ZSO: #8 Černý osud

19. březen 2011 | 21.22 |

Kapitola je nudná, zatím je to jen přechod z jednoho období Zukyina života do druhého, a možná to tak chvilku ještě bude, ale maximálně za tři kapitoly se to konečně rozjede, takže se máte na co těšit.. :)) m.

Díky penězům muže jsem dnes do práce nemusela, avšak cítila jsem se nějak vnitřně Goldeen zavázaná (přeci jen většinou vydělávám dost, abych byla jeden z nosných pilířů Goldeeniny živnosti) a přeci jen zase pracovala.

Večer jsem došla do svého bytu (malá garsonka s výhledem na špinavé ulice Zkaženého města) a nejprve vše zkontrolovala. Teprve pak jsem vypustila své pokémony.

Flareon, líná jako vždy, zamířila rovnou ke křeslu a tam se utábořila. Vulpix nadšeně vyskočil a dal se na prohlídku, zda je vše tam, kde má být.

,,Kdyby někdo přišel, schovejte se." nařídila jsem tak, jako vždy a vydala se zaplatit inkaso. I tato garsonka mi zůstala po lepším životě. Odkoupila jsem jí, takže byla moje a bylo mi líto ji prodat. Tak jsem tu zůstala, brala si jídlo od pusy a žila si tu jako královna. Flareon se na má slova neobtěžovala ani otevřít oko, že jsem nemluvila do vzduchu mi naštěstí potvrdil alespoň Vulpix, jenž souhlasně štěkl. Placení bylo tak nepříjemné, jako vždy. Domovník mě takřka nenáviděl (věděl čím se živím a stále mi neodpustil, že jsem mu nepodržela). Další troška nepříjemností v mém už tak dost zasraném životě.

**

Za šest dnů mi zavolala Goldeen. ,,Volal ten tvůj." odvětila jen. Hrklo vě mě, pak jsem unavěně zavřela oči a opřela se o kuchyňskou linku.

,,A?"

,,Vezmeš to."

,,Gol-"

,,Sakra holka, ty to vezmeš i kdybych tě tam měla dotáhnout za tý tvý fajnový pačesy. Nabídl 2000PK na hodinu. Počítej se mnou. Dva litry krát čtyři hodiny.."

Dva tisíce krát deset hodin, jelikož určitě zůstanu přes noc...

,,Je 8000PK a dvacet procent z toho je 1600PK..."

To je 20 000PK.

,,Ty vole!" ujelo mi. Dvacet tisíc by mi stačilo s šetřením i na půl roku! Chvíli bylo ticho.

,,Bereš to." odvětila Goldeen. Další chvilka ticha, kdy mi pomalu docházelo to, co mi mělo dojít hned. Mně, která tak lehce čtu lidi.

,,Tys mi to nenabídla kvůli prachům." hlesla jsem. Vždy jsem byla Goldeenina pojistka. Brala jsem to, na co jiná děvčata neměla odvahu. Zákaznící se mnou byli spokojení a vyžadovali si mě. To dokonale vyvažovalo těch jednorázově šestnácet. Možná i více.

,,Ne, kvůli prachům ne." souhlasila po chvíli Goldeen. Do očí se  mi draly slzy.

,,Goldeen..." Dotyčná mě přerušla diktováním adresy a jiných detailů ohledně schůzky. Popadla jsem papír a škrábala na kousek papíru informace, jelikož je na mě Goldeen chrlila na hranici přijatelné rychlosti. Pak mi to bezeslova vypla.

Stála jsem a zírala na telefon ve své ruce.

Došlo mi, že Goldeen mi to řekla proto, že doufala, že budu mít lepší život. Vlastně dlouho se tak o mě starala a já si toho ani nevšimla! Brala na mě ohled, když mi bylo zle z pomocníka. Dávala mi zakázky tak, abych nepracovala déle než čtyři hodiny v kuse. Dokonce mi koupila nový moderní telefon, i když se vymlouvala na to, že mi odkládala peníze (místo dvaceti dvacet jedna procent, což je blbost, jelikož jsem peníze přepočítávala, než jsem odešla) a tak dále. Sakra, Goldeen mě měla možná (určitě) radši, než ostatní děvčata!

Svalila jsem se na postel a plakala. Dlouho. Hořce. Po dlouhé chvíli mi do nohy strčil Vulpixův čumák. Chtěl mě utěšit. Vzala jsem si jej do náruče a plakala dále.

**

O sedm hodin později jsem nastupovala do luxusní černé limuzíny. Ta mě odvezla do luxusní vily. A v té na mě čekal muž.

,,Přeji pěkný večer." odvětila jsem naoko sebejistě, avšak byla jsem strašně nervózní.

,,Dobrý večer, Zukyo." přivítal mě přátelsky muž. ,,Představil jsem se vám vůbec? Jmenuji se Machary Jora." odvětil. Vypadal strašně unaveně. Při našem prvním setkání nevypadal zdaleka tak staře. A... na hlavě neměl ani vlas. Snažila jsem se na to nezíral. Vždyť před týdnem měl plno vlasů! A není zas tak starý! Určitě ne na plešku! Avšak to nebyla jediná známka toho, že vypadal tak nemocně. Shodil. Ještě minule byl tak trošku při těle, teď však byl hubený. Avšak hubený v tom horším slovasmyslu. Oblečení na něm viselo. Tváře měl propadlé a měl černé stíny pod očima. Oči měl nepřítomné, ale leskly se mu jako (šílenci) při horečce.

,,Těší mě pane Joro."

**

Ráno jsem se probrala a cítila, jak mi v náručí oddechuje mužské tělo. Bylo to zvláštní. Naposled jsem s někým spala v desíti letech. S mámou.

Opatrně jsem vylezla ven a protáhla se. Vulpix v nohách postele zvědavě zvedl hlavu, zatímco Flareon široce zívla. Mimochodem mi tím připomněla, že bych jí měla koupit ty žvýkací kostičky na čištění zubů. Trošku mě poděsilo, když jí ke konci utekl malý jazýček ohně. Začadilo to bílé nadýchané peřiny a chvilku se z nich kouřilo. Mírně jsem ji za to pokárala a došla k oknu. Poodhrnula jsem závěs a uviděla, že venku svítí slunce. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři.

Došla jsem do koupelny  a tam našla obálky. Tři.

V první byly peníze. 24 000PK v hotovosti. Málem to se mnou seklo.

V druhé obálce (která mimochodem určitě stála více, než výdaje na mou stravu za celý týden), byly instrukce, co mám dělat, jestliže chci odejít a Machary bude ještě spát.

Ve třetí obálce (otevírala jsem jí cela napjatá i přesto, že jsem tušila (věděla) co tam bude), byla prosba o to, zda bych se nestala jeho pečovatelkou. Těžce jsem si povzdechla. Nabízel mi tisíc PK na hodinu plus ubytování a strava. To se v podstatě nedalo odmítnou.

Umyla jsem se, oblékla, upravila. Dala jsem si na tom záležet. Dělala jsem to pomalými, ale pečlivými pohyby. Pak jsem vzala pokémony a odešla. Pěšky, přestože mě Machary nabádal, ať nezapomenu odjet limuzínou. Instrukce jsem však ignorovala. Byl to osamnělý výkřik vzdoru v tom vyděračství.

Šla jsem ulicemi Chovatelského ostrova a tušila, že dnešním dnem se vše definitivně mění. A jako bych to chtěla plně stvrdit, uviděla jsem banku. Pozměnila jsem směr. V kapse jsem měla 24 000PK. Ve Zkaženém městě bych si nedovolila si s takovu částkou jen tak jít ulicemi. Lidi (hlavně zloději) mají až kouzelnou schopnost vycítit, kdo má u sebe větší hotovost. Avšak na Chovatelském jsem se cítila bezpečněji. Přesto mi dalo práci se nezačít nervózně rozhlížet.

Cestou mě napadlo, jaké mě potkalo štěstí. Z děvky každým coulem na pečovatelku. Z udřené mladé holky bez jakýkoliv iluzí na holku s trochu optimističtější budoucností. Možná budu muset přes noc nosit masku matky, avšak.... zažila jsem si horší. Mnohem. V některých ohledech.

Až teď mě napadlo, kam až ty nitky štěstěny sahají. Až k tomu večeru v metru na toaletě. Kdyby mi tehdy ten kluk nedal tu Pokékartu, kdybych se nezdržela v bance, kdyby mi neuplula loď, kdybych se nerozhodla pracovat... Toto by se  nestalo. Macharymu by zahřívalo postel jiné děvče, kterému by to myslelo a umělo by se chopit šance a já bych pořád byla jen vyškolená společnice. Otřásla jsem se. A nebo možná ne. Možná by Goldeen zase zavolala jen mně a zase jen já bych měla Joru na krku. Možná je Machary můj osud.

Stačí už jen podepsat pár smluv a mám v kapse pokédex. A budu plnohodnotná trenérka. Poté další malý podpis a ze spisu zmizí slovo: společnice nahrazené slovem: pečovatelka. A budu obyčejný průměrný slušný člověk.

Proč jen se mi to vše zdá tak neuvěřitelné? Jednoduché? Právě se mi plní můj sen. Měla bych jásat! Tak proč se cítím pod psa?

Vešla jsem do banky a zamířila ke svému bankéři.

,,Tak jsem tu."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #8 Černý osud mixx 20. 03. 2011 - 15:20
RE(2x): ZSO: #8 Černý osud moira 24. 03. 2011 - 18:21
RE: ZSO: #8 Černý osud dara 20. 03. 2011 - 15:31
RE(2x): ZSO: #8 Černý osud moira 24. 03. 2011 - 18:22
RE: ZSO: #8 Černý osud mousik 20. 03. 2011 - 18:22
RE(2x): ZSO: #8 Černý osud moira 24. 03. 2011 - 18:23
RE: ZSO: #8 Černý osud faire 20. 03. 2011 - 20:59
RE(2x): ZSO: #8 Černý osud moira 24. 03. 2011 - 18:24