12. díl

21. září 2009 | 13.18 |

Šok!

Seděla jsem za počítačem a dělala jsem kompletní kontrolu počítače. Jak jsem čekala, poslal mi Anděl s Lenou také pořádnou dávku virů. Aktivovala jsem Lenu a nechala to na ní. Začala jsem zkoumat kopii Leny. Byla to jen kopie jádra... umělá inteligence byla skoro na nule... oproti Leně to bylo mimino. Tak jsem to zatím hodila za hlavu a šla se najíst... a Lena dále pracovala na zkoumání a čištění mého milovaného počítače....

,,Tebe jsem tu už dlouho neviděl!!" ozval se veselý hlas a najednou mě popadly dvě silné paže. Objaly mě okolo pasu a vyzdvihly do výšky. Neudržela jsem se a zděšeně vypískla.

,,PAKO!! Okamžitě mě pust dolů!!" řekla jsem ale s úsměvem Paolovi. Ten mě (,,kupodivu,,) nepustil, ale nesl si mě na sedačku. A zároveň žvanil o všem a o ničem.

,,Tak jsem viděl krásný šaty, které by se na tobě nádherně vyjímaly.... krásný auto, ale nemám na něj dost peněz.... nová mise, na kterou Izy včera odjela..." u toho posledního jsem sebou překvapeně trhla.

,,Izy někam odjela?" zeptala jsem se překvapeně. Byla jsem na ní sice trochu naštvaná, kvůli tomu počítači, ale měla jsem jí moc ráda na to, abych se na ní dokázala doopravdy zlobit.

,,Jo, s Demitrim a svou družinou.." řekl s úsměvem a načal další téma. Ale mě zajímalo jen Izy.

,,A nevíš kam?" Paolo se na mě otráveně podíval.

,,Myslel jsem, že aspoň s tebou se dá bavit o něčem jiném, než o tvé stvořitelce, ale když jinak nedáš, odjela na mírovou misi, za účelem podepsání mírové dohody na 50 let... s nějakými Asiaty.. to víš, stavějí se tak trochu na odpor... pořád chtějí, aby to bylo jako za časů jejich ,,Osvíceného císaře,, a to se zase nelíbilo tady Bratrům... málem došlo k válce, ale Izy překecala vládce, mimochodem, má na každýho pořádný vliv, že?, no a jela to tam urovnat.... vsadil bych se, že když jí jednou poznají, tak si jí budou chtít vystavit za vitrínu a prohlásit jí jednou s Císařových manželek... Izy je prostě skoro dokonalá... Ale slyšel jsem i o něčem jiném.. prý měla naše Lady Dokonalá, Madam Ledová královna s Andělským obličejem a sladkým vystupováním chlapa.... a prý pořádnýho, jenže jí zemřel na misy, když se za ní obětoval... nevíš o tom více? O Izy se mluví jako o bohyni, ale nikdo se jí zatím nedostal blíže k tělu... kromě tebe, ale pochybuju, že by se ti se vším svěřovala, že?"

Zaraženě jsem se pozastavila nad poslední informací, kterou mi Paolo dal. Izy měla mužů... jako na noční hrátky, to jako každý, ale že by někoho milovala?  Vzpoměla jsem si na to, jak mi jednou Aro málem prozradil něco o někom, než do místnosti vtrhla Izy a zatrhla to... Že by to bylo o tom záhadném? Zajímalo by mě, koho by , jak řekl Paolo, Lady dokonalá milovala.

,,Posloucháš mě? Tak jo nebo ne?" zeptal se Paolo. Zamumlala jsem něco, že klidně jo a najednou mě někdo vyhodil do vzduchu. Dnes jsem už podruhé za 5 hodin vykřikla.

,,Co to děláš, blázne?! Jsi mentálně zaostalý?!!!" vřískla jsem.

,,Já jen, že jsem rád, že se mnou půjdeš na ten ples! Jsem ti na stokrát zavázaný!!" a políbil mě na obě tváře.

,,Co- cože? Jaký ples..." pak, když jsem si přehrávala vzpomínky, jsem si uvědomila, že se mě Paolo ptal na to, jestli s ním nepůjdu.

,,Aha, tenhle ples... tak jo, stejně by mě nikdo jiný nepozval!" řekla jsem (s upřímným) úsměvem a znovu se nechála políbit na tváře. Opřela jsem se do sedačky a zapřemýšlela jsem, jak na tom teď Lena asi je, když se mi před nosem vytvořila další iluze (tak jsem začínala svou schopnost nazívat) a ukázalo se mi přenášení dat, putování a ničení kódů a samotné moje pozadí na ploše (naštěstí jsem tam měla neutrální kočku, co se za jeden drápek drží nad propastí). Ohromeně jsem si protřela oči, ale pořád to tu bylo. Že bych spala? Blbost, upíři nespí...

Slyšela jsem, jak se vedle mě Paolo vyděsil a jak mi začal něco říkat. Ale já ho nevnímala. Iluze se rozšiřovala a z čtverečku 10 x 10 cm se stával čtverec o velikosti strany jeden metr. A stále se to zvětšovalo. Né, že by se to rozšiřovalo, obrázek byl pořád stejně malý, ale informace se draly do stran, jak jich tak hodně nemohlo být na tak malém místě a já se musela donutit rozšiřovat pole, na kterém se vše ukazuje. Věděla jsem, že za to může hlavně Lena a její objemné jádro... Byla postavená jako strom.. uvnitř byl hlavní příkaz učit se a okolo ní jako větve vystupovaly jiné složky... Začalo mi tepat v hlavě (jak je to možné? Nemám krev, která by mi toto umožňovala) a já se s výkřikem snažila ty všechny informace (které až dotěď klidně leželi v počítači) nezapomenout nebo nevyhodit. Zadržela jsem křik bolesti, který mi unikl z hrdla a proměnila jsem ho na zuřivé vrčení... strácela jsem nad všemi těmi daty kontrolu... nechápala jsem, jak s nimi může Lena tak lehce zacházet a přitom se nezbláznit.

Odpověď přišla záhy: Lena není člověk, ale soubor několika tisíců GB kroužícím jako sup po internetu...

To množstvý dat mi způsobovalo fyzickou bolest, ale zároveň takový hřejivý pocit.. jsem součástí toho, co tak miluju... svého počítače...

,,Sakra Helgo, to kope!" řekl překvapeně Paolo a já se na něj nechápavě podívala. A pak jsem si toho všimla. Na krajích iluze pobíhaly malé jiskřičky elektřiny. Překvapeně jsem se na to dívala. Pak mou pozornost upoutalo to, jak se lampa přiblížila k iluzi a vyřadil jí (lampu) menší elektrický výboj.

To by ale znamenalo, že to není jenom iluze, ale něco pevnějšího... něco co přenáší data...

,,Dost!" šeptla jsem a iluze začala modrat, zelenat a červenat.. pak s jiskřením zmizela. Najednou jsem si připadala prázdná... byla jsem zase v své hlavě sama a necítila jsem nic, kromě sebe. Žádné záplavy informací ani dlouhé stránky kódů... Byla jsem unavená.. ne fyzicky (i když asi i to, protože mě nehorázně pálilo v krku po touze po krvy), ale duševně...

,,Měla by ses více ovládat, když jsou ve stejné místnosti jiní lide!" řekl Paolo se smíchem, opatrně a obezřetně mě políbil a někam zmizel. Já překvapeně koukala před sebe. Myslelo mi to rychlostí blesku, když jsem nemusela myslet na nic jiného, než na sebe, ale zároveň se mi zdálo, že se mi myšlenky jako těžkopádné balvany převalují v hlavě, jak se chtějí zformovat do takového tvaru, do kterého chci já...

Takhle mě našel Aro.

,,Co tady děláš, Helgo?" zeptal se překvapeně a znovu si nasadil plášť, který si sundal. Trhla jsem sebou, jako bych se probrala z tranzu a nechápavě se na něj podívala. A pak jsem si vzpoměla na Izy.

,,Kdy se vrátí má stvořitelka, pane?" zeptala jsem se a poklonila se.

 Zamyslel se.

,,Mělo by to být maximálně do dvou týdnů... vzkazuje ti, že se o ni nemusíš bát... i kdyby se nevrátila." Pak se zašklebil.

,,Vidíš, díky Izy jsem to dotáhl na poslíčka.." zaškaredil se a koukl na mě. Kdybych mohla zrudnout, tak mám barvu přezrálého rajičete.

,,To není pravda pane... Izy to tak určitě nemyslela..." vykoktala jsem ze sebe a znovu se jako o překot uklonila. Ara jsem ani trochu nechápala. V jednu chvíli se choval přátelsky a důvěřivě a v tu druhou by mě sprdl i kvůli každé maličkosti. Nechtěla jsem riskovat jeho hněv a rychle jsem vycouvala z místnosti. Právě jsem zabočila za roh, když jsem uslyšela:
,,Doslechl jsem se, že jsem byl před týdnem na nádvoří a seřval jsem svého milého přítele... nevíš o tom něco Helgo?" potichounku jsem zaklela a loudavým krokem jsem se vydala zpět.

Kdybych věděla, jakou zlost ve skutečnosti Aro skrývá, nacupitala by jsem tam a ani jsem nemrkla. Ale jak jsem se zmínila... neznala jsem Ara natolik dobře, abych odhadla, co udělá v další chvíli... a to se mi málem stálo osudným....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (11x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 12. díl haw®svetu.cz 04. 10. 2009 - 12:25
RE: 12. díl haw®svetu.cz 04. 10. 2009 - 12:26