7. část

19. září 2009 | 18.30 |

7.kapitola

Plakala, ale proč? Vždyť mi skoro řekla, že mě nemiluje... Pomalounku jsem se pohl, abych nezčeřil bahno a nezakryl ten nádherný obraz... ano, přestože vzlykala a ruce měla na tváři, byla nádherná. Ano, přestože mě už nemilovala, já jí miloval. Vyplaval jsem a snažil se při protnutí hladiny nevydat jediný zvuk. Ale na to měla Bella moc dobrý sluch. Bleskurychle zvedla hlavu a podívala se na mě. Panenky rozšířené buď hrůzou nebo překvapením..
,,Bello, chtěl jsem ti to říct už v lese. Tehdy, jak jsi byla ještě člověk, já jsem lhal. Já tě miluju a vždy jsem tě miloval!" Vykřikl jsem a zapomněl šlapat vodu, proto jsem se potopil. Pod hladinou jsem zahlédl Bellin výraz. Byl... nevěříci. V duchu jsem posmutněl. Proč mi nevěří? Já jí opravdu miluju, copak to nevidí? Bello, Bellinko moje... já tě miluji a vždy budu milovat, proč mi to nechceš věřit? pomyslel jsem si smutně a najednou ve mě začal hlodat červíček pochybností... Ale proč mám pocit, že už to není ta stará Bella. Proč mám chvílemi pocit, že už jí... DOST!! Bella je moje jediná láska! Okřikl jsem se v duchu a zkusil vyplavat. Jenže se mi to nepodařilo, protože vodu jako ším protlo pružné, jako proutek štíhlé tělo. Bella a začala hledat pohledem a když mě našla ,doplavala ke mě. Taky tě miluji Edwarde!! zakřičela na mě v myšlenkách. Já vypadl z rytmu šlapání, z té novinky. Šťastně jsem se usmál. Na vodu dopadli sluneční paprsky a znovu ozářili Bellininé tělo. Ta se mrštně jako had proplavala až ke mně a nezčeřila bahno. Hravě okolo mě proplavala a pohledem mě vyzívala: Chyť si mě! V tuto chvíli se mi vybavily bajky o vílách, žíňkách a jiných bájných bytostí. Bella mi v tuto chvíli připomínala hravou a vždy usměvavou vílu. Zastavila se a čelem ke mě stála strnule na místě. Ladnými pohyby nohou a rukou se udržovala na místě a její mahagonové vlasy se jí rozprostíraly okolo obličeje. V tuto chvíli jako by i slunce zašlo a voda mi připadala mrazivá. A ten její pohled! Jako by mi zkoumala dno mé duše...
A já se bránil, nechtěl jsem, aby věděla o mých pochybách.
Pak se Bella zase usmála a připlavala ke mě. Slunce zase svítilo a voda byla svěží. Chytila mě za ruce a začala s námi ve vodě točit dokolečka. Když už byla rychlost mpoc velká, přitáhla se ke mě a políbila mě. Já jí jednou rukou chytil za pás a druhou jsem jí přejížděl po zádech. Jednou rukou se ke mě tiskla a druhou mi zajela do vlasů. V této chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Bella se ode mě odtrhla a vykroutila se mi. Pojď si zaplavat! křikla na mě v myšlenkách.. A já jí rád následoval..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 7. část ronnie 25. 02. 2011 - 22:16