13. část

27. září 2009 | 18.36 |

 Vegetariánství.. FUJ!
 
Aro se nějak posměšně šklebil a já si uvědomila naší chybu. Vlítla jsem k tomu člověku a započala masáž srdce. Protože jsem si uvědomila, že nebilo. Jasper mě od toho muže odtáhl a oživování se chopil Edward. Přece jen z jeho pohybů byla znát zkušenost.
Aro se na nás vyčkávavě díval. A smál se. S vrčením jsem se na něj vrhla, stihla jsem mu dát facku, než jsem se svíjela na zemi. Tentokrát jsem bolest vyjadřovala zuřivým vrčením. Cítila jsem, jak oheň sílí a potichounku jsem skučela. Ať to přestane!! zakřičela jsem zoufale v duchu a ... ono to přestalo. Nějaké ty miliontiny vteřiny jsem si polehávala a pak jsem se zvedla. Vztekle jsem zasyčela a.. uslyšela jsem bytí srdce. A zahlédla jsem Arův nenávistný pohled.
Zasmála jsem se tomu pohledu a stoupla si... k Jasperovi. Chtěla jsm si stoupnout k Edwardovi, ale ten se na mě znechuceně podíval. Co se to s námi děje?? pomyslela jsem si hóóódně zmateně a sedla si na paty.
,,Dobrá, máte mít tu svou zvířecí stravu.." procedil Aro skrz zuby. Mě to teď bylo upřímě jedno. Byla jsem zamyšlena.. proč se na mě ten Jasper tak dívá a proč Alice, která předtím padla Jasperovi okolo krku, tak proč se ta teď choulí Edwardovi v náručí. Musím se přiznat, že jsem trochu žárlila.
Zadumaná nad tímto tématem jsem si skoro neuvědomila, že odcházíme. S povzdechem jsem tuto záležitost zastrčila do šuplíku a začala jsem vnímat okolí..
Abych vás ušetřila všech těch nudných záležitostí, které jsme probírali potom, jako třeba: dostání pláště s 30 čárkami, vysvětlování pravidel nebo plánu na dalších 10 let... 10 let!! .. ve kterých budeme většinou jen cvičit a zabíjet, tak  vás ušetřím začátečních tří let a začnu zase vyprávet odtud...
 
O 3 roky později...
 
Byli jsme v tělocvičně a Alice se mě chtěla zrovna zbavit, když mi kostmy zabrněl velmi nepříjemný zvuk, poplach...
Ani jsem se neotočila na mou skupinu (sama nevím proč, ale stal se ze mě velitel skupiny i když bych tuto výsadu radši předala Jasperovi..) a vyběhla jsem na chodbu a nejkratčí cestou do sálu..
Vběhla jsem do sálu a strnula. Na trůně seděl nějaký upír a další upíři držekli Ara, Marcuse a Caiuse v kleku. Nevydržela jsem to a vyprskla smíchy. Nic jiného než tuto ponižující situaci jsem Arovi od začátku našeho pobytu tady nepřála.Cítila jsem tlak na štítu, když Jane a Alec na mě zaútočily a pro jistotu přetáhla štít i přes mou malou skupinu.
Za ty tři roky se z nás (mě, Edwarda Jaspera a Alice) stala nejlepší a nejnelítostnější bojová upíří skupina na světě. Edwardovo čtení myšlenek, Jasperovo ovládání emocí, Alicino vidění budoucnosti a můj štít z nás udělali skoro neporazitelné. Jen kdybych konečně přesvědčila Jane a Alece, aby se k nám přidali, byli bychom nejsilnější...
Upír z trůnu na nás pokynul a já došla k trůnu.
Zabijeme ho nebo ho vyslechneme? zeptala jsem se ostatních v myšlenkách.


Ostatní byli pro druhé a já se podřídila. Naše až neuvěřitelná spolupráce se rovnala neustálého radění s ostatními. Já jsem prostě nemohla jen tak něco rozkázat a oni mě jen tak neposlechli...
Pokynula jsem malinko hlavou na znamení, že má vyšší postavení než já a podívala se mu do očí. Což můj předchozí čin absolutně anulovalo...
,,Kdo jste a proč jste si vybrali nás tak až neurvale navštívit?" zeptala jsem se a vložila do hlasu omamování. Další má skrytá schopnost. Upír na mě chvíli nechápavě hleděl a pak se postavil, došel ke mě a chytil mě pod krkem.
,,Nebuď drzá holčičko.." procedil skrz zuby a já se na něj usmála ještě zářivěji.
,,A ty nebuď hlupák nebo tě mí přátelé roztrhají na kousíčky." řekla jsem mu až nechutně mile.
Ohlédl se mi za rameno a v očích se mu objevil strach. Jaspere, všechny se snaž co nejvíce vystrašit a snaž se nás vykreslit jako neuvěřitelně silné upíry.. poslala jsem mu myšlenku. Upír, co mě držel pod krkem mě pustil a začal rychle couvat.
,,Každý, co se k Volturům nechce přidat, ať veme nohy na ramena. Jestli tu zůstanete za účelem špehovat, čeká vás osud v neviditelných plamenech...."
řekla jsem možná až moc dramatickým hlasem a přidala do hlasu trochu umělí tóń výhružky. Ale zabralo to a do minuty tu už žádný nepřítel nebyl.
Opřela jsem se unaveně o Jaspera a ten mě objal okolo pasu. 
,,Unavuje mě to." šeptla jsem. Přikývl na znamení souhlasu a naše skupinka zase odpochodovala do svých pokojů. A vše z dálky sledovala Alice. I ona cítila, že něco není v pořádku, ale Edward jí miloval (jak strašně bolestně to zni...) a ona ho nechtěla ranit. Ale Jasper mi řekl, že mě začíná nenávidět, protože ho miluje. Byla jsem z toho smutná. S každým ve svém týmu jsem si utvořila nějaký vztah. S Jasperem hodně intimní, s Edwardem přátelský a s Alicí jen společenský a někdy při akci i přátelský.. Trochu jsem toho litovala...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 13. část ronnie 25. 02. 2011 - 22:36