Jednorožec

16. červenec 2010 | 14.04 |

Jednorožec

bílí jednorožec 1

Jednorožec je bájný tvor, který se obvykle zobrazuje v podobě koně či antilopy s nápadným, dlouhým a šroubovitě krouceným rohem. Od křesťanského středověku je považován za symbol síly, čistoty a panenství. Proslavil se zejména jako štítonoš britského znaku.

Starověké zmínky

Na velmi starých pečetích z Harappy v dnešním Pákistánu (asi 2500 př. n. l.) je zobrazeno zvíře, které připomíná klasického jednorožce. První, kdo se o jednorožci (řecky monokéros) výslovně zmiňuje, je řecký lékař Ktésias v 5. stol. př. n. l. a na jeho zmínku patrně navazuje Aristotelés, když hovoří o dvou zvířatech s jedním rohem: o antilopě oryx a "tak zvaném indickém oslu". Podobně Plinius starší, Aelianus, který možná mínil nosorožce, a Strabo. Představa snad vznikla spojením nosorožce a narvala, jehož "roh" resp. zub byl vyhledávaná kuriozita. Obdobné představy se vyskytují i ve staré Indii, v Číně a v Japonsku.

Středověk

gwet

Domenichino: Panna s jednorožcem (freska v paláci Farnese, kolem 1620)

Slovem monokéros přeložili překladatelé řecké Bible (Septuaginty) hebrejské slovo re´em, které patrně znamenalo horského býka. Latinská Vulgata je přeložila jako unicornis a odtud se slovo i představa rozšířila do všech evropských jazyků. Ačkoli tento "jednorožec" je v Bibli obrazem nezkrotné síly, ve vrcholném středověku se objevuje nový zájem o jednorožce v jiném významu, který s Biblí nesouvisí: pověst o tom, že jednorožec je divoké zvíře, které se však ke své samičce chová velice mírně a přítulně. Jednorožce lze nalézt také ve středověkých bestiářích. Tato pověst pak našla odezvu v milostné poezii truvérů a ve výtvarném umění, zejména od 15. století, kde je jednorožec symbolem panenství a čisté lásky.

Dlouho do novověku působila i jiná pověst, podle níž jednorožcův "roh" (ve skutečnosti zub narvala) čistí vodu a zneškodňuje jedy, takže se z něho dělaly poháry a býval až do 19. století symbolem a ozdobou lékáren. Řada lékáren se jmenovala a jmenuje "U jednorožce".

Spory o jednorožce

Existencí jednorožců se zabývali někteří vědci. Známý německý vědec a starosta Magdeburgu Otto von Guericke roku 1663 sestavil z pravěkých kostí, nalezených v jeskyni v Harzu, kostru "jednorožce" a patrně ji doplnil rohem z narvala. Tato rekonstrukce prý přesvědčila i jinak k jednorožci skeptického Leibnize. Ještě francouzský zoolog Georges Cuvier (+ 1832) argumentoval proti možnosti jednorožce anatomickými důvody.

V literatuře

Jednorožci se často vyskytují ve fantasy literatuře. Obvykle je zachována většina jejich mýtických vlastností - vzhled včetně šroubovitého rohu, jeho rozsáhlé magické vlastnosti (především protijedové) fungující i po oddělení od jednorožce i to, jak ho přitahuje nevinnost (především pannenská). Jednorožec bývá součástí hvozdu, tedy magického lesa, často i jeho ochráncem. Jen zřídka je zachována jeho nechuť k zabíjení - jednorožec sice nepatří mezi typické zabijácké bestie, ale kromě své magie může použít k obraně i svůj roh.

Jednu z hlavních rolí má jednorožec v knižní sérii Amber. Tam se ovšem nejedná o "obyčejné" magické zvíře, ale spíše boha nebo démona v podobě jednorožce. Zastupuje stranu řádu (druhou stranou je chaos).

http://cs.wikipedia.org/

GALERIE

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře