10. část

23. září 2009 | 18.33 |

10.kapitola

Emmett se jakoby celý schoulil a už nevypadal ani moc nebezpečně ani moc vesele. Prostě nevypadal jako Emmett. Došla jsem k němu a obejmula ho...
Emmette, to bude dobrý... vše se nějak srovna... hlavně nubuď smutný.. tišila jsem ho a Jasper s Edwardem s sebou trhly.
,,Já jen nechápu proč? Říkala ,že mě miluje. Vydržela mě tehdy přenést krvácejícího až ke Carlislovi a teď mě opustila. Ale víš co je nejhorší. Že tě nenávidí. Ona řekla, že to udělala kvůli tobě, abych tě taky nenáviděl.." šeptal mi to ramene. Já ztuhla. Vyděšeně jsem se podívala na Esmé a ostatní. Ti se překvapeně dívali na Emmetta.
,,Ale na to, abych tě nenáviděl tě mám moc rád, sestřičko..." řekl a narovnal se. Teď už mi toho starého Emmetta začal připomínat.
,,A proto mi chytneš jako odškodnění 10 medvědů..." řekl naoko přísně a já to nevydržela a napůl hystericky se zasmála. Edward ke mě přišel a zezadu mě objal...
,,Emmette, já jsem z tebe na prášky a nevíš kam odjela?"
,,Někam do Evropy dělat kariéru modelky..." broukl naoko bez zájmu Emmett, ale já věděl, že ba rád věděl víc. Emmette, slibuji. že Rosalii přesvědčím, aby se k tobě vrátila i kdybych musela použít hlas!! slíbila jsem si a věděla, že za tento slib klidně zaplatím smrtí...
,,Tak jedeme domů?" zeptala jsem se a to slovo domů mě zahřálo u ledového srdíčka...
Prozatím jsme se zase vrátili do domu ve Forks, než si najdeme jiné deštivé místečko s nevycházejícím sluncem...
 
O pár měsíců později jsem se stala paní Cullenovou, ale Rosalie mě nepřestala trápit...
,,Bello, neber si to tak, nikdo netuší, co to do Rose vjelo..." zašeptal mi do ucha Edward, když mě zase našel zírající do ničeho. Povzdechla jsem si a zašla do Carlislem do pracovny. Chtěla jsem mu oznámit, že odcházím, ale v tom mě zarazila Alice.
,,Opovaž se! Nenič už tak potrhanou rodinu!!" řekla mi a zase odešla.
Tak já chtěla zase od Carlislovi prcovny odejít, když mě vyzval dál. S váháním a s přemýšlením, co mi Alice udělá ,jsem vešla. A uslyšela, jak někdo v přízemí trhá nějaký časopis na kousky. V domě panovalo nepřirozené ticho a pochmurná nálada...
,,Měla by jsi vědět Bello, že nás pozorují Volturriovi. Myslí si, že strojíme nějakou vzpouru, protože jsme pomohli jednomu upírovi, Leovi. Ten se nám odvděčil tak, že pak někde jižně odtud přeměnil snad 50 upírů a pak je nechal napospas jím samím. A Aro si myslí, že jsme mu pomáhali." dokončil svůj proslov otec a já se zajíkla.
,,Proč mi to říkaš, Carlisle? "
,,Protože měla včera Alice vidění o..." nedořekl Carlisle a Jasper zavolal:
,,Někdo se blíží k našemu domu!!"
Jako na povel se všichni začali řítit ven, ale já sečkala uvnitř. Dívala jsem se na ně oknem. Edward se zmateně rozhlédl, ale pak upřel zrak do lesa. Protože odtamtud vycházela skupina upírů v černých pláštích.

Asi 20 pokud to mám upřesnit. Jako omámená jsem je pozorovala. Carlisle vystoupil a pochvíli se v křečích choulil na zemi. Oněměla jsem hrůzou. Pak se všichni z bojových pozic postavili jakoby do pozoru ,ale  nevnímali. Tohle už jsem nevydržela. Proskočila jsem oknem a jako rozzuřená lvice se před Cullenovi postavila. A z lesa se vynořila Rosalie. Když to tu zahlédla, posměšně se na mě podívala.
Né! To by Rosalie neudělala!! řvala jsem na sebe v myšlenkách. Ucítila jsem, jak s okolo mě rozprostřela kopule a jak do ní něco naráželo. Nějaká dívka nebo spíš dítě zavrčelo. Ohlédla jsem se za sebe na chvíli strachem ztuhla a pak se se zuřivím zavrčením vrhla na ty upíry, co právě trhali na kusy Esmé. Esmé!! Vrhla jsem se na ně a můj štít je rozprskl po okolí. A Esmé se začala pomalu dávat dohromady. Já chtěla brečet. Schoulit se do klubíčka, ale strašně jsem se bála. Snažila jsem se štíť roztáhnout i na mou rodinu, ale nešlo to. A pak zaútočili. 5 se jich vrhlo na mě a ostatní na Cullenovi. Bezmocně jsem zavrčela a poslala proti černému chumlu tlakovou vlnu. Za letu se začali rozpadat na miniaturní kousíčky a já se zaměřila na ostatní. Ale neuměla jsem to zopakovat. A pak mě ochromila obrovská řezavá bolest. Štít už nefungoval. Byla jsem moc slabá!! Nedokázala jsem ochránit svou rodinu. Cítila jsem, jak mě někdo trhá na kusy. To mě opravdu tak nenávidíš Rosalie?? Tak, že jsi odsoudila na smrt svou rodinu? Svou lásku?  Promiň mi to Emmette, slib jsem nedodržela, promiňte mi Esmé a Carlisle, nedokázala jsem vás ochránit. Alice, Jspere, mí nejlepší přátele a Edwarde... do konce věčnosti i po ní tě budu milovat.. Všechny vás miluji... to byla poslední myšlenka, než jsem přestala vnímat...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 10. část ronnie 25. 02. 2011 - 22:24