Přírodou, a dokáží komunikovat se zvířaty na velmi dobré úrovni. Nepohřbívají mrtvé, jejich těla nechají pohltit okolní Přírodou. Jejich víra jim zakazuje vyslovovat jméno zemřelého. Věří totiž, že by duše zemřelého zaslechla své jméno, a vrátila se ze Svatých ostrovů, aby potěšila truchlící.

V Andersonově Zlomeném meči vychází autor více z původní mytologie a odkrývá boj světlých elfů a skřetů. Oba tábory jsou však v lidkých měřítkách poněkud nezařaditelné a i Světlé bychom označili za bytosti zlé.

Dokonalým příkladem zlých elfů jsou ovšem elfové z Pratchettovy Zeměplochy. Jsou vznešení a krásní, čtou myšlenky a baví je jen tak mučit nižší formy života, tj. všechny ostatní. Vzhledově se jedná o světlé elfy, nicméně jejich vládkyně je královna víl a jediné čeho se obávají je železo, přesněji feromagnetické materiály - a trochu také "železa v hlavách", tj. logického myšlení.

Elfové se nachází i ve hrách na hrdiny. V anglickém Dungeons & Dragons nebo českém Dračím doupěti se jedná o elfy podobné Tolkienovým nebo Feistovým. Z Dungeons & Dragons se dostali do řady knih touto hrou inspirovaných. Např. Temní elfové neboli Drow (v prvních českých překladech Drov, anglicky: Drow) se objevují v jednom ze světů Dungeons & Dragons Forgotten Realms.

Příkladem dlouhouchých elfů jsou elfové z Record of Lodoss War. Tento anime seriál vychází z partie D&D a vyskytují se v něm světlí i temní elfové Feistova typu. Oba druhy elfů poskakovali po stromech (tj. neměli problém se skokem přes 5 metrů vzhůru) a místy nebyly vidět, nebylo ale jasné do jaké míry je to vlastnost elfů - tedy nižší váha (nižší i než by odpovídalo jejich útlé postavě) a větší rychlost - a do jaké výsledek více času na trénink nebo použití magie.

Dalším, prakticky neznámým, druhem elfů jsou Ketra norad. Tito elfové byli dříve lidmi, kteří nedlouho po stvoření světa odešli do lesů, o které se starali a z jejichž darů žili. Aby jim to usnadnili, upravili bohové jejich těla – oproti lidem jsou proto menšího vzrůstu, jsou mrštnější a mají vyvinutější smysly. Jejich uši nejsou jen špičatější lidské, ale spíše připomínají uši zvířecí, kupříkladu vlčí, jen nejsou porostlé srstí, a stejně jako zvířata je mohou natáčet, aby získali lepší příjem. V zásadě tu neexistuje dělení na světlé a tmavé, existují sice takzvaní Ketras fenduli, což znamená Lid tmy (Ketra norad, lid lesa), ale jejich název není odvozen od příslušnosti ke zlu, nýbrž od barvy kůže. Krom toho se ještě elfové dělí na Ketra thensia – svobodné elfy, nomády putující lesy, Gostar beg, elfy z Východních hor, a Danij retüd, pouštní elfy. Existuje samozřejmě ještě další regionální dělení. Až na Ketras fenduli jde znovu v zásadě o jednu rasu. Co se týká sporu se skřety, tak ten je zde zapříčiněn ničím jiným než politikou – ve váce proti Tel-jin(sami si říkaly Šán-ža-rözi/rozi) stály obě rasy na opačných stranách barikády – elfové (Tel-jin je nazývali Anury) na straně vítězných lidí a skřeti na straně Tel-jin, právě proto je tak nenávidí i lidé. Pokud by v souvislosti s Ketra norad mělo být hovořeno o nenávisti vůči trpaslíkům, šlo by pouze o spory politické, rozhodně ne o nějaké nepřátelství na život a na smrt.

V románech Christophera Paoliniho vystupují klasičtí zástupci světlých elfů, kteří jsou vytvořeni co nejdokonalejší, například nepotřebují ani spát. Je zde řečeno, že i nejslabší elf snadno porazí člověka, což se zde několikrát potvrdí.

Sci-fi

V čistém sci-fi se elfové nevyskytují, ale přesto se zde typologie do určité míry odráží. Například ve světě Star Trek k nim mají v některých směrech blízko Vulkánci (jako světlí) a Romulané (jako temní, ovšem v Tolkienově nebo možná spíše Feistově smyslu) - vzhledem, dlouhověkostí i telepatickými schopnostmi (místo schopností magických). Jako podobné elfům lze popsat i krátkověké Ocampy ze stejného seriálu - jejich schopnosti mají ještě blíže k magii.

Pokud přímo hledáte, najdete znaky elfů i u Minbarů z Babylonu 5. Například jejich architektura připomíná elfskou a v jejich charakteru je vidět stejnou nadřazenost a aroganci která bývá připisována Vznešeným elfům. Elfská je i "role" jejich rasy v příběhu, a to ještě výrazněji než ve Star Treku.

Rozdělení lidí, které popisuje H.G.Wells ve svém románu Stroj času, vykazuje podobnost s rozdělením elfů na světlé a tmavé podle severské mytologie.

Ve světě hry Shadowrun, který spojuje fantasy a kyberpunk, se vyskytují elfové vzniklí mutací z lidí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Elfové I. motorecka 27. 08. 2009 - 14:19
RE: Elfové I. elf 14. 11. 2009 - 14:34