16. část

2. říjen 2009 | 15.48 |

Pravda

Z pohledu Belly:

Nevím, kde jsem pobrala takovýhle slova, ale Edward už se na mě nedíval jako na zplozence pekla, ale konečně jako sobě rovnou. Namasírovala jsem si spánky a usmála se.

,,Dík Jaspere.." řekla jsem, protože mě Jasper uklidnil. Byla jsem.. i když jsem hrála něco jiného... úpně vystresovaná.

,,Takže 60 upírů... pro nás by to měla být brnkačka, ne?" zeptala jsem se vesele a vystoupila z letadla.

,,Škoda že sebou nemáme Demitriho.." zalitovala jsem.

,,Alice, dokážeš určit, kde budou?" zeptala jsem se. Zakroutila hlavou.

,,Je moc možností na to, abychom je všechny prozkoumali.." řekla.

,,Tak si jedno místo vyber a my si tam na ně počkáme..." broukla jsem rozmrzele a vyčkávavě se na Alici podívala. Ta beze slova popadla papír a tužku a začala kreslit. Pak mi podala obrázek místa v lese, v dálce k západu byly hory a skrz stromy bylo na východ trochu vydět jezero nebo řeka.

,,Skvěle kreslíš... teď jen zjístit, kde to je..." zadumala jsem se..

http://jasminakc22.deviantart.com/art/lovely-view-129622788

Zašla jsem do obchodu a ukázala prodavači obrázek. Ten se zamyslel a pak mi vysvětlil cestu. Ale tu cestu jsem zase pro změnu nepochopila já.

,,Jasper nebo né, Edwarde, pojď sem.. asi jsem natvrdla..." řekla jsem zmateně a požádala prodavače o zopakování. Viděla jsem, že i Edward má problémi mu porozumět. Vyšla jsem ven a spokojeně se podívala na počasí. Bylo pod mrakem a vypadalo to na bouřku...

,,Ten chlap nepozná pravou stranu od levé.. a navíc pořádně nezná světové strany... " brbral nespokojeně Edward a já se na něj tázavě podívala.

,,Co je?" odsekl a já odvětila:

,,Tak kudy." Edward se zarazil a pak ukázal k severozápadu. Spokojeně jsem se usmála. Aspoň, že jsem poznala hlavní směr...

Šli jsme dlouho, než jsem ucítila upíři pach. Přetáhla jsem přes nás maskovací i pevný štít a přes sebe jsem pro jistotu natáhla i psychický. Šli jsme čím dál pomaleji, až jsme dorazili na místo z Alicina výkresu.

Na mýtince bylo 19 upírů. Zajímalo by mě, jak chtějí tady v té přírodě spustit poplach.. Jeden se najednou zarazil a rozhlédl se. Ztuhla jsm a posilovala zbarvení štítu. Už mě to neunavovalo tolik, jako na začátku, ale pořád to bylo dost vyčerpávající.

,,Někdo se blíží.." řekl ten chlap a já ostatním nařídila, ať se začnou pomalu stahovat.

,,Nemyslí nás.." šeptla Alice.

,,Jsi si jistá?" šeptla jsem slaběji než větřík. Kývla hlavou.

Za chvíli z lesa vypochodovalo asi 30 upírů a ty dvě skupiny se do sebe pustily. Po chvili navzájem pochopily, že jsou přátelé a přestaly se prát. Ale nějaké ztráty byly... plus pro nás..

,,Alice, kdy?" zeptala jsem se. Kdy máme největší šanci vyhrát?

,,Teď!" řekla trochu hlasitěji a já bleskurychle vybehla.

Tyto skupiny byly organizované minimálně a navíc byly moc emociotativní... Vrhla jsem se na prvního upíra předemnou a naučeným pohybem ruky jsem mu vnořila ruku do hrudi. A pak jsem mu vytrhla srdce. Z rány začala vytékat krev. Zjístila jsem, že i když nám srdce nebije, tak se hlavně tak soustřeďuje vypitá krev. A když srdce vytrhnete, tak aspoň na chvíli protivníka zneškodníte...

S dalším už to nebylo tak lehké. Roztrhala jsem ho skoro po 10 vteřinách. A tolik stačilo k tomu, aby se vzpamatovali. Vrátila jsem se ke skupince. S Jasperem jsme si kryli záda, Edward chránil Alici a Alice pálila. Bylo to hodně... vyčerpávající. Jen tak z nudy jsem zkošela všelijaké smrtelné techniky, protože když zabíjíte asi po sté, tak vás to jaksi omrzí.

Upír, co se mě dokázal dostat na tělo byl rozmáznut štítem. A to byla moje chyba. Ve chvíli, kdy se štít oddělil ode mě, tak na mě začala působit cizí moc. Zmateně jsem zamrkala a slabě se bránila upírovy přede mnou. Svět se mi začal otáčet. Musím udržet štít pro ostatní!! nabádala jsem se. Ještě chvíli jsem bojovala, než jsem se zhroutila.

Z pohledu Edwarda:

Něco mi útočilo na mysl. Snažil jsem se to z hlavy vytlačit, když jsem uslyšel Jasperův zoufalý výkřik: Je to tady, omdlela! Jak bylo ve vidění, popadl jsem jí a běželi jsme. Najednou jsem něco ucítil. Podíval jsem se Belle do obličeje a měl chuť jí políbit. Co se to se mnou děje? Já miluji Alici!! pomyslel jsem si znepkojeně. Podíval jsem se znovu na naši velitelku a lehce jí přejel dlaní přes líc. Rychle jsem se rozhlédl, když jsem zaslechl Alicinu myšlenku: Ale né, past!! a opravdu.

Obklíčili nás a Alice měla vidění:

..... Bella stojí naproti jejich vůdci. ,,Poraž mě a jste volní.." říká, ale Bella je nějaká malátná... Chce zaútočit ale...

Dál nic, Alice se už na budoucnost nesoustředí. Je u mě a třese s Bellou. A já si uvědomuji, že jí miluju...

Z pohledu Belly:

Rozlepuju víčka a vidím starostlivý Edwardův a netrpělivý a ... vyděšený Alicin výraz. Prudce si sednu a Edwardovi se vymaním. Dopadnu sice na nohy, ale nějak chytám balanc. Chytnu se za hlavu.

gfsfd

,,Kdo je vůdce?" zeptá se cizý hlas a mě chvíli trvá, než pochopím podstatu otázky. Rozhlédnu se po ostatních a ti se na mě dívají. Já jsem šéf! domyslím si a zvednu se.

,,Co chcete!" zavrčím a před očima se mi dělají mžiky...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 16. část ronnie 25. 02. 2011 - 22:54