ZSO: #6 Černý osud

5. březen 2011 | 17.29 |

,,Říkala jste, že jste ošetřovatelka. Tady ale je vyškolená společnice." mužův hlas získal podivný podtón. Vzpurně jsem se na něj podívala a nepřátelsky mu čelila pohledem.

,,Nelhala jsem. Chcete mi snad zazlívat, že se nechlubím tím, čím se živím?" zeptala jsem se tiše a výhružně. Muž se na mě zamyšleně díval a kupodivu jsem v jeho pohledu nenašla nenasytnou touhu a zvrhlý pocit mylné nadřazenosti. Nakonec se jemně pousmál, ale nebyl to úsměv určený mně. Spíše bych řekla, že to byl profesionální úsměv sestřičky, která se snaží být milá na odpudivého bezdomovce.

,,Přijďte příští týden. Budete tu mít svůj Pokédex a smlouvy k podepsání." odvětil muž jemně. Až moc. To se mi nelíbilo a nevědomky jsem zatla zuby. Pokud si myslí, že mu za jeho "dobrotu" vykouřím, tak se mýlí.

,,Dobrá. Nashle." odvětila jsem ostřeji, než jsem zamýšlela a rychlým krokem odcházela. Až za rohem jsem se uvolila a unaveně si opřela čelo o zeď. Schovala jsem si tvář do dlaní a zaúpěla. Nenáviděla jsem ten cejch prostitutky, který mě shazoval před všemi, kteří si na život vydělávali "slušně".

Z dálky se ozvalo zahoukání lodního zvonu a ve mně hrklo.

,,Ne...!" zděšeně jsem se rozběhla. Štěstí, že jsem se na podpadcích naučila běhat už hodně dávno. Avšak ani to, ani má kondička, mi nepomohli odplouvající loď stihnout. Když jsem na molo dorazila, loď byla deset metrů daleko. Zakryla jsem si rukou oči a zasténala. Jak se teď dostanu domů, když mi Leon ujel?! Ostatní lodě budou moc drahé, obzvlášť v mé situaci, obzvlášť, když budu místo shánět na poslední chvíli! Sakra a doprdele s tím!

Vždy jsem byla žena činu, proto jsem po chvíli, kdy jsem vychladla, zvedla svůj líný zadek a šla do nejbližší kavárny. Vytočila jsem číslo a čekala.

,,Prosím?" zeptala se svůdně Goldeen.

,,Ahoj Goldeen, taky Flaera, uvízla jsem na Chovatelském ostrově, nemáš tu nějakou práci?" zeptala jsem se unaveně a zamnula si spánek.

,,Na Chovatelském? A cos tam dělala?" zeptala se Goldeen podezřívavě.

,,Nakupovala. Mají tu levněji než u nás a navíc se znám s převozníkem, jenž mě vezme za to, co dělám obvykle." lhala jsem bezostyžně. Kdybych totiž Goldeeniny podezření nerozehnala, mohla by na mě zanevřít, a to určitě nechci.

,,Ach ták. Máš pravdu. Zrovna nedávno jsem tam nakupovala spodní prádlo pro děvčata. Kde ty nakupuješ?" zeptala se Goldeen lstivě.

,,Nejlevněji je to u Ponyty, ale lepší kousky mají v tom novém sekáči - u Mareep..." odvětila jsem unaveně. Štěstí, že jsem tu nedávno vážně nakupovala.

,,Pravda, u Mareep si někdy vyberu něco i já." souhlasila Goldeen. V hlase jí šla slyšet úleva. Nejspíše se bála toho, že dělám i bokem. To by mě pak neměla stoprocentně pod kontroou a nemohla si být jistá, zda jsem opravdu čistá. Já však Goldeen - kromě toho kluka na toaletě - nikdy nepodvedla.

,,Máš tedy něco? Jetli můžu požádat - potřebovala bych si zvýšit hotovost. Nemám zaplacené inkaso na dva měsíce, nemluvě o domovním fondu a potřebuju si pořídit nové hadříky, jelikož se Turista jako obyvkle snažil..." broukla jsem. Další malá lež. Turistu jsem tentokrát zkrotila a měla pocit, že ani sám neví, zda se mu více líbí domina či subminka.

,,Hm.." slyšela jsem v pozadí šustění papírů. ,,Mám jednoho, ale není prověřený. Zvláštní praktiky. Nikde jsem na něj neslyšela nic zlého - pokud mi neřekl vymyšlené jméno. Ani jsem nezaslechla, že by po nás šla policie, takže nejspíše to bude jen obyčejný zákazník. Riskneš to? Cenu si dohodnete, ale nechoť pod 1000PK..."

,,No.. dobrá. Zkusím to. Čekej po hodině telefonát a sms s adresou."

,,Fajn." odvětila a nadiktovala mi, kam mám jít. Proč jí tedy mám poslat, kde jsem? Jednoduché vysvětlení: Kdyby mě muž odvedl jinam, tak mám v Goldeen pojistku.

**

Zákazníky, jako byl ten poslední, paradoxe nenávidím. Už i tak mám dost vlastních problémů, démonů, jizev a bolesti. A oni mi na duši zanechávají další a další vypálená znamení.

Tento mě pozval k sobě domů. Bydlel v luxusní čtvrti ve vile oceňované mezi pět nejluxusnějších domů na Chovatelském ostrově. A pozval mě velice imponujícím způsobem. Poslal pro mě nádhernou drahou černou limuzínu se zatemněnými skly. Nejspíše, aby mě nikdo neviděl, avšak stejně to bylo úžasné. Já takový luxus obvykle vídala jen krátce, cestou síní do ložnice.

,,Jste mladá."  hlesl, když mě poprvé uviděl. To byla nezvyklá reakce. Zákazníci obvykle chtěli mladé a zkušené - nebo mladé a nezkušené společnice.

,,Je to problém?" reagovala jsem automaticky a zkaženě se usmála. Muž se stáhl a zatvářil se odměřeně. Mohlo mu být tak čtyřicet.

Vážně po mně chtěl něco neobvyklého. Něco, co mě ale zasáhlo více, než obyčejný sex. Nařídil mi, ať se svleču do spodního prádla a pak mě posadil za toaletní stolek. A já se měla líčit, upravovat, odličovat, cuchat a česat se, dokud neřekne dost. On si pak sedl na postel a masturboval. Až když mu uniklo tiché: Mami! pochopila jsem, co po mě chce. Zamrazilo mě, přesto jsem hrála dále - a tentokrát i promluvila.

,,Jak se máš, zlatíčko? Jak bylo ve škole? Nebyl jsi zlobivý chlapec?" ptala jsem se znuděným hlasem kárající matky. Můj zákazník vykřikl a vyvrcholil. Tak to pokračovalo v kuchyni, obýváku, kde jsem jednoduše utírala neexistující prach. Tam jsem pak hrála, že máma musí vyřídit důležitý telefonát a on se má svléknout, než jej vykoupu. Napsala jsem Goldeen třesoucíma se rukama, že jsem v pořádku a dala jí adresu a pak se zpět vžila do role odměřené a zvrácené matky. V koupelně, kde jsem jej koupala, mi z toho bylo nevolno, ale dokázala jsem hrát dále. Už před roky jsem se naučila ovládat a neprojevovat emoce. Až konečně...

Ustlala jsem a pak do té postele muže uložila. Pečlivě jsem jej pak zakryla.

,,Neodcházej..." šeptl pak, když jsem byla na prahu. Zaváhala jsem jen na okamžik. Pak jsem popadla první knihu z knihovničky a začala mu číst, jako bych četla svému dítěti na dobrou noc. Když usnul, neměla jsem to srdce jej budit a chtít po něm peníze. Převlékla jsem se tedy do něčeho pohodlnějšího a ustlala si v obýváku. Ten luxus byl mnohem lepší než to, co na mě čekalo v noclehárnách.

Luxus mě lákal a přestože jsem věděla, že by si toho muž s největší pravděpodobností nevšimnul a sloužící by nic neřekli, nic jsem neukradla. Pár kousků by za to určitě stálo, avšak... Stále jsem měla svou úroveň, stále jsem ještě byla v jistém ohledu čestná. A navíc - kdyby se na to přeci jen přišlo, zkazila bych Goldeen pověst.

Už jsem usínala, když jsem uslyšela tiché naříkání chlapce o matku. Zadržela jsem dech a křečovitě sevřela deku. Už né! křičelo něco ve mně a chtělo se mi brečet. Nebylo to nic drastického a přesto mě tato situace duševně úplně deptala. Po minutě žalostného naříkání jsem si setřela slzy a vstala.

Lehla jsem si k dospělému muži. Nemohla jse jinak. ,,Broučku, tiše, máma už je u tebe..." tišila jsem ho, jak nejlépe jsem dovedla. Byla jsem opravdu bravurní herečka. Znělo to dokonce upřímně.

Když usnul, asi hodinu jsem ztuhle ležela vedle něj a ani se nepohla. Pak jsem prkeně natáhla ruku a pohladila muže po prořídlých vlasech. Co se mu asi v mládí stalo? Stále dokola jsem nad tou otázkou uvažovala, ale vyšly mi buď nesmysly nebo odpornosti tak zvrhlé, že jsem na ně neměla žaludek ani já. Raději jsem tu otázku nechala otevřenou.

Pohled mi padl na stolek. Měla jsem na něm složené své věci a na nich svou brašnu. Podlehla jsem nutkání a vypustila k pokeballů své pokémony. Flareon se jen znuděně rozhlédla a pak mi skočila do postele, kde se mi poté stočila u boku. Vulpix ale pokoj zvědavě obešel a vše očichal. Zdál se mi podivně napjatý. Muže obešel velkým obloukem a díval se na něj s velkým podezřením. Připisovala jsem to tomu, že předpokládal, co se mnou asi dělal. Ano, i Vulpix věděl, čím se živím a věděl to opravdu moc dobře a detailně.

,,Vul?!" štěkl pak hlasitě a já sebou až trhla. Ohlédla jsem se, ale muž spal a tvář měl poprvé od doby, co jsem sem přišla, uvolněnou - takřka bez vrásek.

,,Tiše!" okřikla jsem rudou lišku a ta si uraženě odfrkla. Zírala jsem do stropu a nepřítomně Flareon hladila po hřbetu. Když mi Vulpix skočil na břicho a tam si ustlal, ospale mě napadlo, že bych je měla vrátit do pokéballu. Než jsem tu myšlenku pořádně zformulovala, usla jsem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: ZSO: #6 Černý osud mixx 05. 03. 2011 - 17:42
RE(2x): ZSO: #6 Černý osud moira 05. 03. 2011 - 18:39
RE: ZSO: #6 Černý osud eleanor 06. 03. 2011 - 15:46
RE: ZSO: #6 Černý osud faire 06. 03. 2011 - 20:05
RE: ZSO: #6 Černý osud dara 09. 03. 2011 - 20:47