12. část

26. září 2009 | 18.35 |

12.kapitola

Aro nás zavedl do nějaké obrovské síně s nápisem jídelna a já (jakmile jsem do té místnosti vstoupila)vystartovala jako první. Ani né za okamžik jsem držela nějakého člověka pod krkem a chtěla ho zakousnout, když jsem se zarazila.
,,Ale já nechci zabíjet lidi.." hlesla jsem.
Ostatní tři upíři se zdáli být nesví. A překvapeně se na mě podívali..
,,Já jsem nepil lidskou krev a ty to Aro víš!" řekl najednou hrubě Edward a já se na něj zmateně podívala. Aro se na nás chvíli nasupeně díval, a pak něco řekl upírce vedle sebe. Ta odběhla a asi za deset minut se vrátila s dvěmi laněmi..
Hladově jsem se na jednu vrhla a srazila se s Edwardem. Naštvaně jsem ustoupila a nechala ho se napít jako první. Když si vychutnával krev, zlomyslně jsem se ušklíbla a zvíře jsem mu vytrhla z rukou a začala pít sama...
Pila jsem a vesele pozorovala naštvaného Edwarda. Když jsem dopila, mlsně jsem si olízla kapky krve ze rtů a odhodila mrtvolu zvířete od sebe. A to vše pozoroval nakvašený Edward.. Neuvěřitelně mi to zvedlo náladu. Zase přiběhla ta upírka a já pozorovala, jak pijí Jasper a Edward. Trochu vyhládle, no..

Pak se, stále nasupený Aro, otočil a vypochodoval z místnosti. Já jsem automaticky vyrazila za ním a schytala další dávku neuvěřitelné bolesti. Tentokrát jsem jen zasykla a přála si umřít. Znovu to byl Jasper, kdo mi trochu pomohl svým darem a já jsem pak zase nic necítila.
Ztuhle jsem se postavila a najednou spatřila, jak padá Jasper k zemi a kroutí se v bolestech. Vyděšeně jsem se na něj dívala a přála si, aby jeho bolest skončila. A najednou se na mě opravdu Jasper překvapeně podíval a zmateně se rozhlédl. Nabídla jsem mu ruku a on se s mou pomocí zvedl. Uslyšela jsem jemné zasyčení někde zpoza rohu a pak jen tichounké kroky.
,,Ta malá potvora.." sykla jsem. Nevědomky jsem se postavila k Edwardovi a ten mě jaksi instinktivně obejmul okolo pasu. Zvláštní, nevadilo mi to. Jasper se postavil k Alici a ta mu s osilňujícím úsměvem padla do náruče.
Odolala jsem nutkání chytnout se za hlavu a začala jsem urputně přemýšlet, co to je za blázinec. Nejdříve Edwarda nenávidím a štítím se ho a pak se od něj tady nechám objímat. Tentokrát jsem to neydržela a začala si masírovat spánky.
,,Co to tu je za blázinec..." šeptla jsem si pro sebe.
,,Taky by mě zajímalo, proč už tě neslyším, mám teorii.. jednoduchou a jasnou: Čtu myšlenky, ale tebe najednou zase neslyším.." řekl Edward.
,,Já mám pocit, že zase cítím emoce... a taky tě Bello necítím.." řekl Jasper a mě zatrnulo. Bello... Bello.. proč mi to něco říká?
,,Isabella!" sykla jsem podrážděně.. Ani nevím proč.
,,Sorry.." broukl Jasper a já se na něj omluvně podívala. Mrkl na mě na znamení pochopení a já se rozhlédla. Byli jsme pořád v té jídelně, ale na to, že to byla jídelna, tu kromě nás nikdo nebyl. Zmocnila se mě zlá předtucha a ta malá najednou zkameněla.

Po chvíli vyděšeně zakoulela očima a řekla..
,,Já jsem teď něco... viděla.. " řekla a upřeně se podívala na mě.
,,V tom.. vydění jsi bojovala se spoustou upírů.. tady." řekla a očima naznačila tuto místnost.
,,A my jsme ti chtěli pomoct, jenže ty jsi zaútočila na každého, kdo nebyl u stěny.." řekla najednou trochu vyděšeně a třásl se jí hlas. Se strachem v očích se podívala na blonďáka a on jí uchlácholil pohledem.
V tom se otevřeli dveře a nám padl k nohám člověk. Pořezaný na každém kousku těla, které hodně krvácelo.
,,Jestli udržíte toho člověka naživu, necháme vás pít zvířecí krev.." ozval se odněkud Arův hlas a nám zatrnulo.
,,Jaspere, pomůžeš mi s obranou, Edwarde a Alice, vy hlídejte člověka.." sykla jsem velitelsky a pak se zarazila. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou, ale pak se na mě přihnal nějaký upír...
S neuvěřitelnou lehkostí jsem zápasila. Ale já nikdy nebojovala... pomyslela jsem si a utrhla nějakému upírovy obě ruce. Pak jsem mu dala prst pod bradu a nakonec trhla rukou nahoru.

Začalo mě to bavit a vymýšlela jsem nové a nové způsoby, jak rychle zabít upíra. Ale pak se stala taková menší nehoda... omilem jsem přes celou místnost přehodila Jaspera.
,,Jaspere, promiň!" řekla jsem zděšeně a začala to brát vážně. Už jsem si nehrála, ale už jsem jen trhala. Kousala jsem a škrábala. Ucítila jsem někoho za sebou a s vrčením ho napadla... Pak jsem se ale zděsila, protože to byl (zase) jen Jasper. Opatrně jsem z útočného postavení přešla do přátelského objetí , ale i tak jsem ho srazila na zem. Rychle jsem se odrazila a... nikdo, koho bych měla ještě trhat tu nebyl. Jen Edward s Alicí někoho ještě trhali na kusy...
,,Jaspere, mě je to tak líto..." řekla jsem a dusila v sobě smích. Prozíravě se na mě podíval a řekl:
,,Né, není a klidně se zasměj, chudák Jasper přišel pomoct a schytal to taky..." zabručel si pro sebe a já opravdu vybuchla smíchy...
A v tom vešel do místnosti Aro. Na tváři výtězoslavný úšklebek.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře