ZSO: #5 Černý osud

26. únor 2011 | 20.25 |

,,Noták, Vulpixi, nezlob se na mě!" jemně jsem broukla k malé lišce a něžně jí hladila po krku. Měla úžasně hebký kožíšek (ano, moje práce) a já se ho nemohla nabažit, když už jsem jednou začala a laskala jej. Vulpix pootočil hlavičku a hodil po mně okem. Rozevřela jsem náruč a zatvářila se kajícně. Vulpix samozřejmě nadšeně štěkl a do náruče mi skočil. Byl žárlivý, ale také vrtkavý jako štěstěna a rychle zapomínal. Zasmála jsem se a prsty přejela Vulpixovi po hřbetu. Sametový kožíšek byl teplý a příjemný na dotek.

,,Co myslíš, mám už dost, abych praštila se společnicí?" zeptala jsem se. Vulpix mi smutně oplácela pohled. Výmluvná odpověď.

,,Máš pravdu, zřejmě nemám." pronesla jsem bolestně. ,,Avšak já už nechci být je prodejnou děvkou! Nechci být stále jen ta, co je na zádech! Nemá jinou volbu! Ta, po které ostatní s čistým svědomím šlapají!

Co to říkám.. ?" zarazila jsem se náhle. ,,Vždyť jednu volbu stále mám! Nebudu utíkat, zůstanu. Nebudu se sklánět ani se schovávat, hrdě se postavím a budu makat, makat ještě usilovněji a brzy budu moct odcestovat!" trvalo mi jen zlomek okamžiku, než mi došlo, jak směšně to zní. Avšak... mně to pomáhalo. ,,Nebo... " začala jsem váhavě. ,,Nebo se prostě budu dále válet ve špíně a do konce života budu ohýbat hřbet. Vlastně ani ne do konce života. Do doby, dokud budu tak ošklivá, že mě nebudou chtíti ani za tmy... "dokončila jsem bolestným šeptem. Vulpix rázně štěkla a zle se na mě podívala.

,,Vulpix - vul vulpix! Vul!"důrazně odvětil svou štěkavou řečí. Zmateně jsem se na něj dívala.

,,Nerozumím ti..."

,,Vul vulpix!" Vulpix ukázal čumákem do středozemí. Teď už jsem chápala až moc dobře.

,,Nejsem dobrá trenérka a všechny zápasy bychom prohráli. Pak bych neměla ani na jídlo (pro vás, já už dlouho dost strádám... - pomyslela jsem si.).. " broukla jsem, avšak Vulpix mě důrazným štěknutím přerušil a já se v reakci nevesele zasmála.

,,Věř mi, hlad kouše bolestivěji než mráz... dokonce bolestivěji než Flareon!" dodala jsme a pohled mi padl na pokébanku. Vydala jsem se tím směrem.

**

,,Dobrý den, přejete si?" otázal se příjemný muž. Prohlédla jsem si jej. Byl chytrý - inteligence mu číšela z očí. A nebyl obyčejný pokladní, viděla jsem vizitku s nápisem: Zástupce ředitele. Nejspíše jen na chvilku zaskakoval. Pohled mi sklouzl na jeho ruce. Upravené, ale trošku křečovité. Takové jsou ruce účetních. Těch prošlo mou postelí hodně. A tento nejspíše bude dobrý účetní, když to dotáhl tak vysoko. Ukázala jsem mu univerzální kartu, kterou jsem dostala.

,,Můžete mi prosím přesně vysvětlit vlastnosti této karty?" zeptala jsem se. Muž si kartu vzal a zasunul jí do počítače. Po chvili se na mě pokradmu podíval a kartu vytáhl. Nevrátil mi jí však - dokonce jí dal mimo můj dosah! Zle jsem se zamračila.

,,Můžete mi říct, odkud tu kartu máte?" zeptal se upjatě.

,,Jsem ošetřovatelka. Můj zá - ehm - pacient mi ji daroval." odvětila jsem lež bez mrknutí oka.

,,Opravdu?" muž byl nedůvěřivý a já se mu snad ani nedivila. Měla jsem na sobě upnuté černé rifle - módně místy roztrhané - a pulóvr s rolákem teplé hnědé barvy, jenž rozhodně nebyl nejnovější. Avšak nebyl vytahaný natolik, aby to vypadalo směšně - to bych si na sebe ven rozhodně nevzala! K tomu vysoké šedé kozačky těsně pod kolena na velmi vysokém a tenkém podpadku. Vlasy jsem měla v nedbalém ohonu a nalíčená jsem byla jen mírně. Pomocník dělal paseku a bez make-upu jsem vypadala nezdravě bledá. Ať jsem si to nechtěla přiznat či jsem ten fakt ignorovala, nebyla jsem oblečená jako bych patřila do vyšší společnosti. A nikdo mimo vyšší společnost karty nevlastní.

,,Dokažte to. Chci PIN ke kartě, dále číslo karty a nakonec chci vidět pokémona, jelikož je zde napsáno, že vlastník karty je trenér." odvětil muž. Nebyl zrovna příjemný. Naštvaně jsem přimhouřila oči a zlobně se napla, maskovala jsem tím však jen hrknutí, které jsem teď zažila a bylo více než nepříjemné. Co by se stalo, kdybych pokémona neměla? Bylo by přes 2000PK v prdeli? Avšak i tak...

,,Číslo karty neznám, mám špatnou paměť. Avšak začíná to na 302-1569-120020..." zamumlala jsem unaveně a zamnula si spánky. Štěsí, že jsem kartu tak dobře studovala a mám velmi dobrou paměť, i když posledních šest čísel si nepamatuju. Mám jen pocit, že to končí na 83. ,,PIN vám tak maximálně napíšu do počítače, jako bych chtěla peníze vybrat (Nejsem blbá, muž by pak shrábl i kartu i PIN a co mu na to můžu říct? Ve skutečnosti vlastně vážně není moje a toho kluka najdu stěží..) a pokémon?" nepěkně jse se usmála. Arogantně, tak, jako se usmívám na zákazníky, jenž jsou politovánihodně submisivní. Do ruky mi skočil pokéball a na pultě se s blýsknutím objevila spící Flareon. Zívla, protáhla se a tázavě se na mě podívala.

,,Stačí to?" sykla jsem ledově a muž zbledl. Pak začal blekotat omluvy. Chvilku jsem ho nechala dusit v jeho vlastní šťávě, než mě něco napadlo.

,,Jako omluvu chci nějaké slevy a bonusy, samozřejmě neodmítnu ani akce." pevně jsem odvětila a vyzívavě si muže přeměřovala. Jen trhaně přikývl a tvářil se bolestně.

,,Vaše karta je univerzální a platná ve všech známých oblastech, pokud budou mít správnou čtečku. Můžete jí platit vše a je bez omezení. Pokud budou vaši rodiče chtít, nedokáží ji sledovat ani vysledovat. Teď na ní máte 2630PK. Když se dostanete na více, než 3000PK, banka automaticky spustí fond pro spoření na krizové časy, což zahrnuje nečekané výdaje ohledně majetku, pojištění či hrazení jiných výdajů. 25% z peněz převedou na váš účet a když dáte svolení, což ve vašem nejlepším zájmu doporučuji, banka bude s penězi manipulovat dle svého uvážení oplátnou za 5% částky ročně pro Vás. To je standartní postup. Vám nabízím místo pěti osm procent-"

,,Patnact procent." přerušila jsem jej škodolibě.

,,Ale..." nešťastně se na mě muž podíval.

,,Chcete snad navrhnout dvacet procent?" zeptala jsem se znuděně. Instinktivně jsem vycítila, že muž se bojí, že jej nahlásím (tuto schopnost ve mně vypěstovalo Zkažené město), proto jsem toho zákeřně využívala.

,,Slečno, já opravdu nemohu..." muži se na čele objevil pot a já pochopila, že patnáct procent je asi opravdu moc. Teatrálně jsem vzdychla a znechuceně si odfrkla.

,,Tak dobrá, deset procent." odvětila jsem naoko lhostejně a v hlavě mi to kalkulovalo. Byl to velký skok, ale přeci jen pořád více, než tečh pět procent.

,,Dobrá." muži se ulevilo, ale stále byl skleslý. Zářivě jsem se usmála.

,,Děkuji za spolupráci." odvětila jsem jemně a unaveně Flareon pohladila. Zvědavě naši domluvu sledovala. Když usoudila, že už se nejspíše nic nebude dít, štěkla a sama se vrátila do ballu. Zeptala jsem se pak na nějaké "kličky" ohledně pokémonů (myslím tím ušetření nějakých peněz za zástěrkou pokémonů) a muž (velice neochotně, málem mi odsekl - nejspíše proto, jak jsem ho zahnala do kouta) mi řekl podrobnosti o spořícím účtu pro trenéry. Hradilo to takřka všechny výhrady ohledně pokémonů, někdy i více než z poloviny. Když muž skončil se sáhodlouhým výčtem výhod, řekl mi částku, jenž se ročně platila. Pokusila jsem se nevypadat zděšeně. Bylo to 4000PK ročně. Avšak dlouhodobě to bylo výhodné a já měla DVA pokémony. Zhluboka jsem se tedy nadechla a souhlasila. Zřejmě budu muset poprosit Goldeen o hodně luxusní zákazníky.

,,Váš pokédex?" požádal mě muž. Zmateně a frustrovaně jsem se zamračila. ,,Mám jen PMobil." odvětila jsem.

,,Vy nejste registrovaná trenérka?" zeptal se muž překvapeně a opět byl podezřívavý.

,,Jsem registrovaná, avšak nezačala jsem s pokémony v deseti letech, tudíž mi pokédex jaksi unikl." odvětila jsem s hořkostí v hlase. Pravdou bylo, že když jsem si pokémona pořídila sama, aniž bych ho chytila či našla (tudíž si ho koupila), neměla jsem na pokédex nárok. Tak mi to alespoň vysvětlil jeden zákazník, kterého jsem se na to ptala. Muž nevěděl, co říct.

,,Chcete si jeden u nás objednat?" zeptal se nakonec. Překvapeně jsem se na něj podívala.

,,To jde?"

,,Samozřejmě!" usmál se muž.

,,Tak... ano. Kolik to stojí?" zeptala jsem se s obavou.

,,Pokud nelžete a bude to váš první pokédex, je zdarma společeně s příspěvkem pro začínající trenéry a finanční podporou pro cestování do oblastí Kanto a Sinnoh."

,,Ah... tak dobrá!" odvětila jsem vesele a podala mu svůj PMobil. Byl nový a moderní - jeden z překvapení, které pro své dívky Goldeen měla. Ano, účtovala si 20% z našich peněz, ale některým celou čtvrtinu z toho schovávala a kupovala jim různé důležité - ale né dost, když si odtrháváte jídlo od pusy - drobnosti. Já vydělávala hodně.

,,Zukya Nanoci, narozená před 17ti lety..." muž se zarazil. ,,Zkažené město?" zeptal se nevěřícně. Uhla jsem pohledem.

,,Když nemáte otce a matka vám zemře a nenechá vám nic do života, moc na výběr nemáte..."

,,Říkala jste, že jste ošetřovatelka. Tady ale je vyškolená společnice." mužův hlas získal podivný podtón. Vzpurně jsem se na něj podívala a nepřátelsky mu čelila pohledem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #5 Černý osud faire 27. 02. 2011 - 20:15
RE(2x): ZSO: #5 Černý osud moira 05. 03. 2011 - 18:30
RE: ZSO: #5 Černý osud dara 09. 03. 2011 - 20:33