4. část

19. červenec 2009 | 07.39 |

Divná

Robin mě popadl za loket a skočil - ano skočil! - se mnou ze čtvrtého patra! Vyděšeně jsem zachroptěla (křičet jsem kvůli bolesti v krku nemohla) a zavřela oči, po chvíli jsem ucítila lehký náraz na něco a tipovala jsem to na nějaký sušák. Ale po tom lehkém nárazu jsem už pocit pádu necítila. Bojácně jsem otevřela jedno oko a rozhlédla se. Byla jsem na zemi. Zmateně jsem se podívala nahoru a odtamtud se na mě uculovala zlatovláska. To jí ten nos tak roste nebo ho tak nahoru nosí? Napadlo mě. Vztekle sykla a zmizela mi ze zorného pole. Zmateně jsem se na Robina podívala.

"Umí číst myšlenky." řekl a já se kousla do spodního rtu.

"Sakra." ujelo mi a Robin se uchechtl. Pak se zase ozvala nesnesitelná bolest v krku. "Pálí!!" snažila jsem se nevykřiknout. Trochu marná snaha.

Z nějakého důvodu jsme běželi do lesa a já se snažila nedýchat. S každým nádechem byl ten plamen v hrdle horší... Běželi jsme jen chvilku a já se podivovala té rychlosti.. Byl to nádherný pocit svobody.

"Nadechni se," řekl Robin a já zděšeně zakroutila hlavou.

"Víš, jak to bolí?" zeptala jsem se vztekle a chtěla něco dodat, jenže mi došel vzduch. Robin se na mě zamyšleně díval.

"Hodně to bolí?" zeptal se účastně. Já jsem se automaticky nadechla, abych mu mohla odpovědět, a Robin se vítězně zasmál. Tentokrát nepřišla jen bolest, ale teď jsem měla i rudou mlhu před očima. Cítila jsem, jak běžím za tou ne moc vábnou vůní. Ale aspoň něco. Potřebovala jsem ten plamen uhasit. Skočila jsem na něco velkého a chlupatého a zahryzla se tomu do krku. Vůbec jsem nevnímala, že mi to něco velkého a chlupatého trhá oblečení na kousky a že to se mnou zametá všude okolo. Po chvíli jsem si mlsně olízla rty a zhrozila se. Obkročmo jsem seděla na... medvědovi (kde se tu vzal?) a z oblečení mi zbyly jen cáry. A měla jsem všechno od krve. Promnula jsem si tvář a převrátila se dozadu. Když jsem dopadla, tak v medvědovi něco křuplo, ale já to nevnímala. Dívala jsem se na oblohu. Byla noc. Podivila jsem se tomu. Vždyť když jsme vyběhli, tak bylo ráno, nanejvýš odpoledne... Nalevo ode mě křupla větvička. Ani nevím jak, ale už jsem stála přikrčená před medvědem v obranné pozici.

"To jsem já, Melanie, vše je v pořádku," řekl Robin a díval se mi do očí. Trochu nechápavě jsem se na něj dívala. Nebo spíše jsem se nechápavě dívala na jeho odhalenou hruď. Všiml si toho a usmál se. "Chytej," hodil mi tričko a já po něm chňapla. Konečně mi docvaklo, na co mi ho dal a já si ho oblékla.

"Jsem upír. Musím pít krev, že?" zeptala jsem se. Kývl a povzbudivě se na mě usmíval. "To je vždycky takové... úplně se přestanu kontrolovat, dokud okolo mě není žádná krev?" zeptala jsem se hlasem bez emocí. Robin sebou trhl...

3. část | 5. část

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře