ZSO: #3 Černý osud

12. únor 2011 | 17.01 |

Zadumaně jsem se procházela uličkou.

Ne, nemysli na něj... poručila jsem si. Z hlavy mi totiž nešel ten muž. Krásný. Dokonalý. Takový... podivný. Měl v sobě podivnou... NEMYSLI UŽ SAKRA NA NĚJ!!

To se mi už dlouho nestalo. Abych nedokázala na nějakého zákazníka zapomenout. Samozřejmě, ti suroví z hlavy nešli a ničili vám spánek zlými sny, ale ti milí většinou sami upadli v zapomnění. I když milí je trochu nadsazený výraz. Někdo, kdo spí s prostitutkou místo s normální ženskou musí být vždy tak trochu... jiný. Až na tady toho kluka. On... měl na víc, než prostitutku. Prostě mě chtěl. A já se nechala až směšně snadno. Sakra. Vycházím z formy. Pokud jsem tak měkká i "v práci", tak začnu ztrácet zákazníky, kteří mají rádi spíše lov, než holku na zádech a rozhozenýma nožkama.

Začala jsem se zaobírat přítomností, to je nejjistější. Dnes jsem měla více než dobrý výdělek. Přes 3000PK za bezmála hodinu. Dnes jsem si s klidným svědomím mohla dát padla, avšak...

Vešla jsem do Madame růžičky (název bordelu, pro který makám) a okázale ignorovala různé pokřiky. Musím si dát tabletu proti početí a pomocníkaPomocník je injekce, která spolehlivě zabije většinu pohlavních nemocí. Díky jakýmsi nanorobotům s vlastní inteligencí zahubí i "neléčitelné" nemoci. Nesnášela jsem ji - bylo mi po ní děsně zle, ale kdo ví, co ten kluk mohl mít? Neprověřila jsem si ho (přesněji si ho neprověřila Goldeen - Madame bordelu) a možná mi ten kluk dal přes 2000PK jako omluvu, odškodnění...

Když jsem si vše zařídila, zamířila jsem do Goldeeniny kanceláře.

,,Mám pro tebe zakázku na odpoledne a dvě na noc." přivítala mě prakticky. ,,Odpoledne jeden boháč z Obchodního, na večer boháči z Chovatelského ostrova, zaplatí až 350PK na hodinu, přirážka 100PK za něco navíc. Popřípadě více. Obleč se draze, budeš luxusní společnice..." broukla Goldeen a něco vyplňovala do papírů.

,,Když jsem tak luxusní, proč musím kouřit řidiči metra? Pokud to má být ponaučení, že nemám moc zvedat frňák, tak tím už jsem si prošla." broukla jsem sarkasticky.

,,Kolik ti dal?" zeptala se Goldeen unaveně. Sundala si brýle a promnula si oči.

,,400PK." odvětila jsem znudně a prohlížela si nehty. ,,Myslím, že už asi nezavolá." dodala jsem. Goldeen se na mě významně podívala.

,,Kaťu úplně oškubal, dal jí 45PK. A to Kaťa nějaký ten pátek už pro mě dělá. Proto jsem poslala tebe. Věděla jsem, že TY se oškubat nedáš..." odvětila a přepočítala 80PK, které jsem jí dala. Nebrala jsem si to osobně. Už dávno mi došlo, že Goldeen se řídí heslem: Důvěřuj, ale prověřuj. Goldeen si účtuje 20% vydělané částky za to, že domlouvá schůzky a k tomu mám k dispozici vše, co potřebuji plus pár speciálních výhod (jen ty, které jí vydělají nad 3 000 PK měsíčně) mezi které patří doplňky, S/M hračky, jeden pomocník týdně a tak dále.

A platíme samozřejmě i za ochranu - ať už pře zákazníky samotnými, tak před policií. Provozování nevěstinců (a s tím pro Goldeen související kuplířství) je stále ilegální, přestože je to celkem rozšířený "koníček" - hlavně ve vyšší společnosti. Když si Goldeen peníze skontrolovala, dala mi papírek s dalšími jmény, adresami a stručným popisem. Přejela jsem papír pohledem.

,,Nemohla bych dnes Turistu vynechat? Měla jsem pomocníka a je mi zle..." snažila jsem se nežabronit a nevím, zda se mi to povedlo.

,,Dá 500PK za hodinu speciálně za tebe. Oblíbil si tě."

,,Jaká pocta." zamručela jsem sarkasticky a odcházela. Zavřela jsem oči a zákonem schválnosti se mi za víčky objevil Turista, drsně mi svazující ruce, poutající je k posteli a... Zachvěla jsem se a bylo mi do breku. Náhle mi byla strašná zima. Já nechci!!!

**

Stála jsem v sekáči a hledala si nějaké obyčejné oblečení. Už jsem měla dvě trika, riflové kraťásky a bundu. Ještě nějaké kalhoty, mikinu, spodní prádlo... Zahlédla jsem na jednom z věšáku dobrý kousek a viděla, že už se k němu nějaká dívka blíží. Mrštně jsem jí ho vzala před nosem a po vyzkoušení jsem byla spokojená. Tak, mikinu bych měla. Kde najdu kalhoty... ? Rozhlížela jsem se a pak zaplula hlouběji do obchodu...

Platila jsem jen padesát PK, stejně to ale pro mě byl drastický zásah do rozpočtu. Při pohledu do peněženky jsem bezmocně zaťala zuby. Vypadá to, že se zase měsíc budu muset živit energickými náhražkami, pokud nechci méně kvalitní krmivo pro své pokémony. Kde zmizely ty dva tisíce od kluka? Jednoduchá odpověď: Splatila jsem takřka všechny dluhy a zapomněla přitom na dluh mému tělu. (Jídlo.) Zhluboka jsem se nadechla a donutila se násilím uklidnit. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si musela dokupovat kosmetiku a pár léků za tisíc PK jen pro to, abych nezošklivěla a měla stálé zákazníky. Na můj věk se mi dělaly nežádoucí vrásky, mívala jsem malinkaté, ale pro mou práci katastrofální váčky pod očima, mívala jsem bez krému trochu drsnější pleť, než bych měla mít, musela jsem každý měsíc docházet na bělení zubů, na gynekologii, kde jsem dostávala další recepty na různé léky pro podrážděnou sliznici pochvy či konečníku a navíc jsem měla poruchy spánku, občas křeč svalů a mygrény. Poslední dobou jsem začala mít podezření i ohledně chřipky - a TO by pro mě byl konec - a odnesli by to i mí pokémoni.

Znovu jsem se zhluboka nadechla a hodila si batoh s novými věcmi na záda. Pak jsem se pomalu vydala do pokémonského střediska. Nechtělo se mi tam. Moc dobře jsem totiž věděla, že tam nechám valnou většinu svých úspor...

**

,,Ahoj Zukyo, zase na Chovatelský?" ptal se Leon, kapitán malého parníku, který jezdil mezi Zkaženým městem a Chovatelským ostrovem. Občas (nejčasteji okolo nějakých oslav) zajel i na Nepříznivé ostrůvky.

,,Ne-e. Na Obchodní a až pak na Chovatelský. Stavíš se pro mě nebo mám jet jiným?" zeptala jsem se s nadějí.

,,Kdy končíš?"

,,Asi za tři hodiny, tudíž za tři a půl hoďky by jsi mohl.. ?"

,,Jo, stavím se pro tebe. Co bych pro tebe neudělal. " pousmál se Leon. ,,Navíc za tři hodiny tu budu pro další várku, tu půlhodinku zpoždění si můžu dovolit..." dodal. Zasmála jsem se.

Kaloenské ostrovy. Kaloeny - můj domov - jsou tvořeny více než patnácti ostrovy, pokud počítám i malé ostrůvky (a nepočítám mini-ostrůvky, které nejsou ani naznačené na mapě). Největší z ostrovů je Zapomenutý ostrov - sídlo vyšší společnosti. Pak nejspíše Chovatelský ostrov s ostrůvky. Při jeho založení tam bylo hodně plání, lesů a byly tam chovatelské rezervace (dle kterých ostrov získal jméno), ve kterých pak mohli začínající trenéři chytat pokémony. Dnes je z toho sídlo velkých firem, jako počítačové softwéry Aspexter nebo automobilky a podobné. Pokémoni (alespoň ti silnější) už tam nezbyli. Zkažené město je jeden z nejmenších ostrovů ke kterému vede Kaloenské metro. Pod vodou. Zkažené město je jednoduše odpad Kaloen. S podobným záměrem byl založen i Obchodní, malý ostrůvek (spíše jen přístav pro odpich a natankování lodí nebo maják pro lodě s nečekanými problémy), na který teď mířím. Zajímalo by mě, co si o tom asi Leon myslí. Avšak mám dojem, že už dávno tuší, čím se živím. Nejednou mě totiž upozornil na rozmazanou rtěnku.

,,Zase za tajná mise?" zeptal se spiklenecky Leon.

,,Jo." odvětila jsem unaveně a z kapsy vytáhla 15 PK. Leon mi dával slevu, jako bych stále byla dítě. A nic za to po mně nechtěl. To pro mě dost znamenalo. Leon peníze vzal (on si to nepřepočítal) a já se šla usadit.

**

,,Zdravím Vás, jsem sestra Joy, přejete si?" zeptala se pohledná sestřička. Zajímalo by mě, proč si ta ženská nedokáže zapamatovat moje jméno. Chodím tu každý měsíc.

joy
deviantart.com

,,Chtěla bych dát překontrolovat své pokémony a vyzvednout si krmivo a pokémonní přípravky. Mám je objednané..." 

,,Dobrá. Pokémony dejte sem (ukázala Joy na držák). ,,A na to krmivo se podívám a nechám ho pak donést..."

,,Odvést na uvedenou adresu." opravila jsem ji. Joy přitakala a já si šla znaveně sendout.

,,Promiňte, celkem to bude 460PK!" zarazila mě Joy. Překvapeně jsem se otočila.

,,Myslela jsem, že se platí až PO prohlídce... " broukla jsem vyvedená z míry a šla zpět, šmátrajíc po peněžence.

,,Změnilo se pár zákonů a pravidel." broukla Joy a i ona vypadala unaveně, přestože se snažila působit mile a přívětivě.

,,Kolik toho žrádla vlastně dostanu?" zeptala jsem se opatrně. Pokud toho jídla nebude minimálně na měsíc, asi si půjdu hodit mašli.

,,Platí se 100PK za prohlídku a s ní přiléhajícími úkony. Pak malá rekonvalescence pokémona. Jednoho. Další pak bude s čtvrtinovou slevou. 200 PK pak platíte za pokémonní krmivo pro dva ohnivé pokémony přibližně na měsíc a 85 PK za doplňky stravy a různé jiné pokémonní potřeby." švitořila Joy. Řekla dva ohnivé, přestože jsem jí to neřekla, takže si mě nejspíše pamatuje. Možná to je jen profesionální postup.

,,Jsem Zukya." odvětila jsem a platila danou částku. Měla jsem 25 PK navíc (ta sleva byla novinka a velmi chytrá - doufám, že i jiné změny budou hrát ve prospěch nejen těm, kdo mají peněz plnou prdel...), takže možná si občas koupím i chleba a nějakou levnou paštiku.

,,Já vím," nenápadně se pousmála Joy. ,,Kolegině sestra Joy říkala, že se ukážete a že se velmi odpovědně staráte o své pokémony." dodala.

,,Sestra Joy?" nechápala jsem. ,,A kdo jste pak vy?"

,,Jsem JINÁ sestra Joy. Zde v Kaloenech se co měsíc střídáme, jezdíme na jiné ostrovy, zkoumáme divoké pokémony a odjíždíme do světa, nejčastěji do oblasti Kanto. Pravda, některé Joy se nevrátí, ale... některé ano. Mám ale pocit, že příští měsíc už se kolo bude, alespoň z části, opakovat, jelikož Joy říkala, že další Joy nemohou odcestovat, dokud se ty ve světě nevrátí..."

,,Ah tak..." broukla jsem smutně, když jsem se v tom zorientovala. Vždy jsem si myslela, že alespoň sestra Joy a policistka Jenny jsou imunní proti zkaženosti Kaloen, ale jak se zdá, i na ně už začíná Kaloenská vláda dotírat a vydírat je. Litovala jsem je. Měli to ještě těžší, než já. V některých ohledech...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #3 Černý osud faire 16. 02. 2011 - 20:09
RE: ZSO: #3 Černý osud dara 09. 03. 2011 - 19:17